Archiv autora: Science Policy

Formát: Duální transformace: Propojení vědy a politiky pro udržitelnou budoucnost

Napsal Science Policy. Zveřejněno v Obsah. Žádné komentáře u textu s názvem Formát: Duální transformace: Propojení vědy a politiky pro udržitelnou budoucnost

Formát: Duální transformace: Propojení vědy a politiky pro udržitelnou budoucnost

Cílem projektu ENGAGEgreen je mimo jiné posílit kapacitu univerzit pro smysluplný dialog s tvůrci politik, podporovat spravedlivou spolupráci, která generuje konkrétní a společensky relevantní výsledky. Ústředními tématy projektu jsou ta, kterými se zabývá jeho seminární série: a sice ekologická a digitální „duální transformace“, jež tvoří hlavní zaměření projektu ENGAGEgreen.

Tento dokument, vypracovaný týmem z Univerzity Ca’ Foscari v Benátkách, nabízí syntézu a kritické přepracování dvou seminářů pořádaných s akademickými experty na témata, která jsou pro iniciativu ENGAGEgreen obzvláště relevantní. Semináře nesly názvy:

„Propojení udržitelnosti a umělé inteligence“ (16. února 2024)
„Zapojení do rozhodování o zelené politice“ (30. února 2024)

K těmto seminářům přispěla různorodá skupina vědců, výzkumníků, podnikatelů a tvůrců politik. Diskuse byly bohaté a mnohostranné a přinesly širokou škálu poznatků. Na konci každého setkání bylo několik účastníků vyzváno k poskytnutí písemných reflexí. Řada kolegů souhlasila s tím, že se zapojí do tohoto kolektivního úsilí s cílem identifikovat a artikulovat klíčové faktory, které mohou posílit propojení mezi vědeckým výzkumem a procesy tvorby politik.

Zde představené reflexe byly vedeny souborem otázek, které ukotvily diskusi v konkrétních zkušenostech přispěvatelů – seniorních akademiků s rozsáhlou expertizou ve vedení mezinárodních výzkumných projektů. Řídicí otázky byly následující:

Na základě Vašich profesních znalostí a zkušeností, jaký druh spolupráce mezi tvůrci politik na jedné straně a akademiky a výzkumníky na straně druhé je nezbytný k navrhování a implementaci účinných politik pro řešení důsledků klimatické změny?
Na základě Vašich profesních znalostí a zkušeností, jakou roli mohou finanční trhy hrát v podpoře zelené transformace?
Na základě Vašich profesních znalostí a zkušeností, jak můžeme rozlišovat mezi společnostmi, které se skutečně angažují v transformaci k udržitelnosti, a těmi, které se zapojují do praktik greenwashingu?
Na základě Vašich profesních znalostí a zkušeností, myslíte si, že by Evropská komise měla přezkoumat některé z dosud podniknutých iniciativ? Pokud ano, jakým směrem by se tyto revize měly ubírat?

Hlavní témata a poznatky destilované z diskuse mezi experty jsou uvedeny níže.

**Na základě Vašich profesních znalostí a zkušeností, jaký druh spolupráce mezi tvůrci politik na jedné straně a akademiky a výzkumníky na straně druhé je nezbytný k navrhování a implementaci účinných politik pro řešení důsledků klimatické změny?**

Úzká, strukturovaná a nepřetržitá spolupráce mezi tvůrci politik a akademickou/výzkumnou komunitou je zásadní pro účinnou politiku v oblasti změny klimatu. Politická rozhodnutí by měla být „informována a podpořena“ vědeckým výzkumem. Kromě toho musí být rigorózní scénářová analýza – kombinující klimatologii, socioekonomické projekce a dlouhodobé modelování – základní složkou jakéhokoli politického dialogu.

Konkrétněji:

Interdisciplinární výzkum a scénářová analýza jako základ
Výzkumníci musí vyvinout robustní, na důkazech založené klimatické, environmentální a socioekonomické scénáře, které mohou tvůrci politik použít k předvídání dopadů různých politických cest, posouzení kompromisů a přijetí informovaných rozhodnutí. Scénářová analýza se ukázala jako cenný nástroj pro zvládání nejistoty a navrhování odolných politik v oblasti klimatu a adaptace.
Institucionalizované, obousměrné dialogové mechanismy
Namísto ad hoc konzultací by měly být zřízeny institucionální kanály (např. poradní orgány, konsorcia pro politický výzkum, pravidelné pracovní skupiny), které zajistí nepřetržitou výměnu. To pomáhá integrovat nové vědecké důkazy a přizpůsobovat politiky tak, jak se vyvíjí poznání. Zprávy o propojování vědy a politiky zdůrazňují význam stručných, relevantních souhrnů vědeckých zjištění (policy briefs), aby byl výzkum využitelný pro osoby s rozhodovací pravomocí.
Holistické posouzení environmentálních, ekonomických a sociálních dopadů
Účinné klimatické politiky vyžadují nejen zmírnění emisí, ale také zohlednění ekonomické udržitelnosti, sociální spravedlnosti, odolnosti a adaptace. Interdisciplinární výzkum kombinující environmentální vědy, ekonomii a sociální vědy je klíčový.
Transparentnost a zapojení zúčastněných stran
Politiky navržené se vstupem od výzkumníků, občanské společnosti, podniků a dalších zúčastněných stran získávají legitimitu, odrážejí širokou perspektivu a mají vyšší pravděpodobnost úspěchu. Kolaborativní přístup zvyšuje důvěru veřejnosti a umožňuje spravedlivější a inkluzivnější opatření v oblasti klimatu.

Závěrem, spolupráce mezi tvůrci politik a výzkumníky by měla být institucionální a nepřetržitá, kombinující rigorózní vědeckou analýzu (scénáře, modelování, data) s inkluzivním, interdisciplinárním dialogem. Pouze prostřednictvím takového partnerství mohou být klimatické politiky vědecky podložené, sociálně spravedlivé, ekonomicky udržitelné a adaptivní v průběhu času.

**Na základě Vašich profesních znalostí a zkušeností, jakou roli mohou finanční trhy hrát v podpoře zelené transformace?**

Finanční trhy mohou – a měly by – hrát ústřední roli při umožňování zelené transformace. Body o nutnosti mobilizace finančních prostředků a diverzifikace rizika, spolu s důrazem na financování dobrovolných mechanismů (uhlíkové kredity, biodiverzita, obnova), podtrhují dvě komplementární role: poskytování zdrojů a motivování k udržitelným investicím.

Konkrétně mohou finanční trhy přispět následujícím:

Mobilizace kapitálu směrem k zeleným investicím
Nástroje, jako jsou zelené dluhopisy, udržitelné dluhopisy a fondy vázané na ESG, směřují zdroje do obnovitelné energie, energetické účinnosti, čistých technologií, oběhového hospodářství, obnovy a dalších environmentálně prospěšných projektů.
Diverzifikace rizika a přilákání soukromých investorů
Sdružováním zdrojů a rozdělením rizika mezi investory činí finanční trhy zelené projekty životaschopnějšími. To je zvláště důležité pro rozsáhlé nebo dlouhodobé investice, které často vyžadují počáteční kapitál a mají dlouhé doby návratnosti.
Podpora inovací a škálování udržitelných technologií
Prostřednictvím finančních mechanismů mohou trhy podporovat startupy a společnosti vyvíjející zelené technologie – usnadňovat šíření inovací a strukturální transformaci ekonomiky.
Podpůrné mechanismy mimo přímé investice – např. uhlíkové kredity, kredity za biodiverzitu, financování obnovy
Finanční podpora dobrovolných environmentálních opatření (kompenzace uhlíku, projekty biodiverzity, řešení založená na přírodě) může doplnit regulační intervence, zejména tam, kde jsou omezené veřejné zdroje nebo regulace.
Zahrnutí environmentálních rizik do finančního hodnocení a řízení rizik
Prostřednictvím nástrojů, jako jsou zátěžové testy klimatických scénářů a rámce pro posuzování rizik, mohou finanční instituce a trhy internalizovat klimatické riziko, čímž se udržitelnost stává součástí standardního finančního rozhodování.

Účinnost financování však závisí na umožňujících podmínkách:

Jasné regulační rámce a definice (např. taxonomie udržitelných činností)
Investoři potřebují jasnost ohledně toho, co je považováno za „zelené“ nebo „udržitelné“, aby mohli důvěryhodně alokovat finanční prostředky.
Transparentnost, standardy zveřejňování a nezávislé ověřování
Aby se předešlo „greenwashingu“, musí firmy a finanční produkty poskytovat spolehlivá, srovnatelná data o ESG a dopadech. Zásadní jsou režimy udržitelného výkaznictví a zveřejňování informací o ESG.
Koordinace mezi veřejným a soukromým kapitálem
Vzhledem k rozsahu investic potřebných pro transformaci – zejména do infrastruktury, energetiky a rozsáhlých environmentálních projektů – jsou často nezbytné veřejné pobídky (dotace, záruky, regulace) ke snížení rizika a přilákání soukromého kapitálu.

Závěrem, finanční trhy nejsou pouze pasivními poskytovateli financí – mohou působit jako hybatelé a akcelerátory zelené transformace, za předpokladu, že fungují v rámci robustních regulačních rámců, požadavků na transparentnost a dlouhodobé vize udržitelnosti.

**Na základě Vašich profesních znalostí a zkušeností, jak můžeme rozlišovat mezi společnostmi, které se skutečně angažují v transformaci k udržitelnosti, a těmi, které se zapojují do praktik greenwashingu?**

Rozumný názor, že společnosti musí být řádně pochopeny a že jasné metriky, standardy a důvěryhodná certifikace jsou zásadní, podtrhuje hlavní výzvu: rozlišení skutečného závazku od povrchních tvrzení vyžaduje řádnou správu, transparentnost a odpovědnost.

