Archiv autora: Science Policy

Rozhovor s Marií Préau

Napsal Science Policy dne 31 července, 2026. Zveřejněno v Aktéři a instituce OV. Žádné komentáře u textu s názvem Rozhovor s Marií Préau

Rozhovor s Marií Préau

Marie Préau, profesorka sociální psychologie a ředitelka laboratoře Reshape, působí od září 2022 jako projektová manažerka pro vědeckou strategii v oblasti zdraví.

1. V jakém rámci/projektu jste pracovala s volenými zástupci nebo politickými představiteli?

Ve veřejném zdraví máme s politiky nevyhnutelně vazby.

Šlo o několik zkušeností. Moje první zkušenost s politiky byla v roli výzkumnice v rámci Národní rady pro AIDS (CNS), což je národní orgán, jehož členy jmenuje předseda vlády, případně prezident. Tento orgán sdružuje experty, výzkumníky, ale také osoby z občanské společnosti a zástupce myšlenkových proudů, například náboženských vyznání nebo svobodného zednářství. Bylo to zajímavé, protože CNS si témata buď sama otevírala a pracovala na stanoviscích, nebo jí byla zadávána Ministerstvem zdravotnictví, například v otázkách péče o HIV u migrantů, medikalizované prevence apod. Byli tam také političtí sociologové, například Alain Touraine; bylo zajímavé sledovat jejich perspektivu propojenou s pohledy občanů, expertů, asociací a zástupců rodin.

Nebyla to tedy situace, kdy by volení zástupci přímo přinášeli témata; témata stanovisek jsme si kolektivně vybírali my. Nepracovali jsme přímo na základě jejich zadání, ale oni přispívali svými otázkami. Povaha těchto otázek je však ze své podstaty politická. Například medikalizovaná prevence HIV: je přijatelné dát lidem lék, aby se chránili, podobně jako antikoncepční pilulku? Jaké sdělení má být předáno občanům? Je složité říci, že lidé i nadále podstupují sexuální rizika, ale my jim můžeme dát léčbu, která je před nimi ochrání.

Související otázkou bylo také to, zda může být tato léčba hrazena ze sociálního pojištění. Později jsme intenzivně pracovali na otázce péče o migranty, protože se objevoval diskurz některých politiků, podle něhož migrantské populace přijíždějí do Francie proto, aby se zde léčily s HIV apod.

Byla v tom etika a zároveň i citlivý rozměr. Měli jsme stanovisko týkající se organizace prevence HIV ve Francouzské Guyaně. Kvůli tomu jsme tam uskutečnili desetidenní návštěvu, abychom pozorovali situaci. Tam šlo skutečně o velkou sázku. Je to zkušenost, která ovlivní způsob, jakým děláte výzkum. Osobně jsem vždy považovala výzkumníka za někoho, kdo má poskytovat vědecká data a pomáhat ostatním, například voleným zástupcům, budovat jejich argumentaci. Cítím se v této roli velmi dobře; naším úkolem je poskytovat data a publikace. Publikování je podmínkou naší důvěryhodnosti.

Pokud jde o mou zkušenost vědecké spolukoordinátorky nebo ředitelky projektu SHAPE-Med@Lyon – vítězného projektu výzvy France 2030 „ExcellencES“ z roku 2022, který využívá všechny vědecké kapacity lokality Lyon-Saint Étienne k rozvoji transformačních výzkumných a vzdělávacích projektů v oblasti zdraví a well-beingu – otázka propojení s volenými zástupci byla do projektu vložena od samého začátku. Odpovídalo to době zavádění místní zdravotní smlouvy (CLS), kdy byl zřízen vědecký výbor. Jsem tedy členkou vědeckého výboru CLS. Tam pracujeme velmi úzce s volenými zástupci. Absolvovali jsme pětidenní misi do Barcelony s DGS, tedy generálním ředitelem služeb, za přítomnosti ředitelky zdravotnictví města Lyon. Bylo to zajímavé, protože jsme navštívili barcelonskou radnici, která realizuje akce One Health, a chtěli jsme vidět, jak je organizována. V Barceloně existuje také institut globálního zdraví, který pro nás byl určitým modelem a který nás zajímal z hlediska přesného fungování. Uvědomili jsme si, že vzhledem k organizaci není tento model ve Francii aplikovatelný, mimo jiné proto, že mají soukromé donory, jako je španělská banka La Caixa, což by ve Francii nebylo možné. Přesto šlo o velmi zajímavou zkušenost, protože jsme vnímali otázky, které kladli oni, i otázky, které jsme kladli my.

Myslím, že se nám podaří dospět ke spoluvytvářeným projektům, a to skutečně s aktéry na úrovni města; podle mého vědomí je to jeden z prvních případů.

2. Jaké jsou podle vás podmínky konstruktivního dialogu mezi výzkumníky a volenými zástupci?

V této poslední zkušenosti existoval pevný závazek z obou stran – ze strany výzkumníků i ze strany města, které chtělo zapojit akademiky do fungování těchto místních smluv, aby dodalo všem akcím důvěryhodnost a vědecky je validovalo.

V projektu Shapemed jsme deklarovali, že chceme spolupracovat s místními institucemi a že o toto partnerství stojíme. Vytrvali jsme, zvali jsme volené zástupce a ředitele na workshopy SHAPE.

A nevzdali jsme to, i když jsme se občas mohli nechat odradit. Pokrok však nastal. Nyní děláme společné prezentace – výzkumníci plus volení zástupci – například v rámci rozhovorů Jacques Cartier.

Společně také organizujeme workshopy, komentované procházky nebo přednášky a konference v městském parku v Lyonu.

Myslím tedy, že akce místní zdravotní smlouvy jsou skutečně stavěny na vědeckých datech s výzkumníky a že témata, která rozvíjíme, zároveň vycházejí z terénní reality. Jedno z nich se například týká štěnic; vyšli jsme z terénní zkušenosti a hledali expertízu v biologii, ekonomii atd. Myslím, že se nám nakonec podaří získat pro tento projekt financování.

Funguje to oběma směry, je to vzájemná výměna: posiluje to důvěryhodnost akcí CLS a my naopak stavíme projekty na realitě toho, co se skutečně děje.

Měla jste zkušenosti, kdy tato spolupráce nefungovala?

Problémem je často otázka časovosti; nevíme, jak dlouho může takový orgán po pravidelných nových volbách vydržet. Někdy si klademe otázku, jak daleko máme jít. Vědecký výbor CLS – jak dlouho existuje, kdy víme, v jakém bodě přestat či nepřestat, a jakým způsobem?

Kdybyste měla kolegům doporučit, aby se do takového typu iniciativ zapojili, co byste jim řekla? Jakou radu byste jim dala?

Myslím, že je třeba zajistit, abyste nepracovali ve službách politiků, ale abyste hájili společnou věc.

Proč to fungovalo? Protože společným vědeckým cílem je One Health a volený zástupce ve skutečnosti čekal na naše výsledky a důvěřoval nám. Nebyli jsme tam proto, abychom hájili politiku města Lyon. Šlo o to, že jsme skutečně měli společný cíl, a díky tomu také vzájemné uznání expertízy z obou stran. To je podle mě klíč ke spolupráci.

Otázky kladl/a [Name] (Florence? Saif?).

Příklad nefunkčního projektu mezi historiky a volenými zástupci periurbánní obce

Napsal Science Policy dne 31 července, 2026. Zveřejněno v Průřezová témata OV. Žádné komentáře u textu s názvem Příklad nefunkčního projektu mezi historiky a volenými zástupci periurbánní obce

Příklad nefunkčního projektu mezi historiky a volenými zástupci periurbánní obce

Étienne Faugier je docentem soudobých dějin na Katedře cestovního ruchu Université Lumière Lyon 2. Jeho disertační práce obhájená v roce 2013 nese název „Ekonomika rychlosti: automobilová kultura a její dopady v departementu Rhône a v regionu Québec City (1919–1961)“. Specializuje se na dopravu, mobilitu a cestovní ruch, je členem Historického výboru Ministerstva životního prostředí a udržitelného rozvoje (CHEDD) a předsedou sdružení Passé-Présent-Mobilité (P2M).

Dělat historii neznamená vyprávět příběh, který chcete slyšet

Chtěli jsme vést rozhovory s akademickými pracovníky, kteří mají zkušenost se spoluprací s volenými zástupci nebo místními samosprávami, abychom mohli tyto zkušenosti a výzvy, které taková setkání přinášejí, zprostředkovat i prostřednictvím jejich nefunkčních aspektů. Za tímto účelem jsme se setkali s historikem Étiennem Faugierem, který s námi sdílel svou práci s volenými zástupci usilujícími o vyprávění historie své obce.

V jakém kontextu jste pracoval s politickými představiteli? Jak k setkání došlo a co podle vás tito lidé očekávali?

