Klíčové body

• Tento formát akce propojuje začínající výzkumníky v přímém rozhovoru s odborníky z regionálních a národních ministerstev a vládních agentur, Evropské komise, nevládních organizací a médií, a to v uvolněném prostředí malých skupin.
• Díky metodě World Café se účastníci během tří diskusních kol střídají u jednotlivých stolů, což jim umožňuje setkat se během jedné akce s více odborníky z praxe a s různými perspektivami.
• Začínající výzkumníci získávají přímý vhled do toho, jak ministerstva a další policy instituce skutečně fungují – tedy znalost, kterou nelze získat pouze čtením oficiálních dokumentů.
• Formát reaguje na strukturální mezeru v mnoha akademických kariérách: výzkumníci mají jen zřídka příležitost ptát se odborníků z praxe přímo na kariérní cesty, vstupní požadavky a realitu práce na rozhraní vědy a tvorby politik.

Jak tento formát funguje?

Tento formát akce byl vyvinut a je spolupořádán Policy Engagement Unit na Goetheově univerzitě ve Frankfurtu prostřednictvím Mercator Science-Policy Fellowship Programme a projektu Erasmus+ ENGAGEgreen, a Goethe Research Academy for Early Career Researchers (GRADE). Kombinace expertízy v oblasti dialogu mezi vědou a tvorbou politik a infrastruktury doktorské školy je zvláště účinná, protože současně reaguje na dvě znalostní mezery.

Zaprvé, začínající výzkumníci často nevědí, jak svou výzkumnou expertízu zpřístupnit odborníkům na ministerstvech, v Evropské komisi, nevládních organizacích nebo médiích, a jen zřídka rozumějí tomu, jaký typ vědeckého vstupu tyto instituce skutečně potřebují. Zadruhé, začínající výzkumníci stojí před zásadním kariérním rozhodnutím: zda pokračovat v akademické kariéře, nebo mimo ni. Přímé rozhovory s odborníky z praxe jim poskytují realistický obraz toho, jak neakademické kariéry na rozhraní vědy a tvorby politik skutečně vypadají.

Od svého spuštění v roce 2019 byl formát průběžně upravován. Dosud se ho zúčastnilo více než 60 tvůrců politik a odborníků z praxe a 250 začínajících výzkumníků z Goetheovy univerzity ve Frankfurtu, TU Darmstadt a Univerzity Johannese Gutenberga v Mohuči.

Akci lze uspořádat v pěti krocích.

Krok 1: Napište popis akce

Srozumitelný popis akce pomáhá oslovit správné účastníky – jak začínající výzkumníky, tak odborníky z praxe. Popis by měl vysvětlit účel akce, hlavní diskusní otázky a použité metody. Slouží jako základ pro oznámení v katalogu kurzů, newsletterech a na webových stránkách.

Příklad popisu akce:

Konstruktivní dialog mezi vědou, tvorbou politik, médii a občanskou společností vyžaduje více než jen dobrou komunikaci ze strany výzkumníků. Instituce zabývající se tvorbou politik, nevládní organizace a média také potřebují pracovníky, kteří dokážou porozumět vědeckým poznatkům a využít je ve společenském rozhodování. Tato akce se zaměřuje na to, jak mohou výzkumníci úspěšně přejít z akademického prostředí do ministerstev a dalších organizací veřejné správy, Evropské komise, mezinárodních organizací, nevládních organizací a médií – a jaké výzvy je na této cestě čekají.

S odborníky z institucí tvorby politik, médií a nevládních organizací diskutujeme následující otázky:

• V jakých situacích využíváte vědeckou expertízu a jak získáváte a používáte výsledky výzkumu? 
• Jaké kariérní cesty ve vaší organizaci existují a jaké jsou vstupní možnosti pro doktorandy a začínající výzkumníky?
• Které kompetence a zkušenosti jsou pro přechod z akademického prostředí nejdůležitější?
• Jak se práce v instituci veřejné správy, nevládní organizaci nebo médiích liší od akademického prostředí z hlediska tempa, rozhodování a způsobů práce, a proč?

Metody: krátké vstupy odborníků z různých organizací; Q&A s publikem; diskuse v malých skupinách; neformální oběd s odborníky z praxe.

Krok 2: Naplánujte a zorganizujte akci

Termín stanovte a místnost rezervujte pět až sedm měsíců předem. Místnost by měla pohodlně pojmout 30 až 60 lidí. Použijte banketové uspořádání: kulaté nebo obdélníkové stoly s pěti až osmi židlemi. Podle počtu pozvaných odborníků z praxe budete potřebovat pět až dvanáct stolů.

Jakmile je popis akce dokončen, zařaďte jej do katalogu kurzů vaší doktorské školy nebo struktury podpory začínajících výzkumníků, aby se účastníci mohli registrovat předem. U populárních ročníků akce je užitečný systém čekací listiny.

Krok 3: Oslovte odborníky z praxe a facilitátory u stolů

Oslovte tvůrce politik a zástupce nevládních organizací a médií prostřednictvím kontaktů na odborníky z praxe, kteří jsou fellows nebo absolventy science-policy programů na vaší instituci nebo partnerských univerzitách. Užitečným kontaktním místem mohou být také personální oddělení ministerstev a veřejných agentur.

Poskytněte popis akce a pozvěte odborníky, aby se zapojili jako experti. Cílem je získat šest až deset odborníků z praxe na jednu akci – dostatek na to, aby měli účastníci během tří kol smysluplný výběr stolů a perspektiv.

Současně oslovte kolegy, kteří budou působit jako facilitátoři u stolů. Jejich úkolem je udržovat diskusi v tématu, zajistit, aby měli všichni účastníci možnost promluvit, a zapisovat otázky začínajících výzkumníků pro pozdější vyhodnocení.

Krok 4: Realizujte akci

Odborníci z praxe obvykle přicházejí 15 až 30 minut před začátkem akce. Každému odborníkovi je na celou dobu akce přiřazen jeden stůl. Typický program vypadá následovně:

09:30–10:00: Příchod, registrace a neformální setkání.

10:00–10:10: Úvod: pořádající organizace a formát akce. V našem případě: představení projektu ENGAGEgreen, Mercator Science-Policy Fellowship Programme a Goethe Research Academy for Early Career Researchers.

10:10–10:40: Každý odborník z praxe se představí. Návodné otázky pro představení: Jaké jsou úkoly vaší organizace? Jaké jsou vaše individuální úkoly? Kdy potřebujete vědecké poznatky? Jakými kanály k nim získáváte přístup (např. policy briefy, zadávané výzkumné zprávy, expertní vystoupení, policy akce)? Jaké jsou typické kariérní cesty ve vaší organizaci?

10:40–11:20: Začínající výzkumníci se přesunou ke stolům. První diskusní kolo (Q&A u stolů). Začínající výzkumníci a facilitátoři se po každém kole přesunou k novému stolu. Odborníci z praxe zůstávají po celou dobu u svých stolů. Každý odborník tak během akce hovoří se třemi různými skupinami a každý účastník se setká alespoň se třemi různými odborníky.