Klíčová kritéria a mechanismy:

Povinné, standardizované výkaznictví a zveřejňování ESG dat
Společnosti by měly zveřejňovat pravidelné, srovnatelné a nezávisle ověřené zprávy o udržitelnosti (data o životním prostředí, sociální a správní záležitosti), pokrývající emise, využívání zdrojů a sociální dopady. To umožňuje zúčastněným stranám (investorům, regulátorům, občanské společnosti) posuzovat výkonnost v čase.
Využívání uznávaných, nezávislých certifikačních schémat a standardů udržitelného financování
Nástroje, jako jsou zelené dluhopisy nebo dluhopisy vázané na udržitelnost, by měly dodržovat přijaté rámce a být ověřeny nezávislými třetími stranami, aby byla zajištěna důvěryhodnost environmentálních tvrzení.
Posouzení „adicionality“ a skutečného dopadu, nikoli pouze záměrů
Je klíčové vyhodnotit, co by společnosti udělaly i bez „zeleného“ označení; počítat by se mělo pouze čisté zlepšení oproti realistické základní linii.
Neustálé monitorování, transparentnost a kontrola ze strany zúčastněných stran
Udržitelnost by neměla být jednorázovou reklamou, nýbrž nepřetržitým závazkem: musí být zavedeny audity, veřejné výkaznictví, zapojení zúčastněných stran a mechanismy odpovědnosti.
Soulad s objektivními, vědecky podloženými rámci a regulacemi
Například dodržování Taxonomie EU pro udržitelné činnosti může pomoci zjistit, zda aktivity společnosti skutečně přispívají k environmentálním cílům.

Závěrem, rozlišování skutečné udržitelnosti od greenwashingu vyžaduje infrastrukturu správy (governance): standardizované výkaznictví, nezávislé ověřování, posuzování dopadů, odpovědnost a regulatorní soulad. Bez těchto faktorů hrozí, že „zelená“ tvrzení nebudou ničím víc než marketingem.

**Na základě Vašich profesních znalostí a zkušeností, myslíte si, že by Evropská komise měla přezkoumat některé z dosud podniknutých iniciativ? Pokud ano, jakým směrem by se tyto revize měly ubírat?**

Revize stávajících iniciativ je opodstatněná a, pokud bude provedena správně, mohla by posílit účinnost, inkluzivnost a důvěryhodnost evropského rámce zelené politiky. Na základě obdržených odpovědí a s ohledem na nedávný vývoj a výzvy jsou navrženy následující směry:

Silnější podpora pro malé a střední podniky (MSP) a menší aktéry
Velké firmy mají často zdroje pro splnění standardů ESG a přístup k zelenému financování; MSP riskují, že budou opomenuty. Komise by měla vytvořit vyhrazené mechanismy podpory (technickou pomoc, preferenční financování, zjednodušené postupy) pro MSP, aby umožnila širokou, inkluzivní účast na zelené transformaci.
Posílení regulačních rámců pro udržitelné finance a transparentnost
Aby se předešlo greenwashingu a zvýšila se důvěra, měla by Komise podporovat nebo nařídit standardizované zveřejňování ESG, podporovat používání uznávaných standardů a certifikace udržitelnosti a zajistit, aby finanční nástroje označené jako „zelené“ splňovaly přísná, vědecky podložená kritéria (například soulad s Taxonomií EU).
Prosazování holistického, interdisciplinárního a participativního modelu správy (governance)
Klimatické politiky by měly integrovat environmentální, ekonomické a sociální dimenze: zmírňování, adaptaci, sociální spravedlnost, odolnost, biodiverzitu a dlouhodobou udržitelnost. Měla by být podporována spolupráce mezi vědou, občanskou společností, soukromým sektorem a veřejnými institucemi.
Podpora dlouhodobých investic a podpora inovací
Komise by měla motivovat udržitelné investice, které mají dlouhé doby návratnosti – například infrastrukturu obnovitelné energie, oběhové hospodářství, řešení založená na přírodě, obnovu biodiverzity – prostřednictvím zelených dluhopisů, dotací, partnerství veřejného a soukromého sektoru a záručních schémat.
Zavedení robustního monitorování a hodnocení dopadu politik
Politiky by měly být pravidelně posuzovány pomocí vědeckých důkazů, dat a transparentních metrik; v případě potřeby by měly být provedeny úpravy. To pomáhá zajistit, že deklarované cíle se promítnou do skutečných environmentálních, sociálních a ekonomických výsledků.

Závěrem, revize stávajících iniciativ by měla směřovat k tomu, aby byla zelená transformace inkluzivnější, transparentnější, vědecky podložená a odolná – se zvláštním zaměřením na MSP, dlouhodobé financování, robustní správu (governance) a spravedlnost. Taková revize by posílila důvěryhodnost a účinnost evropské klimatické politiky a zvýšila by pravděpodobnost dosažení jejích cílů spravedlivým a udržitelným způsobem.

Autoři: Projekt ENGAGEgreen, Benátská jednotka – Marco Corazza, Michele Marzulli, Giulia Ballarin a Stefano Campostrini. Vyjadřují upřímnou vděčnost všem přispěvatelům seminářů, a sice:

D. Barro, Univerzita Ca’ Foscari v Benátkách
H. Bersini, Institut FARI v Bruselu
M. Bidoia, Univerzita Ca’ Foscari v Benátkách
M. Billio, Univerzita Ca’ Foscari v Benátkách
A. Calvi, Modefinance
M. Costola, Univerzita Ca‘ Foscari v Benátkách
G. Figà-Talamanca, Univerzita v Perugii
G. Filograsso, Univerzita Ca’ Foscari v Benátkách
A. Fronzetti Colladon, Univerzita v Perugii
S. Gentner, GŘ Evropské komise
R. Giacometti, Univerzita v Bergamu
C. Giupponi, Univerzita Ca’ Foscari v Benátkách
B. Guardabascio, Univerzita v Perugii
A. Mistretta, Italská národní banka (Bank of Italy)
M. Patacca, Univerzita v Perugii
M.A. Pigato, Konzultant Světové banky (World Bank’s Consultant)
J.M. Ricci, Univerzita v Bergamu
L. Segneri, Univerzita v Perugii
G. Torri, Univerzita v Bergamu
K. Vozian, Hanken School of Economics

Originální jazyk textu: angličtina

Překlad a jazyková úprava české verze: Jakub Konicek (Univerzita Palackého v Olomouci)

Konference

Napsal Science Policy. Zveřejněno v Obsah. Žádné komentáře u textu s názvem Konference

Formát: Konference

Název: Meziprojektová spolupráce

Autorka: Giulia Ballarin je projektová manažerka na Univerzitě Ca’ Foscari v Benátkách. Specializuje se na řízení a reporting výzkumných projektů financovaných EU na Katedře ekonomie. Má předchozí zkušenosti s fundraisingem, komunikací a grafickým designem.

SHRNUTÍ:

Aby se vědecké důkazy promítly do účinné politiky, je zásadní přímá výměna poznatků mezi výzkumníky a tvůrci politik. Cílem této akce bylo překlenout mezeru mezi světem vědy a aktéry tvorby politik na místní i národní úrovni. Sloužila jako klíčová platforma, na níž mohli vědci účinně šířit výsledky projektů a doporučení a tvůrci politik mohli formulovat své praktické potřeby, obavy a priority, aby věda zůstala relevantní a využitelná v praxi.

Akci společně organizovaly projekt Erasmus+ ENGAGEgreen a projekt Horizon Europe PLANET4HEALTH a hostila ji Univerzita Pompeu Fabra v Barceloně (projektový partner PLANET4HEALTH). Témata pokrývala široké a důležité spektrum se zaměřením na městské, environmentální a zdravotní politiky.

Akce podporovala a umožnila meziprojektovou spolupráci a zapojila různé skupiny stakeholderů, jako jsou místní samosprávy, národní ministerstva, podnikatelský sektor a občanská společnost. Tím vytvořila základ pro maximalizaci dopadu výzkumu financovaného EU a pro zajištění dlouhodobé udržitelnosti vytvořených nástrojů a doporučení.

JAK TENTO FORMÁT FUNGUJE?

Před akcí:

Tým ENGAGEgreen při Katedře ekonomie Univerzity Ca’ Foscari, která zároveň řídí projekt PLANET4HEALTH, svolává úvodní setkání s oběma konsorcii za účelem stanovení ústředního tématu. Společně s partnery a členy poradního sboru sestavuje seznam tematických expertů odpovídajících zvolenému tématu.

Po potvrzení dostupnosti koordinující tým finalizuje program a sestavu řečníků pro jednotlivé sekce. Pravidelná online setkání s hostitelskou univerzitou pomáhají zajistit sladění postupu a předcházet logistickým opomenutím.

Pozvaní přispěvatelé dostávají podrobné instrukce týkající se místa konání, harmonogramu a postupů pro proplácení nákladů. Zároveň obdrží finální seznam panelů a medailonky řečníků, aby se s ostatními mohli předem seznámit. Prezenčním i online prezentujícím jsou zasílány připomínky.

Během školení:

Organizátoři zajišťují přivítání a registraci účastníků. Tým zajišťuje vzdálené připojení virtuálních řečníků a koordinuje se s cateringem, aby občerstvení odpovídalo plánovaným přestávkám.

Po školení:

Organizátoři zasílají řečníkům a účastníkům poděkování, zvou je ke sledování aktualit projektu na sociálních sítích a žádají je o vyplnění dotazníku zpětné vazby pro vyhodnocení dopadu a organizace sekce.

ÚČASTNÍCI:

22 výzkumníků

3 tvůrci politik

1 zástupce nevládní organizace / občanské společnosti

7 projektových/výzkumných manažerů

VÝZVY (A JAK JE ŘEŠIT)

S dostatečným předstihem finalizovat sestavu řečníků a následně i program, aby byl dostatek času na propagaci před uzávěrkou registrace. Opatření ke zmírnění rizika: pravidelná setkání hlavních organizačních týmů (např. hlavního organizátora a hostitele).
Řečníci se na poslední chvíli nemohou zúčastnit osobně. Opatření ke zmírnění rizika: předem připravit odkaz na online schůzku a vybrat místnost s odpovídajícím vybavením pro případ hybridní sekce. Den před akcí a jednu hodinu před jejím začátkem zaslat e-mailovou připomínku, aby se online řečníci připojili včas.