Jedna z mých nedávných zkušeností s prací s volenými zástupci se týkala periurbánní obce východně od Lyonu. Žádost zprostředkoval magisterský student jednoho z mých kolegů historiků. Starosta chtěl, aby byl proveden výzkum a vznikla kniha o historii jeho obce. Byli jsme čtyři výzkumníci a pokrývali jsme čtyři hlavní období, která měla být zpracována: starověk, středověk, novověk a současnost. Mně byla přidělena poslední, současnější část – a právě ta způsobila nejvíce problémů. Požadavek totiž ve skutečnosti zněl vytvořit „krásnou knihu, kterou bude možné darovat novým obyvatelům nebo novomanželům“.

Jaké překážky, výzvy nebo limity jste v této spolupráci s volenými zástupci/politiky zaznamenal?

Tým čtyř výzkumníků se kvůli projektu zhruba desetkrát setkal se starostou a s DGS, tedy generálním ředitelem služeb obce. Podepsali jsme dohodu, která šla přes nakladatele vybraného starostou. Nakladateli platila obec z kulturní rozpočtové položky, a ten následně jednotlivě platil nám za vykonanou práci, zejména cestovní náklady, mzdu stážisty a profesionálního fotografa. Dohodnuto bylo, že náš kolega na závěr přednese obyvatelům přednášku představující knihu; byl natočen také dokumentární film.

K prvním třem částem bylo připomínek velmi málo; moje současná část však byla upravována mnohokrát. Některé pasáže musely být odstraněny – například o brownfieldech – nebo bylo třeba měnit číselné údaje, když se data INSEE, tedy Národního institutu statistiky a ekonomických studií, lišila od terénních údajů obce. Vztahy byly napjaté také proto, že bylo nutné dodržet krátké termíny, které narážely na dlouhý časový rámec historického výzkumu, a všechna redakční rozhodnutí měla v rukou financující radnice. Výsledkem je kniha, která je z akademického hlediska oslabená a obtížně využitelná ve vědecké komunitě, i když to nutně nebylo cílem obce, přestože za ní stojí skutečná archivní a autorská práce.

Podle mě šlo na jedné straně o nedostatečné porozumění tomu, jak pracují historici, a na druhé straně o nedostatečné porozumění tomu, jak pracují politici. Řešením mohlo být napsat první tři méně kontroverzní části „jako historici“ a poslední část ponechat na kabinetu. Problém spočíval ve vymezení projektu, ve vymezení toho, co je kniha a co je práce historika, například na rozdíl od práce novináře – ta je samozřejmě stejně legitimní, ale jiná. Nakonec se na místě nekonala závěrečná přednáška, dnes však tuto práci začínáme prezentovat při vědecko-popularizačních akcích, například na Pint of Science v květnu 2026.

Jak byste tuto spolupráci hodnotil? Šel byste do toho znovu?

Pozitivní stránkou bylo, že jsme měli velmi snadný přístup k archivům, zejména díky obecní archivářce, která se do projektu velmi zapojila, a mohli jsme provádět skutečný historický výzkum. Výsledkem je krásná kniha, ale nelze ji označit za vědeckou a nemůžeme ji například započítat do své vědecké kariéry.

Byla to však příležitost setkat se s lidmi, kteří se každodenně zabývají otázkami, na nichž sám pracuji, tedy urbanismem, mobilitou, cestovním ruchem a podobně. Kdybych do toho měl jít znovu, ano, šel bych. Ve skutečnosti by bylo velmi důležité a zajímavé, aby si podobné monografické práce objednávaly i jiné obce. Předem bych však požadoval jasně vyložit očekávání: existují kontroverzní témata, kterým se máme vyhnout? Jaký typ výsledného objektu chceme – novinářský text, politickou komunikaci, nebo rigorózní vědecký výstup? My výzkumníci také musíme jasněji formulovat, co jsme schopni a ochotni dodat, a co nikoli, přičemž samozřejmě musíme mít na paměti i rozměr zprostředkování vědění, kterému se také musíme věnovat.

Jaká doporučení nebo opatření by bylo možné zavést ke zlepšení tohoto vztahu?

V jiném projektu jsem například mohl spolupracovat s Ministerstvem životního prostředí, které má Historický výbor. Ten do určité míry funguje jako prostředník a překladatel požadavků volených zástupců směrem k výzkumníkům. Když prostředník chybí, je někdy obtížné dobře spolupracovat, zatímco pokud existuje, představuje to pro nás skutečnou příležitost setkat se s klíčovými aktéry témat, která nás zajímají, dát jim o naší práci vědět a prosadit naši expertizu.

Musíme umět stavět mosty, vytvářet stimulující prostředí a sítě – například mezi vědeckými a politickými akcemi – a přimět tyto dva světy, které spolu ne vždy dobře komunikují, aby se setkávaly, aby volení zástupci dokázali identifikovat správné odborníky a naopak. Zejména pro náš obor je třeba ukazovat, že znalost historie je relevantní pro řízení přítomnosti, že dlouhodobá perspektiva má význam pro porozumění současnosti.

Mezi kolegy existuje zdrženlivost vůči vystupování z „čisté vědy“, což je nám dáváno najevo v tom smyslu, že tyto projekty neposouvají kariéru. Zároveň existuje skutečný strach vyjadřovat se k tématům, která jsou trochu mimo naši specializaci. Zažil jsem to například po komentáři v tisku, kdy jsem obdržel výhrůžky nebo alespoň čelil určitému tlaku ze strany kolegů – soudu nad tím, že jsem si jako historik troufl překračovat hranice mezi tématy a obdobími.

Během své kariéry jsem byl dále oslovován například v souvislosti s občanskými konventy o mobilitě. Tam jsem přinesl skutečnou expertizu v jasnějším a zdravějším rámci, se svobodou vyjadřovat se k tématům, která jsou přesto velmi citlivá: místo automobilu ve městě, nízkoemisní zóny (ZFE), zdanění automobilů, veřejná doprava. Mohl jsem také pomoci osvětlit politická rozhodnutí a byl jsem dokonce zapojen do přípravy politických programů prostřednictvím jednoduchých diskusí vyžádaných kandidáty. Připadali mi docela ochotní naslouchat a naznačil jsem, že bych mohl mít zájem o pokračování. Vyvolává to však u mě otázku: kdy vystupuji jako expert a kdy jsem prostě občan?

Otázky kladl/a [Name] (Florence? Saif?).

Diskurz

Napsal Science Policy dne 31 července, 2026. Zveřejněno v Průřezová témata OV. Žádné komentáře u textu s názvem Diskurz

Výzkumníci a volení zástupci: kdo nese diskurz o transformaci?

Dne 9. dubna 2026 hostila Université Lumière Lyon 2 den diskusí a dialogu zaměřený na ekologické transformace: AGIR Ensemble pour les Transitions (Jednat společně pro transformace). Závěrečná sekce s názvem „Co nás spojuje“ se soustředila na otázku, jak se utvářejí narativy transformace. Bez těchto narativů se prosazování rozsáhlých nezbytných změn jeví jako složité. Jak ale o těchto příbězích mluvit? A kdo je nese?

Abychom na tyto otázky odpověděli, propojili jsme několik klíčových aktérů. Pro univerzitu byly hlasy výzkumníků, jejich poznání a expertíza zřejmou volbou. Spolu s celým univerzitním ekosystémem představovali aktéry, které bylo nezbytné mobilizovat. Samy o sobě však pravděpodobně nestačily. Bylo také užitečné konfrontovat tyto pohledy s perspektivou těch, pro něž je tvorba diskurzu podstatnou součástí jejich profese: volených zástupců. Právě proto nabídl den Agir Ensemble pour les Transitions dne 9. dubna 2026, krátce po komunálních volbách v roce 2026, které přinesly obnovení zeleného vedení Lyonu po kampani intenzivně diskutující narativ prosazovaný radnicí, příležitost ke kvalitnímu dialogu.

Setkání spojilo výzkumníky Nicolase Fieulaina, výzkumníka a vyučujícího v oblasti sociální psychologie, mimo jiné na INSP; Charlotte Guiot, výzkumnici a vyučující středověkých jazyků a literatury a členku CIHAM, editorku společenskovědní literatury Nathalii Petitjean, redakční ředitelku Presses Universitaires de Lyon, a volené zástupce s místní odpovědností – Gautiera Chapuise, 16. náměstka starosty Lyonu odpovědného za klima, adaptaci města a městské dědictví, a Agnès Thouvenot, 1. náměstkyni starosty Villeurbanne pověřenou územním plánováním, bydlením, územní spoluprací, globálním zdravím a adaptací na klima. To poskytlo zajímavou příležitost sledovat konvergence i divergence mezi těmito dvěma světy.