11:20–11:30: Přestávka na kávu.

11:30–12:20: Začínající výzkumníci se přesunou k dalšímu stolu podle vlastního výběru. Odborníci z praxe zůstávají u svých stolů. Druhé kolo diskuse v malých skupinách.

12:20–12:30: Přestávka na kávu.

12:30–13:10: Začínající výzkumníci se přesunou k dalšímu stolu podle vlastního výběru. Odborníci z praxe zůstávají u svých stolů. Třetí kolo diskuse v malých skupinách.

13:10–13:20: Vyzvěte dva nebo tři odborníky z praxe a dva nebo tři začínající výzkumníky, aby v plénu sdíleli své reflexe: Co nejzajímavějšího jste se dnes dozvěděli? Co vás nejvíce překvapilo? Zakončete sdílením QR kódu vedoucího na elektronický formulář zpětné vazby. Rozdání QR kódu právě v tomto okamžiku – když jsou účastníci stále v místnosti – dlouhodobě přináší míru návratnosti 70 % nebo vyšší.

13:20–14:20: Lehký oběd a networking.

Krok 5: Vyhodnoťte akci a navažte na ni

Zpětnou vazbu účastníků zpracujte co nejdříve a využijte ji k úpravě formátu pro budoucí ročníky. Během několika dnů po akci pošlete všem odborníkům z praxe poděkování. Pokud účastníci zaznamenali opakující se otázky nebo znalostní mezery, zvažte jejich zpracování do praktického Q&A materiálu pro budoucí účastníky.

Úkoly a zdroje

Stručný popis úkolů a zdrojů potřebných ze strany vědců, pracovníků pro transfer znalostí / výzkumných manažerů a tvůrců politik.

Facilitátoři workshopu

Organizátoři odpovídají za celý cyklus akce: přípravu popisu akce a její oznámení prostřednictvím relevantního katalogu kurzů nebo newsletteru; rezervaci místnosti, uspořádání sezení, mikrofonů a cateringu; oslovení odborníků z praxe a facilitátorů u stolů; a zpracování zpětné vazby po akci. Přípravná fáze obvykle trvá několik týdnů.

Vědci

Začínající výzkumníci by si měli na akci vyhradit přibližně 3,5 až 4,5 hodiny včetně neformálního oběda. Organizátoři mohou předem sdílet hlavní diskusní otázky, aby si účastníci mohli připravit vlastní otázky pro odborníky z praxe.

Tvůrci politik

Odborníci z praxe by si měli vyhradit přibližně 3,5 až 4,5 hodiny včetně neformálního oběda. Někteří odborníci přinášejí materiály s informacemi o kariérních možnostech, které mohou sdílet s účastníky – je vhodné je k tomu povzbudit, protože to rozhovorům dodává praktickou hodnotu.

Přehled potřebných zdrojů

Zdroje a další literatura

• Brown, J. & Isaacs, D. (2005). The World Café: Shaping Our Futures Through Conversations That Matter. Berrett-Koehler Publishers.
• World Café Method — theworldcafe.com
• Projekt Erasmus+ ENGAGEgreen
• Mercator Science-Policy Fellowship Programme, Goethe University Frankfurt
• GRADE — Goethe Research Academy for Early Career Researchers

Proč se zapojit – nebo nezapojit? Úvodní icebreakerové cvičení o přínosech a rizicích zapojení do tvorby politik

O autorovi

Tome Sandevski (sandevski@pvw.uni-frankfurt.de) koordinuje společné iniciativy dialogu mezi vědou a tvorbou politik tří univerzit v oblasti Rýn-Mohan – Goetheovy univerzity ve Frankfurtu, Technické univerzity v Darmstadtu a Univerzity Johannese Gutenberga v Mohuči. Pravidelně organizuje osobní setkání mezi výzkumníky a tvůrci politik i policy akce ve Frankfurtu a regionu Rýn-Mohan, v Berlíně a v Bruselu. Vede workshopy o zapojení do tvorby politik pro začínající i zkušené výzkumníky a výzkumné manažery.

Klíčové body

• • Toto cvičení vybízí účastníky k diskusi o důvodech pro zapojení do spolupráce s tvůrci politik i proti němu. Důvody jako dopad, politizace expertízy nebo nedostatek zdrojů a uznání se objevují obvykle okamžitě. Méně zřejmé motivace, například přínosy zapojení do tvorby politik pro samotný výzkum nebo vnitřní uspokojení z této práce jsou zmiňovány jen zřídka. Toto krátké interaktivní cvičení pomáhá účastníkům workshopu pojmenovat a prodiskutovat jejich základní předpoklady týkající se akademického zapojení do tvorby politik.

• Cvičení aktivizuje účastníky v úvodních minutách workshopu a má pozitivní vliv na jejich zapojení a účast v průběhu celé sekce.

• Cvičení funguje stejně dobře v prezenčním i online prostředí.

Jak tento formát funguje?

Aktivní publikum je pro úspěšný workshop o zapojení do tvorby politik zásadní. Stejně důležité je zviditelnit předpoklady, s nimiž účastníci přicházejí – co podle nich zapojení do tvorby politik znamená, proč je důležité a co ho ztěžuje. Tento jednoduchý icebreaker splní oba cíle během 10–20 minut.

Krok 1: Vygenerujte důvody pro a proti

Rozdělte účastníky do skupin po dvou až čtyřech. Každou skupinu požádejte, aby prodiskutovala následující otázky:

Uveďte čtyři důvody, proč by se výzkumníci měli zapojovat do spolupráce s tvůrci politik. Uveďte čtyři důvody, proč by se naopak mohli rozhodnout nezapojit.

V prezenčních workshopech: poskytněte kartičky a fixy, aby skupiny mohly své odpovědi zapsat – jeden důvod na jednu kartičku.
V online workshopech: použijte nástroj, jako je Mentimeter, nebo sdílenou digitální tabuli.

Délka: 10 minut

Krok 2: Sesbírejte odpovědi

Požádejte jednu skupinu, aby představila své důvody. Ostatní skupiny vyzvěte, aby doplnily důvody, které ještě nezazněly.

V prezenčních workshopech: požádejte skupiny, aby své kartičky připnuly na nástěnku. Výsledky vyfoťte pro dokumentaci.
V online workshopech: pořiďte snímek obrazovky se shromážděnými odpověďmi.

Délka: 10 minut

Krok 3: Debrief

Odpovědi lze obvykle seskupit do následujících kategorií. Facilitátoři by je měli používat jako vodítko pro debrief diskusi, nikoli jako pevný scénář.

Důvody ve prospěch zapojení do tvorby politik

Dopad. Vědecké poznatky mohou zlepšit kvalitu politických rozhodnutí. Mnoho výzkumníků pracuje na významných tématech – zdraví, energetice, životním prostředí, klimatu, konfliktech nebo vzdělávání – a chce, aby jejich zjištění měla dopad v reálném světě.