ÚKOLY A ZDROJE

Hlavní organizační tým

Obsah akce: koordinuje program, kontaktuje partnery ohledně nejvhodnějších řečníků a finalizuje sestavu pro každou sekci.
Logistické aspekty: zajišťuje předběžnou registraci a komunikaci, zasedací místnost a cateringové služby.

Hostitelská instituce

Hostitelská instituce je zapojena do všech přípravných fází, především však do logistických aspektů v místě konání, jako je kontakt s cateringovými službami, tisk nezbytných materiálů a rezervace místnosti. Může také pomoci s identifikací ubytování v blízkosti místa konání pro řečníky.

Řečníci

Panelisté se samostatně setkávají s organizátory na briefingu k tématům, zázemí ostatních řečníků a formátu sekce (např. individuální prezentace, kulaté stoly nebo Q&A). Včas dostávají aktuální informace o harmonogramu, logistice a požadavcích na prezentaci.

POTŘEBNÉ FINANCOVÁNÍ AKTIVIT

Náhrada cestovních nákladů a ubytování některých řečníků.

Cateringové služby pro neformální části, jako je coffee break a networkingový oběd na konci školení.

PŘEHLED POTŘEBNÝCH ZDROJŮ

	Hodiny	Dny	Týdny	Měsíce
Hlavní organizační tým				x
Hostitelská instituce			x
Řečníci	x

ZDROJE A DALŠÍ LITERATURA

Příspěvek na LinkedInu

Tisková zpráva k akci MEDIALAB UGR

Web projektu PLANET4HEALTH

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

Formát: Inovační laboratoř

Napsal Science Policy. Zveřejněno v Obsah. Žádné komentáře u textu s názvem Formát: Inovační laboratoř

Formát: Inovační laboratoř

O autorovi

Michele Marzulli je docentem sociologie na Katedře ekonomie Univerzity Ca’ Foscari v Benátkách. Má rozsáhlé pedagogické zkušenosti v oblasti sociologie zdraví a analýzy veřejných politik. V současnosti působí jako univerzitní delegát pro sociální inkluzi a sociální spravedlnost v Národní akademické síti pro udržitelnost (RUS) a jako delegát Katedry ekonomie pro přístupnost, osoby se zdravotním postižením, inkluzi a genderovou rovnost. Zároveň působí jako vědecký ředitel Social Innovation Unit při Yunus Social Business Centre a jako člen Research Institute for Social Innovation – Public governance, welfare and social innovation.

O projektu

Projekt Erasmus+ EngageGreen (Enhancing Institutional Capacities for Policy Engagement for Green and Digital Transitions) si klade za cíl přibližovat tvůrce politik vědeckému výzkumu a jeho výsledkům. Jednou z cest, jak toho dosáhnout, je posilování kapacity akademických institucí zapojovat se do světa, v němž jsou politiky uváděny do praxe. Investice do vzdělávání studentů je proto smysluplným krokem. Zde představená inovační laboratoř je součástí této iniciativy zaměřené na budování institucionálních kapacit.

SHRNUTÍ

Jak můžeme zlepšit inovační procesy? A jak můžeme rozvíjet nové nápady pro řešení problémů komplexní společnosti? Univerzita Ca’ Foscari v Benátkách se rozhodla hledat odpovědi nejprve u vlastních pracovníků a výzkumníků a propojit je s externími partnery, kteří se zabývají novými výzvami a problémy. Tak vznikla myšlenka CLabs – Ca’ Foscari Laboratories for Active Learning, iniciativy zahájené v roce 2018, která úspěšně pokračuje dodnes. CLabs probíhají v benátském i treviském kampusu univerzity. CLab má podobu 6–8týdenních workshopů, jejichž cílem je podporovat bakalářské studenty a doktorandy z různých akademických prostředí při tvorbě originálních projektů reagujících na reálné výzvy a problémy, a to s využitím jejich kreativity a metod, jako jsou Design Thinking a Business Model Canvas.

Mezi těmito aktivitami vzbudil velký zájem projekt Venice Youth ACTION. Byl navržen a podpořen Fondazione di Venezia ve spolupráci s Univerzitou Ca’ Foscari v Benátkách, Fondazione Università Ca’ Foscari a Youth Bank International. Cílem je vytvářet hodnotu v rámci metropolitního města Benátky zapojením mladší populace prostřednictvím vzdělávacího programu, který ji posiluje v aktivní účasti na všech rozhodovacích a řídicích procesech. Hlavním cílem laboratoře je akcelerovat projekty vybrané prostřednictvím „Call for Ideas“, určené skupinám studentů, kteří ve spolupráci s místními neziskovými organizacemi předkládají projekt nebo iniciativu se sociálním dopadem, jež odpovídá jednomu z klíčových témat považovaných za zásadní pro posilování místních komunit a pro představu udržitelného a inkluzivního rozvoje.

JAK TENTO FORMÁT FUNGUJE?

Před akcí

Iniciativu koordinují dva centrální univerzitní útvary (jeden pro Benátky, jeden pro Treviso). CLab Ca’ Foscari Venice (vedený prof. Sarou Bonesso) společně se svým institucionálním partnerem diskutuje s externími partnery (veřejnými orgány, místními podniky a nevládními organizacemi) o výzvě, do níž mají být studenti zapojeni. Diskuse má podobu procesu společného návrhu. Návrh tématu může předložit kterýkoli univerzitní vyučující nebo externí partner. Nápady mohou mít vlastní rozpočet (například stanovený ve spolupráci s externím partnerem), nebo mohou vyžadovat financování ze strany univerzity. Všechny návrhy hodnotí a vybírá technický a vědecký výbor.

CLab následně zveřejňuje na webu univerzity výzvu k podávání přihlášek, určenou studentské komunitě, a shromažďuje projevy zájmu od těch, kteří se chtějí zapojit. Výzva je zároveň propagována napříč třemi kampusy univerzity.

Návrhy se zpravidla předkládají každoročně do 15. října a workshopy probíhají následující jaro.

Během laboratoře

Workshop trvá 6 až 8 týdnů (může však být i kratší) a vyžaduje zapojení dva až tři dny v týdnu.

Typický šestitýdenní workshop lze rozdělit do šesti fází: zahájení, výzkum, vymezení problému, tvorba nápadů, validace a finalizace (závěrečná prezentace).

Každý workshop zahrnuje účast tutorů/facilitátorů, kteří podporují účastníky a provázejí je vzdělávacím programem, podněcují jejich zájem a motivaci.

Koordinující vyučující má za svěřený CLab vědeckou a pedagogickou odpovědnost a aktivně spolupracuje s týmem expertů.

Po skončení laboratoře

Na konci workshopu studenti společně s projektovými partnery veřejně prezentují výsledky.

Zjištění jsou šířena prostřednictvím prezenčních veřejných akcí i sociálních sítí, konkrétně Instagramu a Facebooku, ve spolupráci s oddělením komunikace univerzity.

Na konci kurzu získávají zúčastnění studenti open badges (certifikáty dokládající získané znalosti, dovednosti a schopnosti).

Tým vedení CLab provádí během léta evaluaci a následně začíná shromažďovat nové nápady a návrhy pro další cyklus, který začíná na podzim.

ÚČASTNÍCI

V průběhu let se benátského CLab zúčastnilo 1 378 lidí, vzniklo 203 projektů, zapojilo se 171 partnerů mimo univerzitu a studentům bylo uděleno 946 open badges.

VÝZVY (A JAK JE ŘEŠIT)

Může se stát, že výzva nebude dostatečně známá a v důsledku toho bude předloženo málo nápadů. Proto je výzva propagována nejen na webu univerzity, ale také prostřednictvím kateder a různých zainteresovaných vyučujících. Do propagace výzvy jsou zapojeni také externí partneři.
Workshop trvá přibližně šest týdnů. Ne vždy je možné, aby se všichni studenti účastnili pravidelně, a proto je důležité účastníky k pravidelné účasti nejen motivovat, ale také zajistit, aby pracovní skupina mohla fungovat za všech okolností. Tomu napomáhá modulární struktura a přítomnost tutorů-facilitátorů.

ÚKOLY A ZDROJE

Hlavní organizační tým

Obsah akce: koordinace programu, komunikace s partnery ohledně nejvhodnějších výzev a finalizace složení každé výzvy.
Organizační aspekty: příprava výzvy k předkládání návrhů; výběr návrhů; šíření informací; a zajištění logistiky prostor určených pro workshop a závěrečnou prezentaci.

Hostitelská instituce

Hostitelská instituce (CLab Ca’ Foscari jako promotér) je zapojena do všech přípravných fází, od výzvy k předkládání návrhů až po všechny logistické aspekty v místě konání.

Výzkumníci/mentoři

Vyučující, kteří předkládají nápady, jsou zapojeni do počáteční fáze návrhu a v případě přijetí nápadu sami vedou workshop. Univerzita uznává zapojení vyučujících jako výukové hodiny.

Studenti

Studenti jsou vybíráni prostřednictvím výzvy k podávání přihlášek a následně pracují na navrhování a testování řešení výzvy stanovené workshopem.

Partneři

Partneři přispívají tím, že v přípravné fázi formulují výzvy pro studenty, na konci sdílejí výsledky workshopu a šíří je prostřednictvím vlastních komunikačních kanálů.

POTŘEBNÉ FINANCOVÁNÍ AKTIVIT

Finanční prostředky mohou být poskytnuty institucím, které výzvu podporují, a to včetně samotné univerzity.

PŘEHLED POTŘEBNÝCH ZDROJŮ

	Hodiny	Dny	Týdny	Měsíce
Hlavní organizační tým				x
Hostitelská instituce				x
Experti / tutoři		x
Studenti			x

ZDROJE A DALŠÍ LITERATURA

CLab Ca’ Foscari https://www.unive.it/pag/30571/

Výzva k nápadům: https://forms.gle/quJR3viwoWrGp93c6

Výzva k nápadům Venice Youth ACTION https://www.unive.it/pag/44584/

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

Rozhovor s Marií Préau

Napsal Science Policy. Zveřejněno v Aktéři a instituce OV. Žádné komentáře u textu s názvem Rozhovor s Marií Préau

Rozhovor s Marií Préau

Marie Préau, profesorka sociální psychologie a ředitelka laboratoře Reshape, působí od září 2022 jako projektová manažerka pro vědeckou strategii v oblasti zdraví.