Pozoruhodné je, že environmentální narativy jsou pluralitní. Neexistuje jediný způsob, jak o nich mluvit; v tomto smyslu také neexistuje jediný „správný“ způsob, jak o těchto příbězích uvažovat. Výzkumníci a volení zástupci se však shodují v jednom bodě: je nutné tyto diskurzy stavět na faktech a vědeckých základech. Dialog zároveň umožnil otevřít i otázku role citlivosti a vnímavosti nad rámec faktů: mohou fakta sama o sobě stačit k vytvoření těchto narativů? A kdo má držet pero při jejich formulaci?

Vytváření narativu totiž znamená především (znovu)budování smyslu. Zdá se, že emoce, vazby a připoutání zde hrají klíčovou roli. Podle Gautiera Chapuise narativy „slouží k tomu, aby se obyvatelstvo pro určité téma získalo“. Nejsou tedy cílem samy o sobě, ale prostředkem přesvědčování. V tomto ohledu mohou být také zneklidňující. Podle Nicolase Fieulaina projev, který řečník pouze rád pronáší, ztrácí svou sílu. Právě proto, že narušuje zaběhlé pohledy, nabízí skutečnou příležitost k reflexi.

V tomto světle jsou vědecká fakta zásadní, sama o sobě se však zdají být zcela nedostatečná. Podobně jako Agnès Thouvenot se domnívá, že významnou roli musí hrát emoce. Jedním z projevů environmentálních narativů zapojujících emoce je ekoúzkost. Ukazuje rejstřík strachu, který má nespornou mobilizační schopnost. Pokud však jde o vytváření budoucího horizontu, oba volení zástupci kladou větší důraz na pozitivní afekty. Podobně jako úžas mohou být také sociální spravedlnost a krása způsoby, jak vytvářet vazby a zapojovat občany do společného zvládání těchto výzev. To zároveň vyžaduje schopnost vytvářet proti-narativy vůči dominantním diskurzům.

Naopak výzkumníci sice uznávají dopad emocí, ale zároveň zdůrazňují význam studií, jejichž určitou objektivitu zajišťuje robustnost. Převádět tato zjištění do emocionální roviny není jejich úkolem; to je úkol těch, kteří je přepisují do veřejného diskurzu. Emoce nemohou ve vědě zaujmout ústřední místo, protože ne všechny hlasy mají stejnou váhu. Nejde jen o otázku pohledu nebo úhlu přístupu. To je zásadní: je třeba pevných základů, aby emoce nebyly používány k budování marketingové fasády, která by následně mohla legitimizovat různé a někdy i protichůdné diskurzy. V tomto smyslu se všichni shodují na nutnosti opírat se o vědecká fakta. Je nezbytné umožnit, aby se diskurzy vyjadřovaly v celé své komplexitě, a nechat působit čas.

Science Sparring – policy red teaming vyvinutý ve Finské akademii věd a literatury

Napsal Science Policy dne 31 července, 2026. Zveřejněno v Průřezová témata OV. Žádné komentáře u textu s názvem Science Sparring – policy red teaming vyvinutý ve Finské akademii věd a literatury

Science Sparring – policy red teaming vyvinutý ve Finské akademii věd a literatury

AUTORKY:

Linda Lammensalo, zprostředkovatelka znalostí, Finská akademie věd a literatury, linda.lammensalo@acadsci.fi

Laura Väliniemi, zprostředkovatelka znalostí, Finská akademie věd a literatury, laura.valiniemi@acadsci.fi

SHRNUTÍ:

Policy red teaming prostřednictvím facilitovaných diskusí, v nichž výzkumníci posuzují a komentují rané návrhy politik z hlediska vědeckých důkazů a odborné expertízy.
Důraz na multidisciplinaritu činí tento formát vhodným zejména pro komplexní systémová témata politik, kde je zásadní identifikovat vzájemné vazby mezi jednotlivými otázkami.
Prioritou je relevance pro tvorbu politik, a to prostřednictvím jasného vymezení potřeby znalostí a ukotvení diskusí v konkrétních politických problémech.
Zprostředkovatelé znalostí umožňují celý proces tím, že budují důvěru mezi účastníky a usnadňují zapojení výzkumníků i tvůrců politik.
Model byl ověřen na národní úrovni prostřednictvím společného vývoje a testování s osmi finskými ministerstvy; úspěšné pilotní akce proběhly také na regionální a komunální úrovni.

POPIS FORMÁTU:

Science Sparring přispívá k tomu, aby tvorba politik vycházela z kvalitních vědeckých poznatků tím, že propojuje výzkumníky a tvůrce politik v kritické rané fázi, kdy jsou ještě možné smysluplné úpravy. Formát je pečlivě navrhován zprostředkovateli znalostí, takže účast je pro tvůrce politik i výzkumníky snadná a časově efektivní.

Jádrem metodiky Science Sparring je policy red teaming (viz např. Zhang & Gronwall, 2020). V podstatě to znamená, že výzkumníci posuzují a komentují rané návrhy dokumentů politik předložené tvůrci politik. Proces simuluje adversariální prostředí na rozhraní vědy a politiky, avšak v konstruktivním nastavení, jehož cílem je generovat poznatky relevantní pro tvorbu politik.

Klíčovou roli ve Science Sparring hrají přípravné dokumenty, například podkladové studie, poznámky pracovních skupin, návrhy textů a materiály pro hodnocení dopadů. V dialozích vědci tyto pracovní dokumenty posuzují a komentují z perspektivy vědeckých důkazů a odborné expertízy.

Síla tohoto přístupu spočívá v jeho schopnosti odhalovat slepá místa a předpoklady, které by jinak mohly zůstat neprověřené. Tím, že vytváří kontrolovaný „zátěžový test“ raných návrhů, lze Science Sparring využít k odhalování známých neznámých i neznámých známých. Včasné zásahy do procesu přípravy dokumentů optikou vědecké expertízy mohou pomoci odkrýt:

chybějící perspektivy vyžadující další posouzení a prověření
rizika nebo vedlejší náklady spojené s navrhovanými nástroji politiky
proveditelnost cílů a řešení politiky
problematické rámování pojmů nebo předpokladů o kauzalitě
vzájemné vazby vyžadující rozšíření okruhu konzultací

Vývoj této metody začal po rozhovorech s tvůrci politik, během nichž se ukázalo, že jsou potřeba nové interaktivní modely podporující spolupráci mezi vědou a tvorbou politik. Od roku 2020 byl model společně vyvíjen a testován prostřednictvím pilotních spoluprací s jedenácti organizacemi ve Finsku, z nichž osm tvoří ministerstva. Společný vývoj modelu s ministerstvy pomohl model ověřit a doladit jeho základní prvky.

Ačkoli model zatím nemá formální právní zakotvení, finská vládní Zpráva o budoucnosti (2019–2023) doporučuje širší využívání Science Sparring v procesech přípravy politik na ministerstvech.

Většina procesů Science Sparring začíná tím, že tvůrci politik identifikují potřebu znalostí. Ačkoli to není podmínkou, zapojení na straně politiky pomáhá zajistit jejich závazek a aktivní účast v celém procesu. Pokud procesy Science Sparring navrhují výzkumníci, zprostředkovatelé znalostí obvykle investují více úsilí a odbornosti do propojení těchto návrhů s probíhajícími politickými procesy.

Jednotlivé fáze Science Sparring:

Definování potřeby znalostí: Proces začíná vymezením přesných potřeb znalostí a faktorů, které tyto potřeby ovlivňují (například politických konfliktů). Zprostředkovatelé znalostí tento proces facilitují v úzké spolupráci s tvůrci politik na ministerstvech. Současně se s ministerstvem (nebo jiným uživatelem znalostí) vyjasňují cíle Sparringu, včetně časového rámce, finálního výstupu a hraničního objektu. Připravuje se plán partnerství, který dokumentuje dohodnuté potřeby znalostí, cíle a logistická ujednání.
Mapování účastníků: Zprostředkovatelé znalostí identifikují optimální multidisciplinární skupinu výzkumníků (obvykle 4–10 účastníků). Výzkumníci nemusí být spojeni s Finskou akademií věd a literatury; zprostředkovatelé znalostí vyhledávají nejlepší experty na dané téma. Vybraní výzkumníci často působí na širokém okruhu univerzit a výzkumných institucí. Dobrou praxí je diskutovat s uživatelem znalostí, které akademické disciplíny mají být zahrnuty, aby Sparring splnil své cíle. Pro úspěšný dialog je nezbytný osobní kontakt a seznámení úředníků i výzkumníků s formátem Sparringu.
Příprava: Zahrnuje formulaci otázek pro workshop, ideálně ve spolupráci s experty na daná témata na ministerstvech. Tyto otázky by měly být výzkumníkům poskytnuty předem, aby věděli, co se od nich očekává.
Workshopy: Workshopy jsou navrženy tak, aby vytvářely prostředí důvěry mezi výzkumníky a tvůrci politik. Zprostředkovatelé znalostí navrhují formát, facilitují diskuse a zajišťují hladký průběh. Obecně formát zahrnuje krátké úvodní prezentace (včetně cílů a pravidel pro daný den), po nichž následují skupinové diskuse nad sdíleným pracovním podkladem. Podle potřeby znalostí může Sparring sestávat z jednoho nebo více workshopů, které obvykle trvají 3–6 hodin.
Finální výstup: Ti, kdo proces Science Sparring iniciují, obvykle požadují jasný finální výstup, který syntetizuje různé typy znalostí. Konkrétní požadavky na finální výstup je nutné pečlivě zohledňovat po celou dobu dokumentace obsahu workshopu. Pokud není stanoveno jinak, finální výstup se vždy zveřejňuje, aby se zvýšila transparentnost procesu. Protože za konsolidaci finálního výstupu odpovídají zprostředkovatelé znalostí, je výstup vždy validován výzkumníky, aby neobsahoval chybné interpretace rozhovorů.

