Rozhovor s Dr. Fabienne Pradellou o policy sekcích na výročních konferencích Německé společnosti pro epidemiologii

Rozhovor s Dr. Fabienne Pradellou o policy sekcích na výročních konferencích Německé společnosti pro epidemiologii

Dr. Fabienne Pradella působí jako výzkumnice na Univerzitě v Brémách. Působila také jako postdoktorandka na Univerzitě Johannese Gutenberga v Mohuči a v Heidelberg Institute for Global Health. Její výzkum se pohybuje na pomezí epidemiologie a ekonomie a zaměřuje se na předpoklady zdravého života pro všechny – od těhotenství po stáří. Její současné projekty se zaměřují na vliv environmentálních faktorů během těhotenství na zdraví dětí a na prevenci neurodegenerativních onemocnění v pozdějším věku.

Paní doktorko Pradello, na jakých akcích jste policy sekce organizovala?

Naše sekce věnované Cílům udržitelného rozvoje OSN jsme pořádali na výročních konferencích Německé společnosti pro epidemiologii, které se konají každý rok a účastní se jich přibližně 250-300 osob. Výroční konference se každý rok konají v jiném městě a my jsme vždy pozvali dva až tři místní tvůrce politik, aby s námi diskutovali o konkrétním tématu.

Jak vznikl nápad pozvat tvůrce politik na vědeckou akci? Jakým tématům se vaše sekce věnovala?

Nápad vznikl při diskusích s kolegy na předchozích výročních konferencích. Zdravý život pro všechny lidi v každém věku je jedním z Cílů udržitelného rozvoje OSN. Věda a výzkum, stejně jako místní úroveň, jsou pro dosažení Cílů udržitelného rozvoje OSN považovány za velmi důležité, proto nám připadalo zajímavé propojit německou epidemiologickou komunitu s místními tvůrci politik právě na výročních konferencích. Naší myšlenkou bylo spojit vědeckou a praktickou perspektivu. Za tímto účelem jsme vybírali témata, která jsou velmi relevantní pro výzkum i praxi, například zdraví dětí a dostupnost zdravých potravin.

Které tvůrce politik jste pozvali? Byli jste s nimi v kontaktu již předem?

Oslovovali jsme osoby, které měly k tématu naší sekce vztah na různých úrovních. Hostem byl například zástupce primátora města Ulm, ale také lidé zapojení do místních iniciativ, například pracovník spolku, který v regionu Greifswald podporuje zdravé stravování v mateřských školách a školách. S těmito lidmi jsme předtím v kontaktu nebyli – postupně se ukázalo, že nejlepší cestou je telefonický kontakt, při němž jsme mohli vysvětlit, o co nám jde. S některými z nich jsme se v období před konferencí sešli také na obědě.

Jak jste policy sekci strukturovali?

Sekce obvykle začínaly úvodními vystoupeními v délce nejvýše 10 minut, která představovala vědeckou i praktickou perspektivu. Protože výměna poznatků mezi vědou a praxí je pro nás prioritou, zkoušeli jsme různé interaktivní formáty, například diskuse nad tezemi nebo vědecký „speed dating“. Jako organizátoři jsme především moderovali a usnadňovali přechody mezi hlavními otázkami. Důležité pro nás bylo také sekce dokumentovat. Náš hlavní organizační tým tvořili tři lidé a jeden z nás během sekce obvykle shrnoval diskusi na flipchart, aby ji viděli všichni účastníci.

Věda a praxe mají odlišné způsoby uvažování. Zároveň věda i praxe často používají odborné termíny, které nejsou v druhém „světě“ známé. Jak ve vašich sekcích fungovala komunikace mezi výzkumníky a tvůrci politik? Bylo účastníkům vždy jasné, co se tím myslí?

V tomto ohledu jsme se rozhodně hodně naučili. Pomohlo, když bylo téma sekcí co nejkonkrétnější. Abychom pokryli i tematickou odbornost z vědecké perspektivy, zapojili jsme pracovní skupiny odborné společnosti – koneckonců jsme organizovali i sekce k tématům, která sami nezkoumáme. Díky tomu vznikaly zajímavé nápady, které zároveň usnadňovaly komunikaci. Například s pracovní skupinou Geografie zdraví jsme připravili mapu města Greifswaldu, abychom mohli na konkrétním příkladu diskutovat o dostupnosti zdravé a udržitelné výživy.

Přinesla vám interakce s tvůrci politik nějaké podněty pro vlastní výzkum?

Ano, rozhodně. Jak jsem již zmínila, hodně jsem se naučila o tom, jak prezentovat svůj výzkum způsobem odpovídajícím cílovému publiku. Diskuse o mezerách ve znalostech a tématech relevantních pro praxi v našich sekcích vedly také k výzkumným nápadům – i když ne nutně pro můj vlastní výzkum, protože například nemám odbornost v oblasti stravování v mateřských školách nebo školního stravování. Spíše jsem se dozvěděla mnoho nového a získala vhled do jiných oblastí výzkumu. Z hlediska motivace mi sekce také ještě více ukázaly relevanci mého výzkumu.

Bylo plánování a realizace policy sekcí časově náročnější než příprava běžné vědecké sekce?

Řekla bych, že organizace byla přinejmenším jiná, s mnohem větším množstvím komunikace a koordinace předem. Najít relevantní tvůrce politik nebylo vždy snadné a někdy chvíli trvalo, než jsme se dostali ke správné osobě. Osobně jsem to však vnímala jako vítanou změnu, zejména během doktorského studia. Velkou výhodou bylo, že jsme nepotřebovali žádné finanční zdroje, protože sekce probíhaly jako součást větší akce a díky zapojení místních tvůrců politik nevznikaly cestovní náklady.

Co byste poradila výzkumníkům, kteří uvažují o organizaci policy sekcí v rámci vědeckých konferencí?

Pro naše sekce bylo důležité, že jsme vytvořili organizační tým složený z lidí v různých fázích kariéry, s různými dovednostmi a zkušenostmi. Naše plány jsme také předem diskutovali s vedením odborné společnosti. Dynamika a zájmy účastníků vědeckých konferencí se určitě liší podle oboru. Tehdy jsme se rozhodli náš nápad jednoduše vyzkoušet – s přístupem, že se něco naučíme i tehdy, když nikdo nepřijde. Nakonec se ukázalo, že zájem existoval, v našem případě zejména mezi mladými výzkumníky.

Otázky pokládal Tome Sandevski.

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).