1. V jakém rámci/projektu jste pracovala s volenými zástupci nebo politickými představiteli?

Ve veřejném zdraví máme s politiky nevyhnutelně vazby.

Šlo o několik zkušeností. Moje první zkušenost s politiky byla v roli výzkumnice v rámci Národní rady pro AIDS (CNS), což je národní orgán, jehož členy jmenuje předseda vlády, případně prezident. Tento orgán sdružuje experty, výzkumníky, ale také osoby z občanské společnosti a zástupce myšlenkových proudů, například náboženských vyznání nebo svobodného zednářství. Bylo to zajímavé, protože CNS si témata buď sama otevírala a pracovala na stanoviscích, nebo jí byla zadávána Ministerstvem zdravotnictví, například v otázkách péče o HIV u migrantů, medikalizované prevence apod. Byli tam také političtí sociologové, například Alain Touraine; bylo zajímavé sledovat jejich perspektivu propojenou s pohledy občanů, expertů, asociací a zástupců rodin.

Nebyla to tedy situace, kdy by volení zástupci přímo přinášeli témata; témata stanovisek jsme si kolektivně vybírali my. Nepracovali jsme přímo na základě jejich zadání, ale oni přispívali svými otázkami. Povaha těchto otázek je však ze své podstaty politická. Například medikalizovaná prevence HIV: je přijatelné dát lidem lék, aby se chránili, podobně jako antikoncepční pilulku? Jaké sdělení má být předáno občanům? Je složité říci, že lidé i nadále podstupují sexuální rizika, ale my jim můžeme dát léčbu, která je před nimi ochrání.

Související otázkou bylo také to, zda může být tato léčba hrazena ze sociálního pojištění. Později jsme intenzivně pracovali na otázce péče o migranty, protože se objevoval diskurz některých politiků, podle něhož migrantské populace přijíždějí do Francie proto, aby se zde léčily s HIV apod.

Byla v tom etika a zároveň i citlivý rozměr. Měli jsme stanovisko týkající se organizace prevence HIV ve Francouzské Guyaně. Kvůli tomu jsme tam uskutečnili desetidenní návštěvu, abychom pozorovali situaci. Tam šlo skutečně o velkou sázku. Je to zkušenost, která ovlivní způsob, jakým děláte výzkum. Osobně jsem vždy považovala výzkumníka za někoho, kdo má poskytovat vědecká data a pomáhat ostatním, například voleným zástupcům, budovat jejich argumentaci. Cítím se v této roli velmi dobře; naším úkolem je poskytovat data a publikace. Publikování je podmínkou naší důvěryhodnosti.

Pokud jde o mou zkušenost vědecké spolukoordinátorky nebo ředitelky projektu SHAPE-Med@Lyon – vítězného projektu výzvy France 2030 „ExcellencES“ z roku 2022, který využívá všechny vědecké kapacity lokality Lyon-Saint Étienne k rozvoji transformačních výzkumných a vzdělávacích projektů v oblasti zdraví a well-beingu – otázka propojení s volenými zástupci byla do projektu vložena od samého začátku. Odpovídalo to době zavádění místní zdravotní smlouvy (CLS), kdy byl zřízen vědecký výbor. Jsem tedy členkou vědeckého výboru CLS. Tam pracujeme velmi úzce s volenými zástupci. Absolvovali jsme pětidenní misi do Barcelony s DGS, tedy generálním ředitelem služeb, za přítomnosti ředitelky zdravotnictví města Lyon. Bylo to zajímavé, protože jsme navštívili barcelonskou radnici, která realizuje akce One Health, a chtěli jsme vidět, jak je organizována. V Barceloně existuje také institut globálního zdraví, který pro nás byl určitým modelem a který nás zajímal z hlediska přesného fungování. Uvědomili jsme si, že vzhledem k organizaci není tento model ve Francii aplikovatelný, mimo jiné proto, že mají soukromé donory, jako je španělská banka La Caixa, což by ve Francii nebylo možné. Přesto šlo o velmi zajímavou zkušenost, protože jsme vnímali otázky, které kladli oni, i otázky, které jsme kladli my.

Myslím, že se nám podaří dospět ke spoluvytvářeným projektům, a to skutečně s aktéry na úrovni města; podle mého vědomí je to jeden z prvních případů.

2. Jaké jsou podle vás podmínky konstruktivního dialogu mezi výzkumníky a volenými zástupci?

V této poslední zkušenosti existoval pevný závazek z obou stran – ze strany výzkumníků i ze strany města, které chtělo zapojit akademiky do fungování těchto místních smluv, aby dodalo všem akcím důvěryhodnost a vědecky je validovalo.

V projektu Shapemed jsme deklarovali, že chceme spolupracovat s místními institucemi a že o toto partnerství stojíme. Vytrvali jsme, zvali jsme volené zástupce a ředitele na workshopy SHAPE.

A nevzdali jsme to, i když jsme se občas mohli nechat odradit. Pokrok však nastal. Nyní děláme společné prezentace – výzkumníci plus volení zástupci – například v rámci rozhovorů Jacques Cartier.

Společně také organizujeme workshopy, komentované procházky nebo přednášky a konference v městském parku v Lyonu.

Myslím tedy, že akce místní zdravotní smlouvy jsou skutečně stavěny na vědeckých datech s výzkumníky a že témata, která rozvíjíme, zároveň vycházejí z terénní reality. Jedno z nich se například týká štěnic; vyšli jsme z terénní zkušenosti a hledali expertízu v biologii, ekonomii atd. Myslím, že se nám nakonec podaří získat pro tento projekt financování.

Funguje to oběma směry, je to vzájemná výměna: posiluje to důvěryhodnost akcí CLS a my naopak stavíme projekty na realitě toho, co se skutečně děje.

Měla jste zkušenosti, kdy tato spolupráce nefungovala?

Problémem je často otázka časovosti; nevíme, jak dlouho může takový orgán po pravidelných nových volbách vydržet. Někdy si klademe otázku, jak daleko máme jít. Vědecký výbor CLS – jak dlouho existuje, kdy víme, v jakém bodě přestat či nepřestat, a jakým způsobem?

Kdybyste měla kolegům doporučit, aby se do takového typu iniciativ zapojili, co byste jim řekla? Jakou radu byste jim dala?

Myslím, že je třeba zajistit, abyste nepracovali ve službách politiků, ale abyste hájili společnou věc.

Proč to fungovalo? Protože společným vědeckým cílem je One Health a volený zástupce ve skutečnosti čekal na naše výsledky a důvěřoval nám. Nebyli jsme tam proto, abychom hájili politiku města Lyon. Šlo o to, že jsme skutečně měli společný cíl, a díky tomu také vzájemné uznání expertízy z obou stran. To je podle mě klíč ke spolupráci.

Otázky kladl/a [Name] (Florence? Saif?).

Příklad nefunkčního projektu mezi historiky a volenými zástupci periurbánní obce

Napsal Science Policy. Zveřejněno v Průřezová témata OV. Žádné komentáře u textu s názvem Příklad nefunkčního projektu mezi historiky a volenými zástupci periurbánní obce

Příklad nefunkčního projektu mezi historiky a volenými zástupci periurbánní obce

Étienne Faugier je docentem soudobých dějin na Katedře cestovního ruchu Université Lumière Lyon 2. Jeho disertační práce obhájená v roce 2013 nese název „Ekonomika rychlosti: automobilová kultura a její dopady v departementu Rhône a v regionu Québec City (1919–1961)“. Specializuje se na dopravu, mobilitu a cestovní ruch, je členem Historického výboru Ministerstva životního prostředí a udržitelného rozvoje (CHEDD) a předsedou sdružení Passé-Présent-Mobilité (P2M).

Dělat historii neznamená vyprávět příběh, který chcete slyšet

Chtěli jsme vést rozhovory s akademickými pracovníky, kteří mají zkušenost se spoluprací s volenými zástupci nebo místními samosprávami, abychom mohli tyto zkušenosti a výzvy, které taková setkání přinášejí, zprostředkovat i prostřednictvím jejich nefunkčních aspektů. Za tímto účelem jsme se setkali s historikem Étiennem Faugierem, který s námi sdílel svou práci s volenými zástupci usilujícími o vyprávění historie své obce.

V jakém kontextu jste pracoval s politickými představiteli? Jak k setkání došlo a co podle vás tito lidé očekávali?

Jedna z mých nedávných zkušeností s prací s volenými zástupci se týkala periurbánní obce východně od Lyonu. Žádost zprostředkoval magisterský student jednoho z mých kolegů historiků. Starosta chtěl, aby byl proveden výzkum a vznikla kniha o historii jeho obce. Byli jsme čtyři výzkumníci a pokrývali jsme čtyři hlavní období, která měla být zpracována: starověk, středověk, novověk a současnost. Mně byla přidělena poslední, současnější část – a právě ta způsobila nejvíce problémů. Požadavek totiž ve skutečnosti zněl vytvořit „krásnou knihu, kterou bude možné darovat novým obyvatelům nebo novomanželům“.

Jaké překážky, výzvy nebo limity jste v této spolupráci s volenými zástupci/politiky zaznamenal?

Tým čtyř výzkumníků se kvůli projektu zhruba desetkrát setkal se starostou a s DGS, tedy generálním ředitelem služeb obce. Podepsali jsme dohodu, která šla přes nakladatele vybraného starostou. Nakladateli platila obec z kulturní rozpočtové položky, a ten následně jednotlivě platil nám za vykonanou práci, zejména cestovní náklady, mzdu stážisty a profesionálního fotografa. Dohodnuto bylo, že náš kolega na závěr přednese obyvatelům přednášku představující knihu; byl natočen také dokumentární film.