Vrácení hodnoty společnosti. Většina výzkumu je financována daňovými poplatníky. Výzkumníci chtějí ukázat společenskou hodnotu své práce.

Přístup k financování. Zadávaný výzkum může představovat důležitý zdroj financování. Výzkumníci se také mohou zapojovat do komunikace s tvůrci politik proto, aby zvýšili povědomí o svém oboru a podpořili rozpočty na výzkum. Tuto odpověď stojí za to v debriefu zmínit: ukazuje, že mnoho účastníků zatím nerozlišuje mezi zapojením do tvorby politik a vědeckým poradenstvím na jedné straně a lobbingem, vztahy s veřejnou správou nebo fundraisingem na straně druhé. Toto rozlišení je důležité výslovně pojmenovat, a proto se toto cvičení dobře propojuje s navazující sekcí o rozdílech mezi zapojením do tvorby politik a těmito příbuznými, ale odlišnými aktivitami.

Přínosy pro výzkum. Zapojení do spolupráce s tvůrci politik může výzkumníkům pomoci získat nové perspektivy, identifikovat vznikající policy výzvy a formulovat nové výzkumné otázky nebo hypotézy. V průzkumech mezi výzkumníky zapojenými do společných policy aktivit univerzit v oblasti Rýn-Mohan přibližně 60 % respondentů uvádí, že jim kontakt s tvůrci politik přinesl nové nápady užitečné pro jejich vlastní výzkum. Zapojení do tvorby politik může také otevřít cestu k rozhovorům s tvůrci politik, přístupu k datům nebo interním dokumentům a partnerstvím s veřejnými institucemi při výzkumných projektech. Tento důvod se spontánně objevuje jen zřídka a stojí za to na něj účastníky výslovně upozornit.

Odměňující zkušenost. Zapojení do tvorby politik může být vnitřně motivující a skutečně přínosné. Tento důvod téměř nikdy nezazní bez pobídky. Stojí za to se mu věnovat přímo: výzkumníci by se měli pouštět jen do takových aktivit zapojení do tvorby politik, které jim dávají smysl nebo jsou pro ně alespoň přijatelné. Vnitřní motivace je nejspolehlivějším prediktorem dlouhodobého zapojení. Jako praktické pravidlo pro účastníky platí: nezavazujte se k aktivitám, které aktivně neděláte rádi!

Proti:

Důvody proti zapojení do tvorby politik

Nedostatečné porozumění tvorbě politik a formátům zapojení do tvorby politik. Mnoho výzkumníků nerozumí tomu, jak tvorba politik funguje, ani jaké formáty zapojení do tvorby politik existují nad rámec policy briefů, rozsáhlých zpráv nebo formálních expertních orgánů. Workshopy o zapojení do tvorby politik proto musí pokrýt obojí: jak fungují policy procesy a jak široká škála formátů je výzkumníkům k dispozici.

Vnímaný nedostatek dopadu. Účastníci workshopů často popisují frustrující zkušenosti: stostránkovou zadávanou zprávu, jejíž doporučení byla ignorována; roční práci v expertním orgánu, která nevedla k žádné změně politiky. Tyto zkušenosti odrážejí nesoulad mezi očekáváními výzkumníků a realitou tvorby politik. Často vycházejí z omezené znalosti toho, jak policy procesy skutečně fungují, a lze se k nim vrátit ve chvíli, kdy workshop podrobněji vysvětluje procesy tvorby politik.

Nedostatek času a zdrojů. Výzkumníci čelí konkurenčním nárokům – výzkumu, výuce a administrativním povinnostem – a často vnímají zapojení do tvorby politik jako časově náročné nebo drahé. Jde o legitimní obavu, ale zároveň o představu, kterou je vhodné korigovat: zapojení do tvorby politik má mnoho podob. Některé vyžadují měsíce soustavné práce, jiné lze zvládnout během několika hodin nebo dní.

Nedostatek uznání. Přestože vědecká komunikace a transfer znalostí získávají v akademických institucích stále větší váhu, mnoho výzkumníků, zejména v základním výzkumu, se nadále obává, že zapojení do komunikace s tvůrci politik může být vnímáno jako nedostatečně akademické. Systémy uznávání a odměňování zapojení do tvorby politik se v mnoha zemích rozvíjejí, v jiných však zůstávají nedostatečně rozpracované.

Politizace expertízy. Mnoho výzkumníků se obává spojování s konkrétními politickými stranami nebo ideologiemi, pokud zaujmou veřejné stanovisko k otázkám spojeným s tvorbou politik. Obávají se zatažení do politických debat nebo toho, že budou osobně činěni odpovědnými za vládní rozhodnutí, která byla jejich výzkumem ovlivněna. Tyto obavy posilují dobře zdokumentované případy, kdy byli vědci veřejně napadáni politiky, médii nebo uživateli sociálních sítí za to, že poskytovali vědecké poznatky k polarizovaným tématům.

Požadavky nadřízených nebo poskytovatelů financování. Poskytovatelé financování stále častěji vyžadují, aby projekty prokazovaly policy dopad. Vedoucí pracovníci institucí někdy žádají výzkumníky, aby vytvářeli publikace k tvorbě politik nebo se účastnili policy akcí. Pro takové požadavky mohou existovat dobré důvody, často však vyvolávají frustraci, pokud se výzkumníci cítí nuceni plnit úkoly, které považují za bezvýznamné nebo nevhodné pro svou expertízu. Výzkumníci v této situaci by měli identifikovat aktivity zapojení do tvorby politik, které pro ně budou nejvíce smysluplné, a jasně komunikovat s nadřízenými o tom, čím mohou realisticky přispět. Tam, kde je vyžadována dokumentace dopadu, by cílem mělo být najít aktivity, které jsou zároveň doložitelné a skutečně hodnotné pro samotného výzkumníka.

Závěry

Odpovědi vytvořené v tomto cvičení se budou v průběhu workshopu znovu objevovat. Facilitátoři by si měli všímat, které důvody a které mylné představy jsou v jejich skupině nejvýraznější, a používat je jako referenční body při uvádění dalších témat, například procesů tvorby politik, formátů zapojení do tvorby politik nebo rozdílu mezi vědeckým poradenstvím a lobbingem.

Úkoly a zdroje: stručný popis úkolů a zdrojů potřebných pro vědce, pracovníky pro transfer znalostí / výzkumné manažery a tvůrce politik

Facilitátoři workshopu

Připravte kartičky a fixy pro prezenční workshopy nebo digitální nástroj, například Mentimeter, pro online sekce. Na začátku jasně sdělte, že neexistují správné ani špatné odpovědi. Cílem je zviditelnit upřímné reflexe. Dodržujte časový limit: jde o icebreaker, nikoli o plnou diskusi, a celkově by neměl přesáhnout 20 minut. Odpovědi zdokumentujte vyfotografováním nástěnky nebo pořízením snímku obrazovky.