VÝZVY:

Uzavřené prostředí | Science Sparring vyžaduje explorativní prostor, v němž je možné se v interakci vydat i do tematických odboček. To je obtížné, pokud jsou přítomny třetí strany (např. stakeholdeři a zájmové skupiny), protože rozhovor se může rychle posunout od konstruktivního zkoumání k adversariálnímu veřejnému vystupování. Uzavřená povaha těchto setkání je sice nezbytná pro otevřený dialog, zároveň však vytváří povinnosti v oblasti transparentnosti. Ty lze řešit například zveřejněním výstupů i seznamu účastníků a podporou zprostředkovatelů znalostí v tom, aby otevřeně dokumentovali svou roli v procesu.

Důvěra | Kritické rámování zabudované do Science Sparring vyžaduje mezi účastníky mimořádně vysokou důvěru. Tvůrci politik odpovědní za přípravu legislativy musí být ochotni otevřít své rané návrhy a vystavit rané úvahy, včetně možných nedostatků a mezer ve znalostech. Bez vzájemného porozumění, že kritika slouží jako nástroj pro lepší politiku, se interakce může rychle stát destruktivní spíše než konstruktivní.

Náročnost na zdroje | Proces a jeho plánování, zejména při definování potřeby znalostí, mohou být poměrně rozsáhlé. Toto plánování by měli řídit zprostředkovatelé znalostí a zároveň zajistit, aby časová zátěž výzkumníků zůstala co nejnižší, což podporuje kvalitu jejich zapojení a motivaci k účasti.

Optimální velikost skupiny | Velikost workshopu vyžaduje pečlivé řízení. Skupiny přesahující 20 účastníků často trpí rušením účasti a nižším zapojením. Kompaktnější velikost skupiny podporuje kvalitnější dialog a smysluplnější interakci mezi účastníky.

Řízení hierarchií a existujících napětí | Existující hierarchie mezi účastníky mohou narušit otevřenou interakci, kterou Science Sparring vyžaduje. Zprostředkovatelé znalostí musí tyto dynamiky aktivně identifikovat již během plánování a využívat strukturované dialogické techniky k jejich zvládání.

ÚKOLY A ZDROJE:

Zprostředkovatelé znalostí: Zprostředkovatelé znalostí facilitují proces a umožňují otevřené diskuse. Jejich role jako expertních facilitátorů je zásadní od rané identifikace potřeb až po samotnou facilitaci: vyjasňují potřebu znalostí, identifikují vhodné účastníky a seznamují je s procesem, připravují strukturu workshopu a přípravné materiály, facilitují diskuse a koordinují finální výstup.

Tvůrci politik: Motivace tvůrců politik je pro úspěch klíčová. Efektivní setkání Science Sparring jsou obvykle řízena poptávkou a iniciována ze strany tvůrců politik, kteří mají konkrétní potřeby znalostí. Tvůrci politik by měli zůstat otevření a aktivně se zapojovat po celou dobu procesu, protože míra zapojení přímo souvisí s hodnotou, kterou z něj získají. Nejdůležitější je, aby se tvůrci politik, zejména ti odpovědní za dané téma, vnímali jako experti přinášející do diskuse cenné znalosti, nikoli jako pasivní příjemci akademických vstupů. Podle konkrétního Sparringu a jeho designu mohou být tvůrci politik odborní referenti, vedoucí útvarů, nebo obojí.

Výzkumníci: Výzkumníci přinášejí do diskuse multidisciplinární expertízu a poskytují konstruktivní kritickou zpětnou vazbu k politickému dokumentu, který je poté dolaďován. Během diskusí jsou výzkumníci žádáni, aby vyjasnili, zda jejich příspěvek vychází z recenzovaného výzkumu, nebo z expertního posouzení.

	Hodiny	Dny	Týdny	Měsíce
Čas výzkumníků související s obsahem formátu nebo strukturou		1,5
Čas výzkumníků na řešení organizačních záležitostí
Čas pracovníků pro transfer znalostí			3
Čas tvůrců politik		3

Příklady Science Sparringu realizovaného Finskou akademií věd a literatury:

Znalostní báze pro pohybovou aktivitu, sport a vrcholový sport (Ministerstvo školství a kultury), 2025
Plán monitoringu a evaluace vládního financování výzkumu a vývoje (Úřad předsedy vlády), 2024
Systémové mapování demografické změny (Úřad předsedy vlády, program DEMOGRAPHY), 2024
Implementace nařízení o obnově přírody (Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství a lesnictví, vědecké panely), 2024
Ekologická konektivita (Ministerstvo životního prostředí), 2023
Předběžná příprava zákona o biologické rozmanitosti (Ministerstvo životního prostředí), 2023
Národní plán adaptace na změnu klimatu (Ministerstvo zemědělství a lesnictví), 2022
Program architektonické politiky (Ministerstvo školství a kultury, Ministerstvo hospodářství a zaměstnanosti a Ministerstvo životního prostředí), 2021
Plán pro dopravu bez fosilních paliv (Ministerstvo dopravy a komunikací), 2021
Strategie veřejného sektoru (Ministerstvo financí a Sdružení finských obcí), 2020
Reforma zákona o ochraně přírody (Ministerstvo životního prostředí), 2020–2021
Národní dopravní plán (Ministerstvo dopravy a komunikací), 2020
Hodnocení dopadů klimatické regulace (Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo spravedlnosti), 2020

Implementace nařízení o obnově přírody (Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství a lesnictví, vědecké panely), 2024. Foto: Aleksi Kylmälahti, Finská akademie věd a literatury.

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

Zapojování členů Bundestagu: parlamentní akce „Dopad metanu na klima – podceňovaná hrozba“

Napsal Science Policy dne 31 července, 2026. Zveřejněno v Průřezová témata OV. Žádné komentáře u textu s názvem Zapojování členů Bundestagu: parlamentní akce „Dopad metanu na klima – podceňovaná hrozba“

Zapojování členů Bundestagu: parlamentní akce „Dopad metanu na klima – podceňovaná hrozba“

O autorkách

Dr. Katharina Sielemann působí jako Senior Advisor for Synthesis and Communication v Helmholtz Forum Earth and Environment.

Marie Heidenreich je ředitelkou Helmholtz Forum Earth and Environment.

Klíčové body v přehledu

Parlamentní akce, například pracovní snídaně nebo večerní setkání, umožňují vědcům během zasedacích týdnů přímo oslovit členy německého Bundestagu (spolkového parlamentu), představit možnosti politiky a přispět k tvorbě politik založené na důkazech.
Akce konané v prostorách Bundestagu vyžadují, aby nad nimi převzal záštitu člen parlamentu – ideálně mluvčí parlamentních frakcí pro dané téma. Nejdůležitější není ani tak počet zúčastněných poslanců, ale jejich odborná relevance a politický vliv (např. zpravodajové a předsedové příslušných výborů).
Krátké, jasně srozumitelné prezentace s konkrétními doporučeními k dalším krokům – doplněné o informační přehled, který si účastníci mohou odnést – jsou členy parlamentu přijímány obzvlášť dobře.
Koalice několika vědeckých organizací (např. Helmholtz Forum Earth and Environment a Leopoldina) zvyšuje viditelnost i dopad; dialog může po akci pokračovat v bilaterálních navazujících setkáních.
Aby byly parlamentní akce účinné, musí být součástí širšího procesu dialogu.

Jak tento formát funguje?

Během zasedacích týdnů německého Bundestagu se koná řada parlamentních akcí – například v Německé parlamentní společnosti, v jídelně Jakob-Kaiser-Haus nebo v restauracích v budově Reichstagu a jejím okolí. Protože mnoho zájmových skupin pořádá akce současně, vědecké organizace a zájmové skupiny soutěží o pozornost poslanců. Záštita poslance s tematickou expertizou zajišťuje přístup i relevanci. Aby měly parlamentní akce dopad, musí být součástí širšího procesu dialogu.