K prvním třem částem bylo připomínek velmi málo; moje současná část však byla upravována mnohokrát. Některé pasáže musely být odstraněny – například o brownfieldech – nebo bylo třeba měnit číselné údaje, když se data INSEE, tedy Národního institutu statistiky a ekonomických studií, lišila od terénních údajů obce. Vztahy byly napjaté také proto, že bylo nutné dodržet krátké termíny, které narážely na dlouhý časový rámec historického výzkumu, a všechna redakční rozhodnutí měla v rukou financující radnice. Výsledkem je kniha, která je z akademického hlediska oslabená a obtížně využitelná ve vědecké komunitě, i když to nutně nebylo cílem obce, přestože za ní stojí skutečná archivní a autorská práce.

Podle mě šlo na jedné straně o nedostatečné porozumění tomu, jak pracují historici, a na druhé straně o nedostatečné porozumění tomu, jak pracují politici. Řešením mohlo být napsat první tři méně kontroverzní části „jako historici“ a poslední část ponechat na kabinetu. Problém spočíval ve vymezení projektu, ve vymezení toho, co je kniha a co je práce historika, například na rozdíl od práce novináře – ta je samozřejmě stejně legitimní, ale jiná. Nakonec se na místě nekonala závěrečná přednáška, dnes však tuto práci začínáme prezentovat při vědecko-popularizačních akcích, například na Pint of Science v květnu 2026.

Jak byste tuto spolupráci hodnotil? Šel byste do toho znovu?

Pozitivní stránkou bylo, že jsme měli velmi snadný přístup k archivům, zejména díky obecní archivářce, která se do projektu velmi zapojila, a mohli jsme provádět skutečný historický výzkum. Výsledkem je krásná kniha, ale nelze ji označit za vědeckou a nemůžeme ji například započítat do své vědecké kariéry.

Byla to však příležitost setkat se s lidmi, kteří se každodenně zabývají otázkami, na nichž sám pracuji, tedy urbanismem, mobilitou, cestovním ruchem a podobně. Kdybych do toho měl jít znovu, ano, šel bych. Ve skutečnosti by bylo velmi důležité a zajímavé, aby si podobné monografické práce objednávaly i jiné obce. Předem bych však požadoval jasně vyložit očekávání: existují kontroverzní témata, kterým se máme vyhnout? Jaký typ výsledného objektu chceme – novinářský text, politickou komunikaci, nebo rigorózní vědecký výstup? My výzkumníci také musíme jasněji formulovat, co jsme schopni a ochotni dodat, a co nikoli, přičemž samozřejmě musíme mít na paměti i rozměr zprostředkování vědění, kterému se také musíme věnovat.

Jaká doporučení nebo opatření by bylo možné zavést ke zlepšení tohoto vztahu?

V jiném projektu jsem například mohl spolupracovat s Ministerstvem životního prostředí, které má Historický výbor. Ten do určité míry funguje jako prostředník a překladatel požadavků volených zástupců směrem k výzkumníkům. Když prostředník chybí, je někdy obtížné dobře spolupracovat, zatímco pokud existuje, představuje to pro nás skutečnou příležitost setkat se s klíčovými aktéry témat, která nás zajímají, dát jim o naší práci vědět a prosadit naši expertizu.

Musíme umět stavět mosty, vytvářet stimulující prostředí a sítě – například mezi vědeckými a politickými akcemi – a přimět tyto dva světy, které spolu ne vždy dobře komunikují, aby se setkávaly, aby volení zástupci dokázali identifikovat správné odborníky a naopak. Zejména pro náš obor je třeba ukazovat, že znalost historie je relevantní pro řízení přítomnosti, že dlouhodobá perspektiva má význam pro porozumění současnosti.

Mezi kolegy existuje zdrženlivost vůči vystupování z „čisté vědy“, což je nám dáváno najevo v tom smyslu, že tyto projekty neposouvají kariéru. Zároveň existuje skutečný strach vyjadřovat se k tématům, která jsou trochu mimo naši specializaci. Zažil jsem to například po komentáři v tisku, kdy jsem obdržel výhrůžky nebo alespoň čelil určitému tlaku ze strany kolegů – soudu nad tím, že jsem si jako historik troufl překračovat hranice mezi tématy a obdobími.

Během své kariéry jsem byl dále oslovován například v souvislosti s občanskými konventy o mobilitě. Tam jsem přinesl skutečnou expertizu v jasnějším a zdravějším rámci, se svobodou vyjadřovat se k tématům, která jsou přesto velmi citlivá: místo automobilu ve městě, nízkoemisní zóny (ZFE), zdanění automobilů, veřejná doprava. Mohl jsem také pomoci osvětlit politická rozhodnutí a byl jsem dokonce zapojen do přípravy politických programů prostřednictvím jednoduchých diskusí vyžádaných kandidáty. Připadali mi docela ochotní naslouchat a naznačil jsem, že bych mohl mít zájem o pokračování. Vyvolává to však u mě otázku: kdy vystupuji jako expert a kdy jsem prostě občan?

Otázky kladl/a [Name] (Florence? Saif?).

Diskurz

Napsal Science Policy. Zveřejněno v Průřezová témata OV. Žádné komentáře u textu s názvem Diskurz

Výzkumníci a volení zástupci: kdo nese diskurz o transformaci?

Dne 9. dubna 2026 hostila Université Lumière Lyon 2 den diskusí a dialogu zaměřený na ekologické transformace: AGIR Ensemble pour les Transitions (Jednat společně pro transformace). Závěrečná sekce s názvem „Co nás spojuje“ se soustředila na otázku, jak se utvářejí narativy transformace. Bez těchto narativů se prosazování rozsáhlých nezbytných změn jeví jako složité. Jak ale o těchto příbězích mluvit? A kdo je nese?

Abychom na tyto otázky odpověděli, propojili jsme několik klíčových aktérů. Pro univerzitu byly hlasy výzkumníků, jejich poznání a expertíza zřejmou volbou. Spolu s celým univerzitním ekosystémem představovali aktéry, které bylo nezbytné mobilizovat. Samy o sobě však pravděpodobně nestačily. Bylo také užitečné konfrontovat tyto pohledy s perspektivou těch, pro něž je tvorba diskurzu podstatnou součástí jejich profese: volených zástupců. Právě proto nabídl den Agir Ensemble pour les Transitions dne 9. dubna 2026, krátce po komunálních volbách v roce 2026, které přinesly obnovení zeleného vedení Lyonu po kampani intenzivně diskutující narativ prosazovaný radnicí, příležitost ke kvalitnímu dialogu.

Setkání spojilo výzkumníky Nicolase Fieulaina, výzkumníka a vyučujícího v oblasti sociální psychologie, mimo jiné na INSP; Charlotte Guiot, výzkumnici a vyučující středověkých jazyků a literatury a členku CIHAM, editorku společenskovědní literatury Nathalii Petitjean, redakční ředitelku Presses Universitaires de Lyon, a volené zástupce s místní odpovědností – Gautiera Chapuise, 16. náměstka starosty Lyonu odpovědného za klima, adaptaci města a městské dědictví, a Agnès Thouvenot, 1. náměstkyni starosty Villeurbanne pověřenou územním plánováním, bydlením, územní spoluprací, globálním zdravím a adaptací na klima. To poskytlo zajímavou příležitost sledovat konvergence i divergence mezi těmito dvěma světy.

Pozoruhodné je, že environmentální narativy jsou pluralitní. Neexistuje jediný způsob, jak o nich mluvit; v tomto smyslu také neexistuje jediný „správný“ způsob, jak o těchto příbězích uvažovat. Výzkumníci a volení zástupci se však shodují v jednom bodě: je nutné tyto diskurzy stavět na faktech a vědeckých základech. Dialog zároveň umožnil otevřít i otázku role citlivosti a vnímavosti nad rámec faktů: mohou fakta sama o sobě stačit k vytvoření těchto narativů? A kdo má držet pero při jejich formulaci?

Vytváření narativu totiž znamená především (znovu)budování smyslu. Zdá se, že emoce, vazby a připoutání zde hrají klíčovou roli. Podle Gautiera Chapuise narativy „slouží k tomu, aby se obyvatelstvo pro určité téma získalo“. Nejsou tedy cílem samy o sobě, ale prostředkem přesvědčování. V tomto ohledu mohou být také zneklidňující. Podle Nicolase Fieulaina projev, který řečník pouze rád pronáší, ztrácí svou sílu. Právě proto, že narušuje zaběhlé pohledy, nabízí skutečnou příležitost k reflexi.

V tomto světle jsou vědecká fakta zásadní, sama o sobě se však zdají být zcela nedostatečná. Podobně jako Agnès Thouvenot se domnívá, že významnou roli musí hrát emoce. Jedním z projevů environmentálních narativů zapojujících emoce je ekoúzkost. Ukazuje rejstřík strachu, který má nespornou mobilizační schopnost. Pokud však jde o vytváření budoucího horizontu, oba volení zástupci kladou větší důraz na pozitivní afekty. Podobně jako úžas mohou být také sociální spravedlnost a krása způsoby, jak vytvářet vazby a zapojovat občany do společného zvládání těchto výzev. To zároveň vyžaduje schopnost vytvářet proti-narativy vůči dominantním diskurzům.

Naopak výzkumníci sice uznávají dopad emocí, ale zároveň zdůrazňují význam studií, jejichž určitou objektivitu zajišťuje robustnost. Převádět tato zjištění do emocionální roviny není jejich úkolem; to je úkol těch, kteří je přepisují do veřejného diskurzu. Emoce nemohou ve vědě zaujmout ústřední místo, protože ne všechny hlasy mají stejnou váhu. Nejde jen o otázku pohledu nebo úhlu přístupu. To je zásadní: je třeba pevných základů, aby emoce nebyly používány k budování marketingové fasády, která by následně mohla legitimizovat různé a někdy i protichůdné diskurzy. V tomto smyslu se všichni shodují na nutnosti opírat se o vědecká fakta. Je nezbytné umožnit, aby se diskurzy vyjadřovaly v celé své komplexitě, a nechat působit čas.