Výzkumníci, výzkumní manažeři a další účastníci

Účastníci jsou vyzváni, aby uváděli své upřímné důvody pro zapojení do tvorby politik i proti němu, aniž by se autocenzurovali ve snaze najít „správnou“ odpověď. Cvičení je nejhodnotnější tehdy, když účastníci sdílejí skutečné obavy a motivace.

Tvůrci politik

Pokud jsou přítomni tvůrci politik, jsou vyzváni, aby sdíleli vlastní pohled na to, proč by se výzkumníci měli nebo neměli zapojovat do spolupráce s nimi. Facilitátoři to mohou využít jako příležitost k porovnání odpovědí výzkumníků s odpověďmi tvůrců politik, což často vede k produktivní diskusi.

Přehled potřebných zdrojů

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

Klíčové body

• Toto cvičení pomáhá účastníkům identifikovat klíčové prvky efektivní prezentace výzkumné expertízy tvůrcům politik prostřednictvím analýzy fiktivní prezentace z perspektivy tvůrce politik.
• Tím, že se účastníci vžijí do role tvůrce politik, si z první ruky vyzkoušejí, proč záleží na počtu slidů, jazyce a výběru obsahu – a jak velký rozdíl může způsobit správné zarámování sdělení.
• Účastníci si z cvičení odnesou praktický soubor doporučení, co dělat a čemu se vyhnout při strukturování, rámování a prezentaci výzkumu pro policy publikum.

Jak tento formát funguje?

Krok 1: Projděte slidy

Rozdejte účastníkům elektronickou nebo tištěnou verzi fiktivní prezentace (ODKAZ BUDE DOPLNĚN) a požádejte je, aby si slidy prošli podle následujícího scénáře:

Pracujete pro poslance Evropského parlamentu. Váš přítel je výzkumník, který koordinuje projekt EU o udržitelné veřejné dopravě v Evropě.

Evropské sdružení veřejné dopravy pozvalo vašeho přítele, aby na své policy konferenci v Bruselu představil výsledky výzkumu z projektu EU i doporučení pro budoucnost udržitelné veřejné dopravy v Evropě. Organizátoři dali jasně najevo, že prezentace nesmí přesáhnout 10 minut.

Konference propojí 300 tvůrců politik z místní, regionální, národní i evropské úrovně, stejně jako zástupce dopravních podniků, občanské společnosti a akademické sféry. Protože váš přítel ještě nikdy nepřednášel pro tvůrce politik, požádá vás o zpětnou vazbu k pracovní verzi své prezentace. Máte návrhy, jak prezentaci zlepšit?

Krok 2: Ověřte, co si účastníci zapamatovali

Poté, co si účastníci slidy projdou, požádejte je, aby prezentaci zavřeli a zpaměti odpověděli na následující otázky:

• V prezentaci je zmíněno 17 výzkumníků. Kolik jejich jmen si pamatujete?
• Co si pamatujete o čtyřech zapojených univerzitách?
• Vzpomínáte si na počty studentů, zaměstnanců a výzkumných ústavů, které byly zmíněny?
• Pamatujete si názvy předchozích projektů projektu SUSTRA(I)N?

Většina účastníků bude mít problém si tyto informace vybavit – a právě o to jde. Využijte jejich reakce k otevření diskuse o tom, proč tyto informace neutkvěly v paměti a co nám to říká o tom, jak bývají výzkumné prezentace obvykle strukturovány.

Fiktivní prezentace má 24 slidů. Prvních 16 popisuje projekt a konsorcium, místo aby představilo policy relevantní zjištění. To je příliš mnoho. Tvůrci politik vstupují do kontaktu s výzkumníky kvůli jejich expertíze – nikoli proto, že jejich univerzita má pět kateder a 32 výzkumných ústavů.

• Začněte třemi klíčovými sděleními, která si mají tvůrci politik zapamatovat. Strukturu prezentace postavte kolem těchto klíčových sdělení.
• Na stručné představení konsorcia, instituce nebo projektu použijte pouze 1–2 slidy.

Prezentace také ve velké míře používá zkratky, které publikum mimo výzkumnou komunitu pravděpodobně nezná. Analýza jednotlivých slidů obvykle odhalí následující problémy, které mohou facilitátoři využít ke strukturování společného vyhodnocení:

• Slide 5: Čtyři akademičtí partneři jsou popsáni podrobně, zatímco 14 partnerů z praxe není jmenováno. Při prezentaci na konferenci, kterou organizují a navštěvují zástupci praxe, by měli být zmíněni také partneři z praxe.
• Slide 16: Představeno je osm pracovních balíčků, včetně těch zaměřených na rozvoj teorie a metod. Zajímavé je, že pracovní balíčky týkající se dlouhodobého hodnocení veřejné infrastruktury (WP6), vnímání mobility ve venkovských oblastech (WP7) a policy doporučení a školení praktiků (WP8) se ve zbytku prezentace již neobjevují.
• Slide 19: Vynechte slidy věnované teorii nebo metodám, kterým tvůrci politik s velkou pravděpodobností nebudou rozumět.
• Slide 18: Při komunikaci s tvůrci politik si výzkumníci často stěžují na nedostatek financování. Někdy to dělají ještě předtím, než vůbec představí výsledky svého výzkumu, jako v tomto případě. Ačkoli je financování výzkumu velmi důležité, prezentovaný výzkumný projekt neanalyzoval samotné financování výzkumu. Stížnost na nedostatek financování proto působí nezdvořile a neprofesionálně.
• Je zcela v pořádku, aby výzkumníci s tvůrci politik diskutovali o financování výzkumu, neměli by však kvůli tomu „unesením“ programu přebírat jiné akce. K diskusi o financování výzkumu by si měli domluvit samostatná jednání s tvůrci politik. Měli by využívat formální kanály, jako jsou konzultace nebo poziční dokumenty, případně akademické asociace. Zároveň by měli být ohledně financování transparentní od začátku, nikoli tvůrce politik zaskočit, což by mohlo mít opačný efekt, než výzkumníci zamýšleli.
• Slide 20: Výzkumníci by měli svá zjištění prezentovat jasně a mohou i kritizovat výsledky veřejných politik, neměli by však používat jazyk, který mohou tvůrci politik vnímat jako nevhodný nebo neuctivý. Také 32 zkratek na jednom slidu je příliš mnoho, i když je většina z nich známá.
• Při prezentaci kritických výzkumných zjištění tvůrcům politik používejte respektující jazyk.
• Slide 21: Výzkumný projekt zjistil, že vláda má potíže s dlouhodobou implementací strategií a právních aktů v oblasti veřejné dopravy, zejména v době krizí. Aby byla zajištěna dlouhodobá implementace, výzkumníci doporučují úzkou spolupráci vládních a opozičních stran a vyčlenění zvláštní rezervy pro období krizí. Tato doporučení nejsou realistická.
• Formulujte realistická doporučení pro tvorbu politik.

Krok 3 (volitelný)

Požádejte účastníky, aby prezentaci přepracovali: snížili počet slidů a upravili zbývající slidy tak, aby byla prezentace pro policy publikum efektivnější.