Příklad: Parlamentní snídaně „Dopad metanu na klima – podceňovaná hrozba“

Dne 17. října 2024 uspořádaly Helmholtz Forum Earth and Environment a Leopoldina parlamentní snídani v Německé parlamentní společnosti. Téma bylo zvoleno na základě jeho politické relevance a také na doporučení politiků. Pod záštitou Dr. Konstantina von Notze, člena Bundestagu, a Lisy Badum, členky Bundestagu, se sešlo 34 vědců a tvůrců politik – tedy maximální kapacita místa konání. Pozváni byli politici z relevantních výborů.

Program 1,5hodinového setkání vypadal následovně: po úvodních slovech patrona a přivítání ze strany viceprezidentů obou vědeckých organizací (10 minut) následovaly tři osmiminutové vědecké úvodní prezentace: o koncentracích metanu v atmosféře, o energetickém sektoru a o zemědělství jako největším zdroji emisí metanu v Německu. V navazující přibližně čtyřicetiminutové diskusi s členy parlamentu byla podrobněji probírána témata jako transformace zemědělství, upstream emise z dováženého LNG, možnosti regulace a budoucí výzvy, například úniky z vodíkových sítí. Členům parlamentu byl na místě předán informační přehled obsahující doporučení vědecké komunity k dalším krokům.

V evaluaci účastníci oceňovali zejména „jasně uspořádaná fakta“ a také „krátké, jasné a srozumitelné“ prezentace s „konkrétními možnými řešeními“. Po akci dialog pokračoval v dalších vzájemných setkáních mezi výzkumníky a tvůrci politik nebo zástupci ministerstev.

Úkoly a zdroje

Vědci

Vědci připravují krátké a srozumitelné úvodní prezentace s konkrétními doporučeními k dalším krokům a odpovídají za proces přípravy informačního přehledu (včetně prvního návrhu). Čas potřebný na obsahovou přípravu a realizaci je přibližně tři dny; organizační úkoly zaberou asi jednu hodinu. Následně může dojít k navazujícím bilaterálním setkáním se zákonodárci nebo ministerstvy.

Pracovníci pro transfer znalostí a komunikaci (podpůrní pracovníci)

Pracovníci pro transfer znalostí a komunikaci zajišťují většinu organizační práce (přibližně 1,5 týdne): udělují záštitu, rezervují místo konání, identifikují a zvou relevantní členy parlamentu, koordinují program, podílejí se na přípravě informačního přehledu a provádějí evaluaci.

Tvůrci politik

Ideální je, pokud členové parlamentu převezmou nad akcí záštitu, včetně úvodního slova nebo přivítání. Časová náročnost se pohybuje od dvou do osmi hodin podle toho, zda vystupují jako patroni s uvítacím projevem a zda se konají navazující setkání.

Přehled potřebných zdrojů

	Hodiny	Dny	Týdny	Měsíce
Čas výzkumníků na obsahovou přípravu a realizaci		3
Čas výzkumníků na řešení organizačních záležitostí	1
Čas podpůrných pracovníků (transfer/komunikace)			1,5
Čas účastníků z politické sféry	2–8

Zdroje

Leopoldina and SynCom, Helmholtz Earth & Environment (2024), The Climate Impact of Methane – An Underestimated Threat. Fact Sheet. pp. 1–4, https://doi.org/10.48440/leopoldina_syncom.2024.001.

Heidenreich, Marie; Brunner, Almut; Meyn, Andrea; Sielemann, Katharina (2024), Navigating uncertainties: collaborative approaches to science-policy dialogues, Frontiers in Earth Science, https://doi.org/10.3389/feart.2025.1602005.

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

„Vžijte se do mé role: Hraní rolí pro lepší tvorbu politik“

Napsal Science Policy dne 23 června, 2026. Zveřejněno v Actors & Institutions cs - czech, Obsah. Žádné komentáře u textu s názvem „Vžijte se do mé role: Hraní rolí pro lepší tvorbu politik“

Název: „Vžijte se do mé role: Hraní rolí pro lepší tvorbu politik“

Autor: Giulio Minto je projektový manažer ve Fondazione Università Ca’ Foscari, jehož odbornými oblastmi jsou Sociální plánování a Posuzování sociálního dopadu.

Shrnutí: Klíčové prvky v kostce

Vzniklo z pozorování místního problému akademickým účastníkem (obtíže v dialogu mezi poskytovateli služeb ve veřejném zájmu)
Mobilizovalo model čtyřnásobné šroubovice (akademie, tvůrci politik, soukromý sektor, občanská společnost) plus studenty magisterského studia
Výsledkem byly dva webináře k prodiskutování klíčových problémů a zážitkový workshop vedený akademickými pracovníky (řádný profesor a výzkumní pracovníci) a manažery pro výměnu znalostí
Experimentální workshop zahrnoval skupinovou práci formou hraní rolí, aby účastníci pochopili, jak funguje jiná profesní role
Závěrečná debata a navazování kontaktů (networking)
V konečném důsledku umožňuje nový pohled a širší pochopení procesu tvorby a implementace politik

Popis

Tato případová studie poukazuje na to, jak lze v regionu vytvořit společný jazyk s ohledem na navrhování nebo implementaci politik, a to díky experimentu, který zahájilo Ekonomické oddělení Univerzity Ca‘ Foscari v Benátkách a Ca‘ Foscari Challenge School (škola pro vedoucí pracovníky Univerzity Ca‘ Foscari v Benátkách, která nabízí magisterské tituly a pokročilé školicí kurzy pro profesionály) v rámci projektu Erasmus+ ENGAGEgreen.

Program byl rozdělen do tří součástí: dvě online setkání a prezenční zážitkový workshop. Tento přístup usnadňuje zapojení výzkumníků, tvůrců politik, studentů a pracovníků/zástupců ze třetího sektoru, nevládních organizací a občanské společnosti.

Výchozí bod

Podnět k uspořádání workshopu, který usnadňuje spolupráci mezi různorodými profesionály zapojenými do veřejné politiky, vzešel z pozorování výzkumného pracovníka z Ekonomického oddělení Univerzity Ca‘ Foscari v Benátkách. Tento výzkumník byl zapojen do terénního výzkumného projektu v plánovacím oddělení veřejného orgánu, který spolupracuje s organizacemi třetího sektoru na poskytování služeb a spoléhá na univerzitní výzkumná centra pro metodologickou definici plánovacích nástrojů. Prostřednictvím terénního pozorování se ukázalo, že existuje problém v dialogu mezi různými subjekty ohledně stejných problémů, a to jak s ohledem na administrativní, tak na metodologické procesy – v tomto konkrétním případě koprodukce sociálních služeb.

Kdo by se měl zapojit jako účastník?

Studenti magisterského a doktorského studia, výzkumní pracovníci, profesoři, starostové, radní, pracovníci veřejného sektoru, pracovníci třetího sektoru a občanská společnost.

Jak formát funguje?

Iniciativa začíná shromážděním registrací účastníků. Tento krok se může zdát samozřejmý, ale je stejně tak nezbytný pro vytvoření smíšené učebny složené z různých profesionálů a rolí.

Následně jsou naplánovány dva online webináře, které vedou profesionálové a univerzitní profesoři. Počet úvodních webinářů se může lišit v závislosti na potřebě dalšího studia a probíraných tématech. Cílem webinářů je propojit klíčová témata kurzu z teoretické (s ohledem na právní/administrativní i metodologické/sociologické aspekty) i praktické perspektivy. V ideálním případě by úvodní webináře měly položit základy pro to, co bude následně sdíleno a realizováno během zážitkového workshopu. Ideální struktura by měla zahrnovat alespoň jeden webinář vedený akademiky, kteří sdílejí teoretické základy, a alespoň jeden webinář vedený profesionály z veřejného sektoru, kteří sdílejí operační metody implementované veřejnými úřady.

Poslední a nejdůležitější setkání je zážitkový workshop rozdělený do dvou částí:

V první části je klíčové téma dne do hloubky prozkoumáno prostřednictvím prezentace akademického experta na dané téma, který následně podpoří pracovní skupiny při řešení jakýchkoli teoretických problémů;
Druhá část – která by měla trvat minimálně tři hodiny – je jádrem aktivity a zahrnuje rozdělení účastníků do smíšených skupin. Bude probíhat takto:
- skupinová práce bude mít formu hraní rolí, replikující reálnou provozní situaci zahrnující diskuse mezi různými organizacemi a profesionály, tak jak by se to stalo ve skutečnosti;
- stejně jako v každé hře na hrdiny se účastníci vžijí do role někoho jiného, takže starosta může být pracovníkem třetího sektoru, pracovník veřejného sektoru může být radním, pracovník třetího sektoru může být výzkumným pracovníkem atd.
- jsou zadány úkoly – například příprava dohody o spolupráci mezi institucemi, a účastníci musí tento dokument navrhnout, přičemž si pamatují, že při této příležitosti musí zastupovat jinou instituci nebo roli, než je jejich vlastní;
- každá skupina bude mít manažera pro výměnu znalostí, který pomůže účastníkům udržet se na správné cestě.