Science Sparring – policy red teaming vyvinutý ve Finské akademii věd a literatury

Napsal Science Policy. Zveřejněno v Průřezová témata OV. Žádné komentáře u textu s názvem Science Sparring – policy red teaming vyvinutý ve Finské akademii věd a literatury

Science Sparring – policy red teaming vyvinutý ve Finské akademii věd a literatury

AUTORKY:

Linda Lammensalo, zprostředkovatelka znalostí, Finská akademie věd a literatury, linda.lammensalo@acadsci.fi

Laura Väliniemi, zprostředkovatelka znalostí, Finská akademie věd a literatury, laura.valiniemi@acadsci.fi

SHRNUTÍ:

Policy red teaming prostřednictvím facilitovaných diskusí, v nichž výzkumníci posuzují a komentují rané návrhy politik z hlediska vědeckých důkazů a odborné expertízy.
Důraz na multidisciplinaritu činí tento formát vhodným zejména pro komplexní systémová témata politik, kde je zásadní identifikovat vzájemné vazby mezi jednotlivými otázkami.
Prioritou je relevance pro tvorbu politik, a to prostřednictvím jasného vymezení potřeby znalostí a ukotvení diskusí v konkrétních politických problémech.
Zprostředkovatelé znalostí umožňují celý proces tím, že budují důvěru mezi účastníky a usnadňují zapojení výzkumníků i tvůrců politik.
Model byl ověřen na národní úrovni prostřednictvím společného vývoje a testování s osmi finskými ministerstvy; úspěšné pilotní akce proběhly také na regionální a komunální úrovni.

POPIS FORMÁTU:

Science Sparring přispívá k tomu, aby tvorba politik vycházela z kvalitních vědeckých poznatků tím, že propojuje výzkumníky a tvůrce politik v kritické rané fázi, kdy jsou ještě možné smysluplné úpravy. Formát je pečlivě navrhován zprostředkovateli znalostí, takže účast je pro tvůrce politik i výzkumníky snadná a časově efektivní.

Jádrem metodiky Science Sparring je policy red teaming (viz např. Zhang & Gronwall, 2020). V podstatě to znamená, že výzkumníci posuzují a komentují rané návrhy dokumentů politik předložené tvůrci politik. Proces simuluje adversariální prostředí na rozhraní vědy a politiky, avšak v konstruktivním nastavení, jehož cílem je generovat poznatky relevantní pro tvorbu politik.

Klíčovou roli ve Science Sparring hrají přípravné dokumenty, například podkladové studie, poznámky pracovních skupin, návrhy textů a materiály pro hodnocení dopadů. V dialozích vědci tyto pracovní dokumenty posuzují a komentují z perspektivy vědeckých důkazů a odborné expertízy.

Síla tohoto přístupu spočívá v jeho schopnosti odhalovat slepá místa a předpoklady, které by jinak mohly zůstat neprověřené. Tím, že vytváří kontrolovaný „zátěžový test“ raných návrhů, lze Science Sparring využít k odhalování známých neznámých i neznámých známých. Včasné zásahy do procesu přípravy dokumentů optikou vědecké expertízy mohou pomoci odkrýt:

chybějící perspektivy vyžadující další posouzení a prověření
rizika nebo vedlejší náklady spojené s navrhovanými nástroji politiky
proveditelnost cílů a řešení politiky
problematické rámování pojmů nebo předpokladů o kauzalitě
vzájemné vazby vyžadující rozšíření okruhu konzultací

Vývoj této metody začal po rozhovorech s tvůrci politik, během nichž se ukázalo, že jsou potřeba nové interaktivní modely podporující spolupráci mezi vědou a tvorbou politik. Od roku 2020 byl model společně vyvíjen a testován prostřednictvím pilotních spoluprací s jedenácti organizacemi ve Finsku, z nichž osm tvoří ministerstva. Společný vývoj modelu s ministerstvy pomohl model ověřit a doladit jeho základní prvky.

Ačkoli model zatím nemá formální právní zakotvení, finská vládní Zpráva o budoucnosti (2019–2023) doporučuje širší využívání Science Sparring v procesech přípravy politik na ministerstvech.

Většina procesů Science Sparring začíná tím, že tvůrci politik identifikují potřebu znalostí. Ačkoli to není podmínkou, zapojení na straně politiky pomáhá zajistit jejich závazek a aktivní účast v celém procesu. Pokud procesy Science Sparring navrhují výzkumníci, zprostředkovatelé znalostí obvykle investují více úsilí a odbornosti do propojení těchto návrhů s probíhajícími politickými procesy.

Jednotlivé fáze Science Sparring:

Definování potřeby znalostí: Proces začíná vymezením přesných potřeb znalostí a faktorů, které tyto potřeby ovlivňují (například politických konfliktů). Zprostředkovatelé znalostí tento proces facilitují v úzké spolupráci s tvůrci politik na ministerstvech. Současně se s ministerstvem (nebo jiným uživatelem znalostí) vyjasňují cíle Sparringu, včetně časového rámce, finálního výstupu a hraničního objektu. Připravuje se plán partnerství, který dokumentuje dohodnuté potřeby znalostí, cíle a logistická ujednání.
Mapování účastníků: Zprostředkovatelé znalostí identifikují optimální multidisciplinární skupinu výzkumníků (obvykle 4–10 účastníků). Výzkumníci nemusí být spojeni s Finskou akademií věd a literatury; zprostředkovatelé znalostí vyhledávají nejlepší experty na dané téma. Vybraní výzkumníci často působí na širokém okruhu univerzit a výzkumných institucí. Dobrou praxí je diskutovat s uživatelem znalostí, které akademické disciplíny mají být zahrnuty, aby Sparring splnil své cíle. Pro úspěšný dialog je nezbytný osobní kontakt a seznámení úředníků i výzkumníků s formátem Sparringu.
Příprava: Zahrnuje formulaci otázek pro workshop, ideálně ve spolupráci s experty na daná témata na ministerstvech. Tyto otázky by měly být výzkumníkům poskytnuty předem, aby věděli, co se od nich očekává.
Workshopy: Workshopy jsou navrženy tak, aby vytvářely prostředí důvěry mezi výzkumníky a tvůrci politik. Zprostředkovatelé znalostí navrhují formát, facilitují diskuse a zajišťují hladký průběh. Obecně formát zahrnuje krátké úvodní prezentace (včetně cílů a pravidel pro daný den), po nichž následují skupinové diskuse nad sdíleným pracovním podkladem. Podle potřeby znalostí může Sparring sestávat z jednoho nebo více workshopů, které obvykle trvají 3–6 hodin.
Finální výstup: Ti, kdo proces Science Sparring iniciují, obvykle požadují jasný finální výstup, který syntetizuje různé typy znalostí. Konkrétní požadavky na finální výstup je nutné pečlivě zohledňovat po celou dobu dokumentace obsahu workshopu. Pokud není stanoveno jinak, finální výstup se vždy zveřejňuje, aby se zvýšila transparentnost procesu. Protože za konsolidaci finálního výstupu odpovídají zprostředkovatelé znalostí, je výstup vždy validován výzkumníky, aby neobsahoval chybné interpretace rozhovorů.

VÝZVY:

Uzavřené prostředí | Science Sparring vyžaduje explorativní prostor, v němž je možné se v interakci vydat i do tematických odboček. To je obtížné, pokud jsou přítomny třetí strany (např. stakeholdeři a zájmové skupiny), protože rozhovor se může rychle posunout od konstruktivního zkoumání k adversariálnímu veřejnému vystupování. Uzavřená povaha těchto setkání je sice nezbytná pro otevřený dialog, zároveň však vytváří povinnosti v oblasti transparentnosti. Ty lze řešit například zveřejněním výstupů i seznamu účastníků a podporou zprostředkovatelů znalostí v tom, aby otevřeně dokumentovali svou roli v procesu.

Důvěra | Kritické rámování zabudované do Science Sparring vyžaduje mezi účastníky mimořádně vysokou důvěru. Tvůrci politik odpovědní za přípravu legislativy musí být ochotni otevřít své rané návrhy a vystavit rané úvahy, včetně možných nedostatků a mezer ve znalostech. Bez vzájemného porozumění, že kritika slouží jako nástroj pro lepší politiku, se interakce může rychle stát destruktivní spíše než konstruktivní.

Náročnost na zdroje | Proces a jeho plánování, zejména při definování potřeby znalostí, mohou být poměrně rozsáhlé. Toto plánování by měli řídit zprostředkovatelé znalostí a zároveň zajistit, aby časová zátěž výzkumníků zůstala co nejnižší, což podporuje kvalitu jejich zapojení a motivaci k účasti.

Optimální velikost skupiny | Velikost workshopu vyžaduje pečlivé řízení. Skupiny přesahující 20 účastníků často trpí rušením účasti a nižším zapojením. Kompaktnější velikost skupiny podporuje kvalitnější dialog a smysluplnější interakci mezi účastníky.

Řízení hierarchií a existujících napětí | Existující hierarchie mezi účastníky mohou narušit otevřenou interakci, kterou Science Sparring vyžaduje. Zprostředkovatelé znalostí musí tyto dynamiky aktivně identifikovat již během plánování a využívat strukturované dialogické techniky k jejich zvládání.

ÚKOLY A ZDROJE:

Zprostředkovatelé znalostí: Zprostředkovatelé znalostí facilitují proces a umožňují otevřené diskuse. Jejich role jako expertních facilitátorů je zásadní od rané identifikace potřeb až po samotnou facilitaci: vyjasňují potřebu znalostí, identifikují vhodné účastníky a seznamují je s procesem, připravují strukturu workshopu a přípravné materiály, facilitují diskuse a koordinují finální výstup.

Tvůrci politik: Motivace tvůrců politik je pro úspěch klíčová. Efektivní setkání Science Sparring jsou obvykle řízena poptávkou a iniciována ze strany tvůrců politik, kteří mají konkrétní potřeby znalostí. Tvůrci politik by měli zůstat otevření a aktivně se zapojovat po celou dobu procesu, protože míra zapojení přímo souvisí s hodnotou, kterou z něj získají. Nejdůležitější je, aby se tvůrci politik, zejména ti odpovědní za dané téma, vnímali jako experti přinášející do diskuse cenné znalosti, nikoli jako pasivní příjemci akademických vstupů. Podle konkrétního Sparringu a jeho designu mohou být tvůrci politik odborní referenti, vedoucí útvarů, nebo obojí.