Krok 4 (volitelný)

Požádejte účastníky, aby sestavili seznam deseti doporučení, co dělat a čemu se vyhnout při prezentaci výzkumu tvůrcům politik.

Celé cvičení trvá 20 až 40 minut podle toho, kolik diskuse společné vyhodnocení vyvolá.

Úkoly a zdroje

Stručný popis úkolů a zdrojů potřebných ze strany vědců, pracovníků pro transfer znalostí / výzkumných manažerů a tvůrců politik.

Doplnit text.

Facilitátoři workshopu

Sdílejte fiktivní prezentaci s účastníky předem nebo na začátku setkání. Proveďte účastníky scénářem, facilitujte test zapamatování ve druhém kroku a veďte společné vyhodnocení. Znalost běžných úskalí komunikace mezi vědou a tvorbou politik je užitečná, ale není nezbytná – fiktivní prezentace je navržena tak, aby problémy byly zřejmé i bez předchozí expertizy.

Vědci a další účastníci

Projdou si fiktivní prezentaci individuálně nebo ve dvojicích. Do společného vyhodnocení přispějí pozorováními z perspektivy tvůrce politik. V krocích 3 a 4 účastníci prezentaci přepracují a/nebo vytvoří vlastní seznam doporučení, co dělat a čemu se vyhnout.

Tvůrci politik

Pokud jsou přítomni tvůrci politik, vyzvěte je, aby sdíleli, co v prezentaci výzkumu hledají – a co je odrazuje. Jejich perspektiva bývá často nejzapamatovatelnější částí cvičení a dodává mu míru autenticity, kterou žádný facilitátor nemůže plně nahradit.

Přehled potřebných zdrojů

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

Klíčové body

• Toto cvičení pomáhá účastníkům identifikovat oblasti politik relevantní pro jejich výzkum tím, že pracují s klíčovými policy dokumenty, jako jsou vládní programy nebo sektorové strategie.
• Čtením dokumentů v plném rozsahu nebo pomocí obsahu a vyhledávací funkce si účastníci procvičují efektivní a cílený způsob orientace v rozsáhlých policy dokumentech.

Jak tento formát funguje?

Většina místních, regionálních nebo národních vlád v zemích OECD, Evropská komise, mezinárodní organizace i politické strany zveřejňují dokumenty, které vymezují jejich priority: vládní programy, strategické plány, pracovní programy nebo stranické programy. Pro výzkumníky, kteří chtějí efektivně komunikovat s tvůrci politik, jde o zásadní čtení: tyto dokumenty ukazují, která témata jsou na politické agendě, jakým jazykem je tvůrci politik popisují a kde existují možné vstupní body pro dialog mezi vědou a tvorbou politik. Toto cvičení účastníky seznamuje s tímto typem dokumentů a žádá je, aby propojili vlastní výzkumnou expertizu s aktuálními politickými prioritami.

Krok 1: Vyberte dokument

Požádejte účastníky, aby si vybrali dokument o politických prioritách relevantní pro jejich institucionální nebo národní kontext. Podle složení workshopu mohou facilitátoři předem vybrat 2–4 dokumenty, nebo mohou účastníky vyzvat, aby si zvolili vlastní dokument.

Krok 2: Orientujte se v dokumentu efektivně

Účastníci si mohou dokumenty přečíst celé, pokud chtějí. Alternativně je požádejte, aby použili pouze dva nástroje: obsah, díky němuž získají přehled o struktuře dokumentu, a vyhledávací funkci, pomocí níž najdou pojmy související s jejich výzkumem.

Požádejte účastníky, aby při procházení dokumentu uvažovali o těchto otázkách:

• Nacházíte v dokumentu témata, k nimž máte výzkumnou expertízu?
• Která policy témata vás zvláště zajímají?
• Jaký jazyk dokument používá k popisu témat, jimiž se zabýváte? Odpovídá terminologii, kterou používáte ve svém výzkumu? Rozumíte použité terminologii?
• Jsou zde témata, která jste očekávali, ale chybí, nebo naopak témata, která jste neočekávali, a přesto jsou výrazně zastoupena?

Krok 3: Společné vyhodnocení

Veďte krátkou plenární diskusi. Užitečné otázky zahrnují:

• Kde jste našli nejsilnější vazby na svůj vlastní výzkum?
• Překvapilo vás něco, například témata, která byla výraznější nebo méně výrazná, než jste čekali?
• Lišil se jazyk použitý v dokumentu od toho, jak byste stejná témata popsali v akademickém kontextu? Co to vypovídá o tom, jak komunikovat svůj výzkum tvůrcům politik?

Společné vyhodnocení obvykle trvá 10–20 minut a často otevírá produktivní diskuse o rozdílu mezi akademickým jazykem a jazykem tvorby politik. Kroky 1 a 2 lze účastníkům zadat předem, přičemž krok 3 proběhne jako plenární diskuse během workshopu. Celé cvičení – včetně společného vyhodnocení – trvá 30 až 60 minut v závislosti na velikosti skupiny a hloubce diskuse.

Úkoly a zdroje

Stručný popis úkolů a zdrojů potřebných ze strany vědců, pracovníků pro transfer znalostí / výzkumných manažerů a tvůrců politik.

Facilitátoři workshopu

Vyberte předem 2–4 dokumenty, které jsou pro účastníky workshopu nejrelevantnější, a pokud je to možné, sdílejte je s nimi ještě před konáním akce. U mezinárodních skupin připravte krátký přehled typů dokumentů o politických prioritách, které existují na národní, evropské a mezinárodní úrovni. Veďte společné vyhodnocení a věnujte zvláštní pozornost rozdílům mezi jazykem akademických a policy dokumentů – právě to bývá často nejproduktivnější rovina diskuse.

Vědci a další účastníci

Projdou vybraný dokument pomocí obsahu a vyhledávací funkce, zamyslí se nad otázkami v kroku 2 a zapojí se do společného vyhodnocení. Účastníci, kteří už s tvůrci politik komunikují, by se měli zamyslet nad tím, zda podobné dokumenty využívali při přípravě schůzek nebo při identifikaci relevantních kontaktů.

Tvůrci politik

Pokud jsou přítomni tvůrci politik, vyzvěte je, aby sdíleli, jak sami ve své každodenní práci používají dokumenty, jako jsou koaliční dohody nebo pracovní programy – a jak by očekávali, že s nimi budou pracovat výzkumníci. Jejich pohled na rozdíl mezi politickým a výzkumným jazykem bývá často velmi podnětný.

Přehled potřebných zdrojů

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

Klíčové body

• Toto cvičení pomáhá účastníkům porozumět tomu, jak jsou instituce zapojené do tvorby politik strukturovány, a to prostřednictvím organizačních schémat ministerstev, Evropské komise, mezinárodních organizací a dalších veřejných institucí.
• Propojením vlastní výzkumné expertizy s vnitřní strukturou ministerstva nebo generálního ředitelství účastníci identifikují konkrétní vstupní body pro dialog mezi vědou a tvorbou politik.
• Namísto zahlcení účastníků teoretickými přednáškami o vládnoucí struktuře využívá tato metoda praktický, explorativní přístup, při němž si vědci sami vyhledávají reálné organizační struktury.