Účastníci:

5 výzkumných pracovníků
37 tvůrců politik
6 studentů
5 zástupců nevládních organizací/občanské společnosti
30 ostatních (podnikatelský/soukromý sektor)

Výzvy

zapojit různé profesionály a role z různých organizací a území
zajistit, aby účastníci měli jednotnou úroveň znalostí
ujasnit, že během skupinové práce na zážitkovém workshopu účastníci zastupují jinou organizaci a/nebo jinou roli, a proto musí myslet odlišně

Úkol a zdroje

Akademici

Program je pro akademiky velmi časově efektivní. Jelikož se setkání týkají témat, která již pokrývají na konferencích nebo v kurzech, nemusí věnovat mnoho času přípravě kromě četby o tématech zájmu.

Podpůrný personál (výzkumní pracovníci, manažeři pro výměnu znalostí a manažeři výzkumu)

Oddělení zaměstnalo

dva výzkumné pracovníky, již součást personálu, pro zajištění metodického řízení iniciativy
dva manažery výzkumu, kteří se starali o organizační aspekty
tři manažery pro výměnu znalostí, kteří usnadňovali skupinovou práci

Tvůrci politik/výzkumní pracovníci/pracovníci z veřejných orgánů a třetího sektoru

Účastníci musí podat přihlášku, jejíž příprava jim zabere pár minut.

Požadované financování

Na závěr workshopu byl nabídnut lehký oběd pro navazování kontaktů.

Přehled požadovaných zdrojů

	Hodiny	Dny	Týdny
Výzkumní pracovníci pro přípravu metodiky			x
Podpůrný personál		x
Akademici pro přípravu obsahu	x
Účastníci	x

ZDROJE A DALŠÍ LITERATURA

Plakát k akci.

Původní jazyk textu: angličtina.

Překlad a jazyková úprava české verze: Jakub Konicek (Univerzita Palackého v Olomouci).

Formát: Krátké školení pro manažery výzkumu

Napsal Science Policy dne 23 června, 2026. Zveřejněno v Obsah. Žádné komentáře u textu s názvem Formát: Krátké školení pro manažery výzkumu

Formát: Krátké školení pro manažery výzkumu

O autorce: Giulia Ballarin je projektová manažerka na Univerzitě Ca’ Foscari v Benátkách, která se specializuje na řízení a vykazování výzkumných projektů financovaných EU v rámci Katedry ekonomie. Má předchozí zkušenosti v oblasti získávání finančních prostředků (fundraising), komunikace a grafického designu.

SOUHRN: KLÍČOVÉ ASPEKTY VE ZKRATCE

Krátké prezenční školení pro manažery výzkumu a transferu znalostí z Univerzity Ca’ Foscari v Benátkách a místních partnerských institucí
Duální formát: prezentace výzkumných projektů v různých fázích vývoje se zaměřením na zapojení do tvorby politik (policy engagement), po níž následuje kulatý stůl s odborníky (facilitátor výzkumu, manažer výzkumu a postdoktorand)
Cenná příležitost ke sdílení osvědčených postupů a nástrojů a k analýze klíčových prvků, které je třeba zvážit ve fázi návrhu projektu, zejména pokud jde o dopad projektů na tvorbu politik
Možnost navázání kontaktů (networking) na konci školení
Hodiny kurzu jsou příslušným pracovištěm v rámci univerzity uznávány jako oficiální školení (všichni zaměstnanci italské veřejné správy jsou povinni absolvovat minimálně 40 hodin školení ročně)

JAK TENTO FORMÁT FUNGUJE?

Před kurzem

Projektová jednotka ENGAGEgreen Katedry ekonomie Univerzity Ca’ Foscari společně s kanceláří pro Podporu inovací a znalostí (PInK) navrhuje program a vybírá přednášející (řečníky) prostřednictvím pravidelných online a prezenčních schůzek. Mezi další úkoly patří:

Zřízení registračního formuláře s včasným termínem uzávěrky, který je nezbytný pro zjištění konečného počtu účastníků, a to jak pro rezervaci místnosti, tak pro zajištění lehkého občerstvení plánovaného jako networkingový moment na konci kurzu.

Komunikace akce na oficiálních účtech sociálních médií a v interním univerzitním newsletteru, který je zaměřen na manažery výzkumu a transferu znalostí.

Kontaktování univerzitního Oddělení lidských zdrojů a rozvoje za účelem potvrzení postupu schvalování tréninkových hodin účastníků.

Během kurzu

Registrace účastníků pro akreditaci tréninkových hodin.

Po kurzu

Organizátoři zašlou poděkování přednášejícím a účastníkům, vyzvou je ke sledování aktualizací projektu na sociálních médiích a požádají je o vyplnění krátkého dotazníku s cílem získat zpětnou vazbu k různým aspektům akce.

VÝZVY (A ZPŮSOBY JEJICH ŘEŠENÍ)

Dokončit program s dostatečným předstihem, aby byl před uzávěrkou registrací dostatek času na propagaci. Opatření pro zmírnění rizik: neustálá komunikace mezi organizátory, aby měli na paměti časovou osu.
Nedostupnost přednášejících na poslední chvíli pro prezenční účast. Opatření pro zmírnění rizik: předem připravit odkaz na online schůzku a vybrat místnost s vhodným vybavením pro případ hybridního setkání.

ÚKOLY A ZDROJE

Projektový tým

Koordinuje program, zapojení přednášejících, registraci a komunikaci, zasedací místnost a cateringové služby.

Spoluorganizující kancelář/oddělení

Kancelář pro Podporu inovací a znalostí, která se na školení podílí, je zapojena do všech přípravných fází, zejména do identifikace nejvhodnějšího tématu a souvisejících přednášejících.

Přednášející (Řečníci)

Scházejí se odděleně s organizátory, aby rozhodli o tématu, čase a dalších podrobnostech souvisejících s prezentacemi. Připravují prezentační materiály: snímky (slides) a odkazy, které se mají sdílet s přítomnými.

POŽADOVANÉ FINANČNÍ PROSTŘEDKY PRO ČINNOSTI

Všichni přednášející jsou přidruženi k univerzitě, takže se neočekává žádné financování jejich cestovních nákladů/ubytování.

Během networkingového momentu na konci školení je nabízeno lehké občerstvení (např. přestávka na kávu/občerstvení).

PŘEHLED POŽADOVANÝCH ZDROJŮ

	Hodiny	Dny	Týdny	Měsíce
Projektový tým			x
Spoluorganizující kancelář			x
Přednášející (Řečníci)	x

ZDROJE A DOPLŇUJÍCÍ LITERATURA

Webová stránka akce Univerzity Ca’ Foscari webpage.

Original language: English

Překlad a jazyková úprava české verze: Jakub Konicek (Univerzita Palackého v Olomouci).

Případová studie místních zdravotních smluv ve Francii v kontextu projektu SHAPE-med@Lyon

Napsal Science Policy dne 15 června, 2026. Zveřejněno v Actors & Institutions cs - czech, Obsah. Žádné komentáře u textu s názvem Případová studie místních zdravotních smluv ve Francii v kontextu projektu SHAPE-med@Lyon

Případová studie místních zdravotních smluv ve Francii v kontextu projektu SHAPE-med@Lyon

1/ O čem tento formát je

Místní zdravotní smlouva (CLS – Contrat Local de Santé) je dohoda mezi místní samosprávou (městem, metropolitní oblastí, sdružením obcí) a Regionální zdravotnickou agenturou (ARS – Agence Régionale de Santé). Jejím cílem je přizpůsobit politiky veřejného zdraví skutečným potřebám místního obyvatelstva s ohledem na jeho specifické charakteristiky. Tento model víceúčastníkového řízení je stěžejní pro propojení výzkumu a politiky.

Pro místní oblasti existují dva prioritní cíle:

=> Omezit sociální a územní nerovnosti v oblasti zdraví

=> Zavést řešení pro poskytování místní zdravotní péče.

Místní zdravotní smlouvy (CLS) přispívají k rozvoji místní zdravotní dynamiky. Umožňují sladit projekt Regionální zdravotnické agentury s očekáváními místních úřadů s cílem realizovat akce, které jsou co nejblíže obyvatelstvu.

Na rozdíl od významných národních strategií působí místní zdravotní smlouvy na místní úrovni a zaměřují se na snižování sociálních a regionálních nerovností v oblasti zdraví a zlepšování přístupu k péči.

2/ Jak to funguje

Místní zdravotní smlouva funguje primárně na základě sdílené regionální diagnózy. Místní zúčastněné strany, univerzity (včetně vědců), zdravotničtí pracovníci, sdružení a obyvatelé se podílejí na analýze zdravotní situace: zdravotní stav obyvatelstva, životní podmínky, přístup k péči atd. Tato diagnóza umožňuje definovat priority činností, které jsou přizpůsobeny aktuálním podmínkám na místní úrovni.