Výzkumníci: Výzkumníci přinášejí do diskuse multidisciplinární expertízu a poskytují konstruktivní kritickou zpětnou vazbu k politickému dokumentu, který je poté dolaďován. Během diskusí jsou výzkumníci žádáni, aby vyjasnili, zda jejich příspěvek vychází z recenzovaného výzkumu, nebo z expertního posouzení.

	Hodiny	Dny	Týdny	Měsíce
Čas výzkumníků související s obsahem formátu nebo strukturou		1,5
Čas výzkumníků na řešení organizačních záležitostí
Čas pracovníků pro transfer znalostí			3
Čas tvůrců politik		3

Příklady Science Sparringu realizovaného Finskou akademií věd a literatury:

Znalostní báze pro pohybovou aktivitu, sport a vrcholový sport (Ministerstvo školství a kultury), 2025
Plán monitoringu a evaluace vládního financování výzkumu a vývoje (Úřad předsedy vlády), 2024
Systémové mapování demografické změny (Úřad předsedy vlády, program DEMOGRAPHY), 2024
Implementace nařízení o obnově přírody (Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství a lesnictví, vědecké panely), 2024
Ekologická konektivita (Ministerstvo životního prostředí), 2023
Předběžná příprava zákona o biologické rozmanitosti (Ministerstvo životního prostředí), 2023
Národní plán adaptace na změnu klimatu (Ministerstvo zemědělství a lesnictví), 2022
Program architektonické politiky (Ministerstvo školství a kultury, Ministerstvo hospodářství a zaměstnanosti a Ministerstvo životního prostředí), 2021
Plán pro dopravu bez fosilních paliv (Ministerstvo dopravy a komunikací), 2021
Strategie veřejného sektoru (Ministerstvo financí a Sdružení finských obcí), 2020
Reforma zákona o ochraně přírody (Ministerstvo životního prostředí), 2020–2021
Národní dopravní plán (Ministerstvo dopravy a komunikací), 2020
Hodnocení dopadů klimatické regulace (Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo spravedlnosti), 2020

Implementace nařízení o obnově přírody (Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství a lesnictví, vědecké panely), 2024. Foto: Aleksi Kylmälahti, Finská akademie věd a literatury.

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

Zapojování členů Bundestagu: parlamentní akce „Dopad metanu na klima – podceňovaná hrozba“

Napsal Science Policy. Zveřejněno v Průřezová témata OV. Žádné komentáře u textu s názvem Zapojování členů Bundestagu: parlamentní akce „Dopad metanu na klima – podceňovaná hrozba“

Zapojování členů Bundestagu: parlamentní akce „Dopad metanu na klima – podceňovaná hrozba“

O autorkách

Dr. Katharina Sielemann působí jako Senior Advisor for Synthesis and Communication v Helmholtz Forum Earth and Environment.

Marie Heidenreich je ředitelkou Helmholtz Forum Earth and Environment.

Klíčové body v přehledu

Parlamentní akce, například pracovní snídaně nebo večerní setkání, umožňují vědcům během zasedacích týdnů přímo oslovit členy německého Bundestagu (spolkového parlamentu), představit možnosti politiky a přispět k tvorbě politik založené na důkazech.
Akce konané v prostorách Bundestagu vyžadují, aby nad nimi převzal záštitu člen parlamentu – ideálně mluvčí parlamentních frakcí pro dané téma. Nejdůležitější není ani tak počet zúčastněných poslanců, ale jejich odborná relevance a politický vliv (např. zpravodajové a předsedové příslušných výborů).
Krátké, jasně srozumitelné prezentace s konkrétními doporučeními k dalším krokům – doplněné o informační přehled, který si účastníci mohou odnést – jsou členy parlamentu přijímány obzvlášť dobře.
Koalice několika vědeckých organizací (např. Helmholtz Forum Earth and Environment a Leopoldina) zvyšuje viditelnost i dopad; dialog může po akci pokračovat v bilaterálních navazujících setkáních.
Aby byly parlamentní akce účinné, musí být součástí širšího procesu dialogu.

Jak tento formát funguje?

Během zasedacích týdnů německého Bundestagu se koná řada parlamentních akcí – například v Německé parlamentní společnosti, v jídelně Jakob-Kaiser-Haus nebo v restauracích v budově Reichstagu a jejím okolí. Protože mnoho zájmových skupin pořádá akce současně, vědecké organizace a zájmové skupiny soutěží o pozornost poslanců. Záštita poslance s tematickou expertizou zajišťuje přístup i relevanci. Aby měly parlamentní akce dopad, musí být součástí širšího procesu dialogu.

Příklad: Parlamentní snídaně „Dopad metanu na klima – podceňovaná hrozba“

Dne 17. října 2024 uspořádaly Helmholtz Forum Earth and Environment a Leopoldina parlamentní snídani v Německé parlamentní společnosti. Téma bylo zvoleno na základě jeho politické relevance a také na doporučení politiků. Pod záštitou Dr. Konstantina von Notze, člena Bundestagu, a Lisy Badum, členky Bundestagu, se sešlo 34 vědců a tvůrců politik – tedy maximální kapacita místa konání. Pozváni byli politici z relevantních výborů.

Program 1,5hodinového setkání vypadal následovně: po úvodních slovech patrona a přivítání ze strany viceprezidentů obou vědeckých organizací (10 minut) následovaly tři osmiminutové vědecké úvodní prezentace: o koncentracích metanu v atmosféře, o energetickém sektoru a o zemědělství jako největším zdroji emisí metanu v Německu. V navazující přibližně čtyřicetiminutové diskusi s členy parlamentu byla podrobněji probírána témata jako transformace zemědělství, upstream emise z dováženého LNG, možnosti regulace a budoucí výzvy, například úniky z vodíkových sítí. Členům parlamentu byl na místě předán informační přehled obsahující doporučení vědecké komunity k dalším krokům.

V evaluaci účastníci oceňovali zejména „jasně uspořádaná fakta“ a také „krátké, jasné a srozumitelné“ prezentace s „konkrétními možnými řešeními“. Po akci dialog pokračoval v dalších vzájemných setkáních mezi výzkumníky a tvůrci politik nebo zástupci ministerstev.

Úkoly a zdroje

Vědci

Vědci připravují krátké a srozumitelné úvodní prezentace s konkrétními doporučeními k dalším krokům a odpovídají za proces přípravy informačního přehledu (včetně prvního návrhu). Čas potřebný na obsahovou přípravu a realizaci je přibližně tři dny; organizační úkoly zaberou asi jednu hodinu. Následně může dojít k navazujícím bilaterálním setkáním se zákonodárci nebo ministerstvy.

Pracovníci pro transfer znalostí a komunikaci (podpůrní pracovníci)

Pracovníci pro transfer znalostí a komunikaci zajišťují většinu organizační práce (přibližně 1,5 týdne): udělují záštitu, rezervují místo konání, identifikují a zvou relevantní členy parlamentu, koordinují program, podílejí se na přípravě informačního přehledu a provádějí evaluaci.

Tvůrci politik

Ideální je, pokud členové parlamentu převezmou nad akcí záštitu, včetně úvodního slova nebo přivítání. Časová náročnost se pohybuje od dvou do osmi hodin podle toho, zda vystupují jako patroni s uvítacím projevem a zda se konají navazující setkání.

Přehled potřebných zdrojů

	Hodiny	Dny	Týdny	Měsíce
Čas výzkumníků na obsahovou přípravu a realizaci		3
Čas výzkumníků na řešení organizačních záležitostí	1
Čas podpůrných pracovníků (transfer/komunikace)			1,5
Čas účastníků z politické sféry	2–8

Zdroje

Leopoldina and SynCom, Helmholtz Earth & Environment (2024), The Climate Impact of Methane – An Underestimated Threat. Fact Sheet. pp. 1–4, https://doi.org/10.48440/leopoldina_syncom.2024.001.

Heidenreich, Marie; Brunner, Almut; Meyn, Andrea; Sielemann, Katharina (2024), Navigating uncertainties: collaborative approaches to science-policy dialogues, Frontiers in Earth Science, https://doi.org/10.3389/feart.2025.1602005.

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

„Vžijte se do mé role: Hraní rolí pro lepší tvorbu politik“

Napsal Science Policy. Zveřejněno v Actors & Institutions cs - czech, Obsah. Žádné komentáře u textu s názvem „Vžijte se do mé role: Hraní rolí pro lepší tvorbu politik“

Název: „Vžijte se do mé role: Hraní rolí pro lepší tvorbu politik“

Autor: Giulio Minto je projektový manažer ve Fondazione Università Ca’ Foscari, jehož odbornými oblastmi jsou Sociální plánování a Posuzování sociálního dopadu.

Shrnutí: Klíčové prvky v kostce

Vzniklo z pozorování místního problému akademickým účastníkem (obtíže v dialogu mezi poskytovateli služeb ve veřejném zájmu)
Mobilizovalo model čtyřnásobné šroubovice (akademie, tvůrci politik, soukromý sektor, občanská společnost) plus studenty magisterského studia
Výsledkem byly dva webináře k prodiskutování klíčových problémů a zážitkový workshop vedený akademickými pracovníky (řádný profesor a výzkumní pracovníci) a manažery pro výměnu znalostí
Experimentální workshop zahrnoval skupinovou práci formou hraní rolí, aby účastníci pochopili, jak funguje jiná profesní role
Závěrečná debata a navazování kontaktů (networking)
V konečném důsledku umožňuje nový pohled a širší pochopení procesu tvorby a implementace politik

Popis

Tato případová studie poukazuje na to, jak lze v regionu vytvořit společný jazyk s ohledem na navrhování nebo implementaci politik, a to díky experimentu, který zahájilo Ekonomické oddělení Univerzity Ca‘ Foscari v Benátkách a Ca‘ Foscari Challenge School (škola pro vedoucí pracovníky Univerzity Ca‘ Foscari v Benátkách, která nabízí magisterské tituly a pokročilé školicí kurzy pro profesionály) v rámci projektu Erasmus+ ENGAGEgreen.