Jak tento formát funguje?

Organizační schémata patří mezi nejméně využívané nástroje v oblasti zapojení vědy do tvorby politik. Ukazují nejen to, čím se ministerstvo nebo generální ředitelství zabývá, ale také jak je strukturováno – jaké útvary existují, co pokrývají a kde se protínají jednotlivé oblasti politik. Pro výzkumníky, kteří se snaží najít správný kontakt ve velké instituci, představuje organizační schéma zásadní výchozí bod.

Toto cvičení vyzývá účastníky, aby prozkoumali organizační schémata institucí tvorby politik relevantních pro jejich vlastní výzkum a porovnali to, co najdou, se svými očekáváními.

Krok 1: Vyberte instituci

Požádejte účastníky, aby určili instituci tvorby politik relevantní pro jejich výzkumnou expertízu a navštívili její webové stránky. Účastníci si mohou zvolit ministerstva na národní nebo tam, kde je to relevantní, regionální úrovni, generální ředitelství Evropské komise nebo mezinárodní organizace.

Krok 2: Odhadněte strukturu dříve, než ji začnete zkoumat

Než se účastníci podívají na organizační schémata, požádejte je, aby si zapsali pět policy témat, u nichž očekávají, že se jimi daná instituce zabývá. Například výzkumník zaměřený na energetiku může očekávat útvary věnované obnovitelným zdrojům energie, jaderné energetice, elektrickým sítím a zdanění energií.

Tento predikční krok je důležitý: aktivuje předchozí předpoklady a díky tomu je porovnání ve třetím kroku podstatně přínosnější.

Krok 3: Prozkoumejte organizační schéma

Požádejte účastníky, aby si vyhledali organizační schéma zvolené instituce a porovnali je se svými odhady:

• Která z očekávaných policy témat se v organizačním schématu odrážejí?
• Která témata jste neočekávali?
• Jsou v organizačním schématu útvary, jejichž působnost není z názvu zřejmá?
• Porovnejte organizační strukturu regionálního nebo národního ministerstva s organizačním schématem generálního ředitelství Evropské komise nebo mezinárodní organizace: jaké rozdíly ve struktuře pozorujete?

Krok 4: Společné vyhodnocení

Veďte plenární diskusi. Proberte otázky položené ve třetím kroku. Další užitečné otázky jsou:

• Co vás na organizačním schématu nejvíce překvapilo?
• Kam byste na základě toho, co jste zjistili, směřovali policy brief nebo pozvánku na akci?
• Pomohla vám struktura identifikovat konkrétní útvar nebo kontaktní osobu, o níž jste dříve neuvažovali?

Společné vyhodnocení obvykle trvá 15–30 minut a často vede k živé diskusi. Celé cvičení – včetně predikčního kroku a společného vyhodnocení – trvá 30 až 60 minut v závislosti na velikosti skupiny a hloubce diskuse. Kroky 1–3 lze účastníkům zadat předem a krok 4 realizovat jako plenární diskusi během workshopu.

Úkoly a zdroje

Stručný popis úkolů a zdrojů potřebných ze strany vědců, pracovníků pro transfer znalostí / výzkumných manažerů a tvůrců politik.

Facilitátoři workshopu

Připravte krátký přehled toho, jak jsou relevantní instituce strukturovány (například standardní struktura německého spolkového ministerstva nebo systém generálních ředitelství Evropské komise), který účastníkům představíte před třetím krokem nebo během něj. Veďte společné vyhodnocení. Specializovaná znalost daných institucí není nutná – cvičení je navrženo tak, aby vycházelo z vlastních zjištění účastníků.

Vědci a další účastníci

Určí relevantní instituci tvorby politik, vytvoří odhady ve druhém kroku, prozkoumají organizační schéma ve třetím kroku a zapojí se do společného vyhodnocení. Účastníci, kteří již mají kontakty na ministerstvu nebo v generálním ředitelství Evropské komise, by se měli zamyslet nad tím, kde přesně se tyto kontakty v institucionální struktuře nacházejí a co to vypovídá o rozsahu jejich stávající sítě.

Tvůrci politik

Pokud jsou přítomni tvůrci politik, vyzvěte je, aby okomentovali, do jaké míry organizační schéma jejich instituce odráží – nebo neodráží – každodenní realitu. V praxi se formální struktury a neformální pracovní vztahy často liší a tvůrci politik mohou nabídnout velmi cenný vhled do toho, jak rozhodování v instituci skutečně probíhá.

Přehled potřebných zdrojů

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

Prezentace nestačí  – navazujte kontakty! Průvodce policy akcemi pro výzkumníky

O autorovi

Tome Sandevski (sandevski@pvw.uni-frankfurt.de) koordinuje společné iniciativy dialogu mezi vědou a tvorbou politik tří univerzit v oblasti Rýn-Mohan – Goetheovy univerzity ve Frankfurtu, Technické univerzity v Darmstadtu a Univerzity Johannese Gutenberga v Mohuči. Pravidelně organizuje osobní setkání mezi výzkumníky a tvůrci politik i policy akce ve Frankfurtu a regionu Rýn-Mohan, v Berlíně a v Bruselu. Vede workshopy o zapojení do tvorby politik pro začínající i zkušené výzkumníky a výzkumné manažery.

Klíčové body

• Policy akce nabízejí tři odlišné roviny vědeckého dopadu – od formální prezentace až po budování individuálních vztahů:

1. Formální zapojení: představení expertízy v panelových diskusích, přednáškách, prezentacích nebo workshopech.
2. Neformální networking: budování přímých kontaktů během přestávek na kávu, obědů nebo recepcí.
3. Strategický follow-up: proměna krátkých setkání v dlouhodobý, kolaborativní dialog mezi vědou a politikou po skončení akce.

• Vědci by se policy akcí neměli účastnit jen proto, aby přednesli příspěvek nebo vystoupili v panelové diskusi; měli by je využít také k neformálním rozhovorům a k domluvení 2–3 smysluplných navazujících setkání.

• Přestávky, obědy nebo recepce jsou stejně důležité jako samotné sekce: organizátoři policy akcí by měli vytvářet příležitosti pro networking a neformální diskusi během přestávek.

Jak tento formát funguje?

Aby výzkumníci maximalizovali svůj čas i dopad, měli by každou policy akci vnímat ve třech strukturálních rovinách.

1. Formální rovina (platforma)

Zahrnuje panelové diskuse, hlavní přednášky nebo interaktivní workshopy. Získání aktivní role řečníka nebo panelisty posiluje institucionální důvěryhodnost a zviditelňuje relevantní výzkum. Je to však pouze „háček“, nikoli konečný cíl.

2. Neformální rovina (kontakt)

Přestávky na kávu, obědy a večerní recepce jsou místem, kde často skutečně dochází ke sbližování stanovisek. Neformální prostředí podporuje otevřenější rozhovor o omezeních, politických časových rámcích a znalostních mezerách, než jaký umožňuje veřejný panel. Výzkumníci by se měli vyhnout pokušení kontrolovat e-maily, izolovat se v akademických skupinách nebo odejít příliš brzy.