Jakmile je strategie stanovena, místní úřad a Regionální zdravotnická agentura podepíší smlouvu s průměrnou platností pět let. Smlouva pokrývá několik strategických oblastí (prevence, duševní zdraví, zdraví životního prostředí, zdraví mládeže atd.) a stanoví řadu praktických opatření.

Například v Lyonu představuje místní zdravotní smlouva na období 2022–2027 více než 40 opatření uspořádaných do čtyř hlavních oblastí a průřezového zaměření na zdraví životního prostředí.

Místní zdravotní smlouvy jsou řízeny řídicím výborem, který zahrnuje zástupce města, Regionální zdravotnické agentury a zapojených partnerů, zatímco vědecké orgány (jako je Vědecká rada pro místní zdraví v Lyonu) poskytují nezávislé odborné znalosti.

3/ Výzvy a jak je řešit

Implementace místní zdravotní smlouvy přináší několik výzev:

První z nich je Koncertace (Concertation), protože sdružení institucí, sdružení, obyvatel a výzkumných pracovníků na jednom místě vyžaduje značnou koordinační kapacitu. Tato koncertace je obecně organizována místními úřady a regionální zdravotnickou agenturou.

Kromě toho nejsou priority vždy sdílené a je třeba nalézt rovnováhu mezi politickými požadavky a vědeckými realitami. Výzkumní pracovníci jsou klíčoví pro poskytování odborných znalostí založených na datech, pro pomoc při analýze regionálních determinantů zdraví a pro hodnocení dopadu přijatých opatření. Jejich hlavním posláním je zajistit metodologickou přísnost a poskytnout vědecké poznatky pro rozhodování ve veřejné sféře.

Další výzva se týká znalosti regionu, neboť to vyžaduje spolehlivou diagnózu. Samozřejmě existují omezení financování, protože místní zdravotní smlouvy jsou založeny na víceleté smlouvě, zatímco rozpočty místních úřadů se mohou měnit s politickými cykly.

A konečně, hodnocení účinnosti místní zdravotní politiky vyžaduje nástroje sdílené mezi partnery.

Tyto obtíže pomáhají vysvětlit, proč byl v Lyonu vytvořen projekt SHAPE-med@lyon, jehož cílem je propojit výzkum, inovace a regionální vedení. Cílem je podpořit místní zdravotní smlouvy vědeckými daty a vybudovat sdílenou kulturu hodnocení.

4/ Úkoly a zdroje

Úspěch místní zdravotní smlouvy závisí na řadě koordinovaných fází:

Zaprvé, je to fáze mobilizace, ve které se různí zúčastnění aktéři zavazují ke společné práci na vytvoření projektu. Toto dynamické partnerství, zejména mezi výzkumnými pracovníky a tvůrci politik, je nezbytné pro zajištění udržitelnosti i za hranicemi politických cyklů.

Poté je provedena místní diagnóza jak místními úřady, tak regionální zdravotnickou agenturou s odbornými znalostmi výzkumných pracovníků, která kombinuje všechny typy dat. Na základě této diagnózy definuje řídicí výbor prioritní oblasti a cíle pro opatření: ty budou přiděleny konkrétním manažerům, s vyhrazenými zdroji a identifikovanými manažery.

Jakmile je smlouva podepsána, začíná operační implementace: koordinace mezi institucemi, zahájení akcí atd.

Mezi příklady opatření můžeme vyzdvihnout SONAR@lyon, observatoř řešení založených na přírodě, která v metropolitní oblasti Lyonu využívá přístup „Jedno zdraví“ (One Health Approach), což je projekt pod dohledem paní Caillaudové z Université Lumière: Odkaz na projekt SONAR@lyon.

Během celého procesu pravidelné přezkumy umožňují provádět úpravy opatření, opravovat některé věci a navazovat na úspěchy.

Požadované zdroje v kostce

	Hodiny	Dny	Týdny	Měsíce
Čas výzkumných pracovníků na tuto činnost		x
Čas výzkumných pracovníků na řešení organizačních záležitostí	x
Čas koordinátorů pro výměnu znalostí			x
Čas tvůrců politik		x

Zdroje:

Shape-med@lyon

Contrats locaux de santé

Le contrat local de santé (Lyon)

Originální jazyk textu: Angličtina

Překlad a jazyková úprava české verze: Jakub Konicek (Univerzita Palackého v Olomouci).

Public Factory

Napsal Science Policy dne 15 června, 2026. Zveřejněno v Actors & Institutions cs - czech, Obsah. Žádné komentáře u textu s názvem Public Factory

Úvod do The Public Factory

Popis

The Public Factory je struktura, která byla otevřena v Lyonu na začátku akademického roku 2018. The Public Factory nabízí modulární a uživatelsky přívětivé prostory pro studentské a pedagogické komunity, stejně jako pro místní zúčastněné strany (vládní resorty, místní orgány, podniky a sdružení). The Public Factory se skládá z řady prostor, kde se lidé mohou setkávat, scházet a účastnit se akcí, a také se učit, sdílet a diskutovat.

O čem tento formát je?

Jeho cílem je rozvíjet vědecký, umělecký a občanský program v souladu s činnostmi školy Science Po Lyon a její nadace. Byl však také vytvořen na základě výukového programu politologie, jehož cílem je zapojit studenty čtvrtého ročníku do konkrétních a komplexních problémů obecného zájmu, ke kterým mohou humanitní a sociální vědy nabídnout užitečné podněty a odpovědi.

Cílem The Public Factory je vytvářet vazby mezi studenty, výzkumnými pracovníky, tvůrci politik (státní, místní a nemocniční úředníci, instituce, volení zástupci), poloveřejnými a socioekonomickými aktéry, a to kolem otázek transformace veřejné akce. Univerzita Lyon 2, IAE Lyon 3, ENS a Univerzita v Lyonu se rovněž podílejí mobilizací svých studentů na určitých projektech, přičemž rozvíjejí vědecký, umělecký a občanský program spojený s činnostmi školy Science Po Lyon a její nadace.

Během šesti let The Public Factory realizovala téměř 50 projektů, do kterých se zapojilo více než 300 studentů a 40 různých partnerů. Každý rok přibližně sto studentů pracuje s místními úřady, vládními resorty, podniky a sdruženími, které se zavázaly řešit otázky veřejného zájmu.

Jak tento formát funguje?

Projekty The Public Factory se realizují formou akčního školení. Jsou založeny na fázích výzkumu a ponoření se do terénu, což studentům umožňuje setkat se s různými aktéry zapojenými do tématu projektu nebo jím ovlivněnými. Jedná se o pedagogickou metodu výcviku v situaci s rozšířeným tvůrčím a profesním rozměrem. Společným tématem je přístup k výuce založený na akčním výzkumu (action-research approach) Kurta Lewina.

Konkrétněji, zde jsou různé kroky v rámci projektu The Public Factory:

Každý rok je vyhlášena výzva k podávání návrhů týkajících se projektů veřejné politiky.
Po obdržení požadavku je problém v souladu s týmy The Public Factory a lektory projednán a přehodnocen. Jedná se o krok společné práce a redefinice rozsahu intervence a očekávání.
Souběžně s tím se studenti od září do dubna sdružují do skupin po osmi až deseti (z celkového počtu přibližně 100 studentů).
Hlavní myšlenkou je ponořit projektové týmy do terénu, aby pochopily, jak různí zúčastnění aktéři vnímají zvolený problém. Souběžně s tím projektové týmy vypracovávají literární rešerši, aby své práci poskytly vodítko prostřednictvím literatury relevantní k jejich tématu.
Nakonec se pro každý projekt pořádá zpětná vazba, která studentům dává příležitost prezentovat své závěry a doporučení všem přítomným partnerům, učitelům a odborníkům. Každý rok se počítá s přibližně 15 projekty pro zhruba 100 studentů. Výsledky práce jsou volně k dispozici, neboť The Public Factory si přeje být součástí společného znalostního fondu (knowledge commons).

Přehled požadovaných zdrojů

	Hodiny	Dny	Týdny	Měsíce
	Hodiny	Dny	Týdny	Měsíce
Čas výzkumných pracovníků na tuto činnost				x
Čas výzkumných pracovníků na organizační záležitosti	x
Čas pracovníků pro výměnu znalostí	x
Čas tvůrců politik			x
Požadované financování činnosti	Nízké	Střední	Vysoké x

Příklady

Webová stránka The Public Factory: https://www.sciencespo-lyon.fr/public-factory/

Projekty pro akademický rok 2025-26: sciencespo-lyon.fr/public-factory/dispozitiv-pedagogique/projets-de-lannee-en-cours-2/

Zdroje a další literatura

Akční výzkum a Kurt Lewin: https://cedrea.net/La-demarche-de-recherche-action-une-rupture-epistemologique

Původní jazyk textu: angličtina

Překlad a jazyková úprava české verze: Jakub Konicek (Univerzita Palackého v Olomouci).