Program byl rozdělen do tří součástí: dvě online setkání a prezenční zážitkový workshop. Tento přístup usnadňuje zapojení výzkumníků, tvůrců politik, studentů a pracovníků/zástupců ze třetího sektoru, nevládních organizací a občanské společnosti.

Výchozí bod

Podnět k uspořádání workshopu, který usnadňuje spolupráci mezi různorodými profesionály zapojenými do veřejné politiky, vzešel z pozorování výzkumného pracovníka z Ekonomického oddělení Univerzity Ca‘ Foscari v Benátkách. Tento výzkumník byl zapojen do terénního výzkumného projektu v plánovacím oddělení veřejného orgánu, který spolupracuje s organizacemi třetího sektoru na poskytování služeb a spoléhá na univerzitní výzkumná centra pro metodologickou definici plánovacích nástrojů. Prostřednictvím terénního pozorování se ukázalo, že existuje problém v dialogu mezi různými subjekty ohledně stejných problémů, a to jak s ohledem na administrativní, tak na metodologické procesy – v tomto konkrétním případě koprodukce sociálních služeb.

Kdo by se měl zapojit jako účastník?

Studenti magisterského a doktorského studia, výzkumní pracovníci, profesoři, starostové, radní, pracovníci veřejného sektoru, pracovníci třetího sektoru a občanská společnost.

Jak formát funguje?

Iniciativa začíná shromážděním registrací účastníků. Tento krok se může zdát samozřejmý, ale je stejně tak nezbytný pro vytvoření smíšené učebny složené z různých profesionálů a rolí.

Následně jsou naplánovány dva online webináře, které vedou profesionálové a univerzitní profesoři. Počet úvodních webinářů se může lišit v závislosti na potřebě dalšího studia a probíraných tématech. Cílem webinářů je propojit klíčová témata kurzu z teoretické (s ohledem na právní/administrativní i metodologické/sociologické aspekty) i praktické perspektivy. V ideálním případě by úvodní webináře měly položit základy pro to, co bude následně sdíleno a realizováno během zážitkového workshopu. Ideální struktura by měla zahrnovat alespoň jeden webinář vedený akademiky, kteří sdílejí teoretické základy, a alespoň jeden webinář vedený profesionály z veřejného sektoru, kteří sdílejí operační metody implementované veřejnými úřady.

Poslední a nejdůležitější setkání je zážitkový workshop rozdělený do dvou částí:

V první části je klíčové téma dne do hloubky prozkoumáno prostřednictvím prezentace akademického experta na dané téma, který následně podpoří pracovní skupiny při řešení jakýchkoli teoretických problémů;
Druhá část – která by měla trvat minimálně tři hodiny – je jádrem aktivity a zahrnuje rozdělení účastníků do smíšených skupin. Bude probíhat takto:
- skupinová práce bude mít formu hraní rolí, replikující reálnou provozní situaci zahrnující diskuse mezi různými organizacemi a profesionály, tak jak by se to stalo ve skutečnosti;
- stejně jako v každé hře na hrdiny se účastníci vžijí do role někoho jiného, takže starosta může být pracovníkem třetího sektoru, pracovník veřejného sektoru může být radním, pracovník třetího sektoru může být výzkumným pracovníkem atd.
- jsou zadány úkoly – například příprava dohody o spolupráci mezi institucemi, a účastníci musí tento dokument navrhnout, přičemž si pamatují, že při této příležitosti musí zastupovat jinou instituci nebo roli, než je jejich vlastní;
- každá skupina bude mít manažera pro výměnu znalostí, který pomůže účastníkům udržet se na správné cestě.

Účastníci:

5 výzkumných pracovníků
37 tvůrců politik
6 studentů
5 zástupců nevládních organizací/občanské společnosti
30 ostatních (podnikatelský/soukromý sektor)

Výzvy

zapojit různé profesionály a role z různých organizací a území
zajistit, aby účastníci měli jednotnou úroveň znalostí
ujasnit, že během skupinové práce na zážitkovém workshopu účastníci zastupují jinou organizaci a/nebo jinou roli, a proto musí myslet odlišně

Úkol a zdroje

Akademici

Program je pro akademiky velmi časově efektivní. Jelikož se setkání týkají témat, která již pokrývají na konferencích nebo v kurzech, nemusí věnovat mnoho času přípravě kromě četby o tématech zájmu.

Podpůrný personál (výzkumní pracovníci, manažeři pro výměnu znalostí a manažeři výzkumu)

Oddělení zaměstnalo

dva výzkumné pracovníky, již součást personálu, pro zajištění metodického řízení iniciativy
dva manažery výzkumu, kteří se starali o organizační aspekty
tři manažery pro výměnu znalostí, kteří usnadňovali skupinovou práci

Tvůrci politik/výzkumní pracovníci/pracovníci z veřejných orgánů a třetího sektoru

Účastníci musí podat přihlášku, jejíž příprava jim zabere pár minut.

Požadované financování

Na závěr workshopu byl nabídnut lehký oběd pro navazování kontaktů.

Přehled požadovaných zdrojů

	Hodiny	Dny	Týdny
Výzkumní pracovníci pro přípravu metodiky			x
Podpůrný personál		x
Akademici pro přípravu obsahu	x
Účastníci	x

ZDROJE A DALŠÍ LITERATURA

Plakát k akci.

Původní jazyk textu: angličtina.

Překlad a jazyková úprava české verze: Jakub Konicek (Univerzita Palackého v Olomouci).

Formát: Krátké školení pro manažery výzkumu

Napsal Science Policy. Zveřejněno v Obsah. Žádné komentáře u textu s názvem Formát: Krátké školení pro manažery výzkumu

Formát: Krátké školení pro manažery výzkumu

O autorce: Giulia Ballarin je projektová manažerka na Univerzitě Ca’ Foscari v Benátkách, která se specializuje na řízení a vykazování výzkumných projektů financovaných EU v rámci Katedry ekonomie. Má předchozí zkušenosti v oblasti získávání finančních prostředků (fundraising), komunikace a grafického designu.

SOUHRN: KLÍČOVÉ ASPEKTY VE ZKRATCE

Krátké prezenční školení pro manažery výzkumu a transferu znalostí z Univerzity Ca’ Foscari v Benátkách a místních partnerských institucí
Duální formát: prezentace výzkumných projektů v různých fázích vývoje se zaměřením na zapojení do tvorby politik (policy engagement), po níž následuje kulatý stůl s odborníky (facilitátor výzkumu, manažer výzkumu a postdoktorand)
Cenná příležitost ke sdílení osvědčených postupů a nástrojů a k analýze klíčových prvků, které je třeba zvážit ve fázi návrhu projektu, zejména pokud jde o dopad projektů na tvorbu politik
Možnost navázání kontaktů (networking) na konci školení
Hodiny kurzu jsou příslušným pracovištěm v rámci univerzity uznávány jako oficiální školení (všichni zaměstnanci italské veřejné správy jsou povinni absolvovat minimálně 40 hodin školení ročně)

JAK TENTO FORMÁT FUNGUJE?

Před kurzem

Projektová jednotka ENGAGEgreen Katedry ekonomie Univerzity Ca’ Foscari společně s kanceláří pro Podporu inovací a znalostí (PInK) navrhuje program a vybírá přednášející (řečníky) prostřednictvím pravidelných online a prezenčních schůzek. Mezi další úkoly patří:

Zřízení registračního formuláře s včasným termínem uzávěrky, který je nezbytný pro zjištění konečného počtu účastníků, a to jak pro rezervaci místnosti, tak pro zajištění lehkého občerstvení plánovaného jako networkingový moment na konci kurzu.

Komunikace akce na oficiálních účtech sociálních médií a v interním univerzitním newsletteru, který je zaměřen na manažery výzkumu a transferu znalostí.

Kontaktování univerzitního Oddělení lidských zdrojů a rozvoje za účelem potvrzení postupu schvalování tréninkových hodin účastníků.

Během kurzu

Registrace účastníků pro akreditaci tréninkových hodin.

Po kurzu

Organizátoři zašlou poděkování přednášejícím a účastníkům, vyzvou je ke sledování aktualizací projektu na sociálních médiích a požádají je o vyplnění krátkého dotazníku s cílem získat zpětnou vazbu k různým aspektům akce.

VÝZVY (A ZPŮSOBY JEJICH ŘEŠENÍ)

Dokončit program s dostatečným předstihem, aby byl před uzávěrkou registrací dostatek času na propagaci. Opatření pro zmírnění rizik: neustálá komunikace mezi organizátory, aby měli na paměti časovou osu.
Nedostupnost přednášejících na poslední chvíli pro prezenční účast. Opatření pro zmírnění rizik: předem připravit odkaz na online schůzku a vybrat místnost s vhodným vybavením pro případ hybridního setkání.

ÚKOLY A ZDROJE

Projektový tým

Koordinuje program, zapojení přednášejících, registraci a komunikaci, zasedací místnost a cateringové služby.

Spoluorganizující kancelář/oddělení

Kancelář pro Podporu inovací a znalostí, která se na školení podílí, je zapojena do všech přípravných fází, zejména do identifikace nejvhodnějšího tématu a souvisejících přednášejících.

Přednášející (Řečníci)

Scházejí se odděleně s organizátory, aby rozhodli o tématu, čase a dalších podrobnostech souvisejících s prezentacemi. Připravují prezentační materiály: snímky (slides) a odkazy, které se mají sdílet s přítomnými.

POŽADOVANÉ FINANČNÍ PROSTŘEDKY PRO ČINNOSTI

Všichni přednášející jsou přidruženi k univerzitě, takže se neočekává žádné financování jejich cestovních nákladů/ubytování.

Během networkingového momentu na konci školení je nabízeno lehké občerstvení (např. přestávka na kávu/občerstvení).

PŘEHLED POŽADOVANÝCH ZDROJŮ