3. Rovina follow-upu (dopad)

Hodnotné rozhovory by měly končit tím, že si výzkumníci vyžádají souhlas s dalším kontaktem. Krátký rozhovor se tak může proměnit v dlouhodobé přispění k tvorbě politik.

Názorný model: proč mikronetworking předčí velké prezentace

Výzkumníci často podceňují ústní výměnu poznatků ve srovnání s publikacemi. Při přirozeném tempu mluvčí řekne zhruba 130–160 slov za minutu (přibližně půl stránky textu). Zvažme rozdíl mezi dvěma strategiemi:

Výzkumník A (prezentující): přednese 15minutovou prezentaci a má 5 minut na otázky a odpovědi (celkem 20 minut mluveného času = přibližně 10 stran předaného textu). Během přestávek kontroluje e-maily, navazuje kontakty pouze se známými akademickými kolegy a odchází brzy.

Výzkumník B (networker): nemá žádnou formální řečnickou roli, ale během přestávek a recepcí aktivně oslovuje tvůrce politik po celkem 50 minut konverzačního času (přibližně 25 stran cíleně předaného textu). Získá tři výslovné dohody na budoucí kontakt. Výsledek: tři naplánovaná navazující setkání, na nichž může přímo představit relevantní poznatky.

Úkoly a zdroje

Výzkumníci

Jak se mohou výzkumníci připravit na networking?

Krok 1: Analyzujte a zmapujte místnost (před akcí)

• Výzkumníci by si měli předem projít program a seznam účastníků. Měli by vytipovat konkrétní tvůrce politik nebo další činitele z praxe, s nimiž se chtějí propojit.
• Pokud seznam není veřejný, měli by se výzkumníci organizátorů zeptat na očekávaný profil publika.

Krok 2: Připravte materiály vhodné pro publikum tvořené tvůrci politik

• Výzkumníci by si měli připravit šedesátisekundové stručné představení (elevator pitch) zaměřené výhradně na relevanci své expertízy pro tvorbu politik, nikoli na čistě akademické téma nebo metodologii.
• Výzkumníci by si měli přinést tištěné kopie stručných textů, například policy briefů, factsheetů nebo infografik.

Krok 3: Proveďte strategické oslovení a využijte icebreakery

• Vědci by měli vytipované osoby oslovovat během přestávek. Měli by respektovat hranice (nevyrušovat osoby, které právě telefonují nebo píší e-maily na notebooku), ale zároveň se nebát zdvořile připojit ke stojícím skupinám u stolů otázkou: „Nevadí, když se k vám přidám?“

• Otevřené icebreakerové otázky mohou zahrnovat:

• Na kterou sekci se nejvíce těšíte?
• Která sekce vás zatím nejvíce zaujala?
• Co říkáte na argument [jméno řečníka/řečnice] k tématu X?

• Navazující otázky mohou zahrnovat:

• Jaký typ vědeckých poznatků by pro vás byl užitečný?
• Jaká je největší výzva, které v tomto tématu čelíte?

Krok 4: Zajistěte přechod k follow-upu

• Pokud je kontakt pozitivní, měli by vědci před koncem přestávky navázat dalším krokem: „Rád/a bych vám poslal/a krátkou informaci, až budeme mít nové výsledky výzkumu. Mohu si vzít vaši vizitku nebo naskenovat váš LinkedIn QR kód?“
• Předání tištěného policy briefu s jasně uvedenými kontaktními údaji je účinný způsob, jak vytvořit okamžité a profesionální propojení.

Krok 5: Domluvte setkání (po akci)

• Vědci by měli do 48–72 hodin poslat cílený follow-up e-mail.
• Měli by doplnit odkazy na data nebo publikace, o nichž se mluvilo, a navrhnout navazující setkání v následujících týdnech.

Pracovníci pro transfer znalostí a výzkumní manažeři

Navrhování akcí, které maximalizují dopad dialogu mezi vědou a tvorbou politik, vyžaduje odklon od přeplněných prezentací a důraz na strukturovanou interakci. Pracovníci pro transfer znalostí nebo výzkumní manažeři, kteří akce organizují, by měli zvážit následující doporučení:

• Chraňte prostor pro networking: u každé akce delší než dvě hodiny by organizátoři měli zařadit přestávky na kávu v délce alespoň 20 až 30 minut. Přestávky by se nikdy neměly zkracovat, pokud se předchozí sekce protáhnou; řečníci by měli být předem informováni, že časové limity budou důsledně dodržovány.
• Připravte dobře viditelné materiály: organizátoři by měli zajistit velké a dobře čitelné jmenovky. Pokud je to možné, mohou na visačky doplnit QR kódy odkazující přímo na profesní profily účastníků.
• Moderujte dynamické bloky otázek a odpovědí: moderátoři by měli bloky Q&A strukturovat tak, aby se do diskuse zapojila expertíza v místnosti. Na začátku by měli jasně oznámit: „Otázky musí být omezeny na 1–2 minuty, aby se dostalo na všechny.“ Tím se omezí dlouhá prohlášení z publika a vědci snáze vytipují zajímavé partnery pro další přestávku.
• Pracovníci pro transfer znalostí a výzkumní manažeři mohou vědce podpořit společnou přípravou jasných elevator pitchů a srozumitelných factsheetů.
• Pracovníci pro transfer znalostí a výzkumní manažeři mohou během recepcí aktivně představovat výzkumníky zúčastněným tvůrcům politik.

Přehled potřebných zdrojů

Chcete se dozvědět více o toolkitu pro zapojení do tvorby politik? Chcete sdílet své zkušenosti se zapojením do tvorby politik? Uvažujete o tom, že do toolkitu přispějete? Neváhejte kontaktovat Tomeho Sandevského na adrese science-policy@pvw.uni-frankfurt.de.

Zdroje

Willis, Christina C. (2020), Sustainable Networking for Researchers and Engineers, https://doi.org/10.1117/3.2535500.

Zack, Devora (2019), Networking for People Who Hate Networking: A Field Guide for Introverts, the Overwhelmed, and the Underconnected, Berrett-Koehler Publishers.

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

Popis

Vizuální komunikace hraje klíčovou roli v současném procesu tvorby veřejných politik, neboť umožňuje srozumitelnou, efektivní a inkluzivní interpretaci komplexních dat a analytických výstupů. Rozhodování ve veřejné správě je stále více založeno na rozsáhlých a heterogenních datových zdrojích, které jsou produkovány ministerstvy, krajskými a místními samosprávami, výzkumnými institucemi i soukromým sektorem. Tato data jsou však často prezentována v technicky náročné, textové či tabulkové podobě, která omezuje jejich využitelnost pro politické rozhodování i pro širší veřejnost.