Policy blog

Napsal Science Policy dne 12 června, 2026. Zveřejněno v Obsah, Psané formáty OV. Žádné komentáře u textu s názvem Policy blog

Popis

Klíčové body

Policy blog je psaná analýza určitého politického tématu o rozsahu přibližně 6 000–10 000 znaků. Čtenářům tato stručnost vyhovuje, a proto je zásadní poutavý název, který přitáhne pozornost na sociálních sítích, a srozumitelný styl psaní.

Policy blogy jsou vhodné pro sdílení aktuálních analýz současných politických témat. Výzkumníci je mohou využít také k představení výsledků výzkumu z akademických publikací, které souvisejí s probíhajícími politickými debatami; blogový příspěvek, který je široce čten a sdílen, může zároveň zvýšit citovanost daného odborného článku.
Aby si jejich příspěvky přečetli tvůrci politik, mohou výzkumníci pravidelně publikovat policy blogy na svých webových stránkách nebo prostřednictvím platforem jako jsou Medium či WordPress, což však může být časově náročné. Případně mohou publikovat v rámci stávajících blogů výzkumných institucí, think-tanků, nevládních organizací nebo jednotlivých autorů.
Pokud publikujete příspěvek na svém webu, ujistěte se, že jej lze sdílet přes sociální sítě nebo přeposílat e-mailem.
Nezapomeňte své blogové příspěvky propagovat na sociálních sítích.

Jak tento formát funguje?

Policy blogy mají jasnou strukturu a snadno se čtou. Výborně se hodí pro sdílení aktuálních analýz současných politických témat. Výzkumníci je mohou využít také k představení výsledků výzkumu z akademických publikací, které souvisejí s probíhajícími politickými debatami. Blogový příspěvek, který je široce čten a sdílen, může zároveň zvýšit citovanost daného odborného článku. Blogové příspěvky ale nejsou pouhým shrnutím probíhajícího výzkumu.

Blogový příspěvek má obvykle tuto strukturu: poutavý název, úvodní odstavec s hlavními sděleními formulovanými tak, aby zaujaly čtenáře, následovaný stručnou analýzou tématu a výsledků výzkumu a závěrečným odstavcem. To pro policy blog stačí. Vizuální prvky, jako jsou grafy nebo tabulky, velmi pomáhají vysvětlit složitější otázky a udržet čtenářovu pozornost.

Výzkumníci by měli používat kratší věty a zvolit méně formální styl než v akademických publikacích. Měli by myslet na své čtenáře. Pokud chtějí oslovit odborníky na tvorbu politik na ministerstvech, ve vládních agenturách nebo v odděleních výzkumu v parlamentních institucích, kteří mají hlubší znalosti témat probíraných v policy blozích, mohou použít odbornější styl. Pokud chtějí oslovit poslance nebo jejich personál, měli by vypisovat celé zkratky, pokud nejsou obecně známé (např. EU).

Policy blogy, stejně jako blogy obecně, nabízejí výbornou možnost používat hypertextové odkazy místo poznámek pod čarou nebo koncových poznámek, což text zkracuje a usnadňuje jeho čtení.

Na začátek nebo na konec textu je vhodné zařadit krátký medailonek o rozsahu tří až čtyř vět. Ten by měl obsahovat informace o odbornosti autora, klíčových publikacích a zkušenostech s tvorbou politik, nikoli například údaj o výzkumném stipendijním pobytu v roce 2007. Výzkumníci by také měli doplnit odkazy na své webové stránky a profily na sociálních sítích. Přidání sekce pro komentáře na blogové stránky je pro vědce vynikajícím způsobem, jak mohou v případě zájmu interagovat se svými čtenáři.

Výzvy (a jak je řešit)

Příspěvek na blogu je stručný text. Výzkumníci proto musí promyslet hlavní sdělení, která chtějí předat. Mohou vycházet z již existující akademické publikace, ale měli by představit především ty výsledky, které jsou pro dané téma relevantní, nikoli shrnovat publikaci jako celek. Z tohoto důvodu lze při psaní blogových příspěvků vynechat oddíly věnované metodám a přehledu literatury.

Další otázkou je, jak dostat blogové příspěvky k tomu správnému publiku. Výzkumníci mají dvě možnosti. Za prvé mohou publikovat policy blogy na svých webových stránkách nebo na platformách, jako jsou Medium či WordPress. Tento přístup funguje tehdy, pokud jsou vědci již dobře známí v prostředí tvorby politiky nebo pokud tvůrci politik sledují jejich účty na sociálních sítích. Za druhé by měli blogovat pravidelně, pokud chtějí zveřejňovat příspěvky prostřednictvím vlastních webů nebo blogovacích platforem.

Další možností je vytipovat známé blogy publikované jinými výzkumnými institucemi, think-tanky nebo nevládními organizacemi. Řada takových blogů vítá příspěvky externích autorů. Výzkumníci mohou také oslovit kolegy, kteří jsou známými blogery, a připravit s nimi společný příspěvek.

Úkoly a zdroje

Vědci

Obsah. Výzkumníci mohou vhodná témata pro policy blogy identifikovat sledováním politických debat (LINK). Mohou si také nastudovat aktuální politické téma a při psaní příspěvku reflektovat jeho klíčová sdělení.

Organizační zajištění. Výzkumníci si musí být jisti, že policy blog osloví tvůrce politik. Pokud potřebují mailing listy, webové stránky nebo kanály na sociálních sítích pro šíření policy blogů, měli by se obrátit na výzkumná centra, think-tanky nebo nevládní organizace, které mají široký dosah a přijímají policy blogy od externích autorů. (Viz část o výzvách.)

Časové nároky. Výzkumníci by měli být schopni napsat blogový příspěvek během několika hodin. Přesto může být při analýze aktuálního tématu nutné provést vlastní rešerši nebo výzkum. Měli by se průběžně ptát, zda lze policy blog vytvořit z článku v odborném časopise nebo z jiné delší publikace.

Podpůrný personál (manažeři transferu znalostí a manažeři ve výzkumu)

Manažeři transferu znalostí mohou výzkumníkům pomoci s přípravou policy blogů tím, že je upozorňují na aktuální politická témata. Mohou sledovat mediální výstupy, odebírat newslettery institucí veřejné správy a číst oficiální materiály jako jsou strategické dokumenty nebo právní předpisy. Mohou také číst odborné články a využívat Google nebo ChatGPT k propojení výzkumných výstupů s aktuálními politickými debatami. S výzkumníky mohou konzultovat aktuální témata a navrhovat strukturu i obsah policy blogu. PR pracovníci po přečtení odborných článků často posílají vědcům návrhy tiskových zpráv k aktuálním výsledkům výzkumu, které pak vědci mohou doplnit nebo upravit. Podobně mohou postupovat i pracovníci pro transfer znalostí a připravovat návrhy policy blogů, které výzkumníci dále rozpracují. Takový postup výzkumníkům šetří čas.

Manažeři transferu znalostí hrají klíčovou roli také při propagování policy blogů. Mohou identifikovat vhodné čtenáře například procházením organizačních schémat nebo seznamů členů parlamentních výborů. Policy blogy mohou šířit prostřednictvím mailing listů, webových stránek a sociálních sítí. Pokud potřebují větší dosah z hlediska sledujících na sociálních sítích, příjemců mailing listů nebo návštěvníků webu, mohou vyhledat další výzkumné instituce, think-tanky nebo nevládní organizace s širokým dosahem, které přijímají externí příspěvky.

Přehled potřebných zdrojů

	Hodiny	Dny	Týdny	Měsíce
Čas výzkumníků na psaní policy blogů	x
Čas výzkumníků na řešení organizačních záležitostí	x
Čas pracovníků pro transfer znalostí	x

Příklady dobré praxe

Bude doplněno

Zdroje a další literatura

Cairney, Paul. 2016. Writing a policy paper and blog post, cit. 21. srpna 2024.

Dunleavy, Patrick. 2026. How to write a blog post from your journal article in eleven easy steps, cit. 21. srpna 2024.

Evidence and Policy Blog. (bez data).

Bibby, Bick. 2019. Blogging for a policy audience, cit. 21. srpna 2024.

Viz také příspěvky k těmto tématům

Porozumění relevanci pro tvorbu politik, policy briefs a načasování.

Chcete se dozvědět více o metodické příručce pro zapojení do tvorby politik? Chcete sdílet své zkušenosti se zapojením do tvorby politik? Uvažujete o tom, že do příručky přispějete?

V případě zájmu kontaktujte: Tome Sandevski, science-policy@uni-frankfurt.de

Jazyk originální verze: Španělština.

Překlad a jazyková redakce české verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).