Vizuální komunikace tuto mezeru překonává tím, že převádí komplexní datové sady a analytické výsledky do intuitivních, přehledných a prakticky využitelných vizuálních forem, jako jsou dashboardy, mapy, infografiky či interaktivní reporty. V kontextu policy makingu podporuje jak komunikaci směrem k politickým rozhodovatelům (poskytování důkazů, porovnávání scénářů, hodnocení dopadů), tak komunikaci směrem od politických rozhodovatelů (vysvětlování politik, transparentnost, odpovědnost a zapojení veřejnosti).

Univerzity v tomto procesu sehrávají zásadní roli díky své odbornosti v oblasti datové analýzy, kartografie, datové vizualizace, user experience and user designu a kognitivních aspektů vnímání informací. Prostřednictvím systematické spolupráce mezi veřejnou správou a akademickými experty se vizuální komunikace stává nikoli pouze doplňkem, ale strategickým nástrojem podporujícím informované, transparentní a participativní řízení veřejných záležitostí.

Cíle

Hlavními cíli tohoto formátu jsou:

• Převádět komplexní, pro tvorbu politik relevantní data do srozumitelných vizuálních narativů přizpůsobených různým cílovým skupinám (politickým rozhodovatelům, odborníkům, veřejnosti).
• Zlepšit porozumění, interpretaci a odpovědné využívání dat produkovaných veřejnou správou, akademickou sférou a soukromým sektorem.
• Podpořit evidence-based rozhodování umožněním rychlého porovnání trendů, scénářů a dopadů veřejných politik.
• Zvýšit transparentnost a důvěru ve veřejné instituce prostřednictvím otevřených a srozumitelně vysvětlených vizuálních výstupů.
• Podporovat otevírání a opětovné využívání veřejných dat jako součást otevřených datových strategií.
• Posilovat dlouhodobou spolupráci mezi univerzitami a veřejnou správou v oblasti aplikované datové komunikace.

Jak formát funguje?

Formát je založen na systematické spolupráci mezi producenty dat, uživateli politik a akademickými experty specializovanými na vizuální komunikaci. Spolupráce zpravidla začíná identifikací klíčových otázek pro tvorbu politik a pokračuje napříč celým datovým cyklem – od přípravy dat až po finální vizuální výstupy.

Typický postup implementace zahrnuje:

1. Definice problému
   Tvůrci politik společně s oborovými experty definují klíčové politické otázky, cílové skupiny a kontext rozhodování. Vymezení procesu může začít osobním či online setkáním mezi tvůrci politik a výzkumníky, na němž jsou definovány všechny úkoly. Následné kroky mohou být řízeny prostřednictvím pravidelných hybridních schůzek, e-mailových zpráv nebo sdílených dokumentů.
2. Příprava a posouzení dat
   Veřejná správa poskytuje relevantní datové sady, zatímco univerzitní experti hodnotí jejich kvalitu, úplnost a analytický potenciál.
3. Návrh vizualizací
   Akademické týmy navrhují vhodné metody vizualizace (např. mapy, časové osy, dashboardy, srovnávací grafy) s ohledem na kognitivní principy a potřeby uživatelů.
4. Iterativní vývoj
   Vizuální výstupy jsou průběžně zpřesňovány na základě zpětné vazby politických rozhodovatelů a komunikačních specialistů.
5. Publikace a šíření
   Výsledky jsou publikovány prostřednictvím oficiálních webových stránek, otevřených datových portálů, strategických dokumentů, sociálních sítí či veřejných prezentací.

Pokročilejší varianty mohou vést ke vzniku komplexních online datových portálů, které kombinují interaktivní vizualizace, vysvětlující texty, možnost stažení dat a metodickou dokumentaci. Tyto platformy umožňují uživatelům pracovat s informacemi v různých úrovních detailu – od přehledových souhrnů až po surová data – a zároveň splňují principy otevřených dat a evropské požadavky na interoperabilitu.

Výzvy (a způsoby jejich řešení)

Nedostatek kvalifikovaných odborníků
Řešení: Navázání dlouhodobých partnerství s univerzitami, zapojení studentů a výzkumníků prostřednictvím aplikovaných kurzů, stáží a projektové výuky.

Nedostatečná kvalita nebo dostupnost dat
Řešení: Zavedení standardů kvality dat a průběžná validace ve spolupráci mezi producenty dat a analytiky.

Nevhodně zvolené nebo zavádějící vizualizační metody
Řešení: Uplatňování osvědčených vizualizačních pravidel a odborná revize výstupů specialisty na datovou percepci a kartografii.

Finanční omezení
Řešení: Integrace vizuální komunikace do již existujících projektů, grantových výzev a strategických programů namísto samostatných aktivit.

Kapacitní omezení veřejné správy
Řešení: Kombinace interních kapacit s externí akademickou podporou a cílené vzdělávání zaměstnanců veřejné správy.

Úkoly a zdroje

Veřejná správa

• Definování politických otázek a komunikačních cílů.
• Zajištění přístupu k relevantním datovým sadám a kontextovým informacím.
• Dohled nad souladem s legislativními, strategickými a institucionálními rámci.

Univerzitní experti

• Analýza dat a návrh vhodných vizuálních komunikačních nástrojů.
• Tvorba vizuálních výstupů a doprovodných vysvětlujících materiálů.
• Konzultační činnost, školení a metodická podpora.

Pracovníci pro přenos znalostí a komunikaci

• Zprostředkování spolupráce mezi institucemi.
• Podpora šíření výsledků a zapojení relevantních aktérů.

Potřebné finanční prostředky

• Není nutné navyšovat mzdy zaměstnanců veřejné správy, pokud je příprava dat součástí jejich běžné agendy.
• Finanční prostředky mohou být potřebné na:
  • čas univerzitních pracovníků věnovaný pokročilé analýze a vizuálnímu zpracování,
  • vývoj interaktivních nástrojů nebo digitálních platforem.
• Čistě konzultační zapojení akademických expertů zpravidla spadá do jejich standardní pracovní náplně.

Přehled potřebných zdrojů

Finanční náročnost aktivity:
Nízká ☐ Střední ☑ Vysoká ☐

Příklad

Příklad: Regionální portál otevřených dat a vizualizací

Regionální portál otevřených dat a vizualizací vznikl na základě iniciativy Katedry geoinformatiky Univerzity Palackého v Olomouci a Olomouckého kraje. Projekt byl zahájen analytickou studií hodnotící stav datové dostupnosti v kontextu otevřených dat.

Univerzitní experti připravili soubor strategických doporučení a navrhli vizuální koncepci odpovídající mezinárodním standardům. Po zajištění finančních prostředků ze strany kraje byl portál realizován jako interaktivní online platforma kombinující tematické dashboardy, mapy, vysvětlující texty a přístup k surovým datům.

Během realizace probíhala kontinuální konzultační a vzdělávací činnost zaměřená na pracovníky krajského úřadu. Výsledný portál se stal jedním z prvních komplexních nástrojů tohoto typu v České republice a dnes slouží jako referenční příklad dobré praxe.

Výsledný portál je dostupný na https://www.dataok.cz/