Klíčové body

• Toto cvičení pomáhá účastníkům identifikovat klíčové prvky efektivní prezentace výzkumné expertízy tvůrcům politik prostřednictvím analýzy fiktivní prezentace z perspektivy tvůrce politik.
• Tím, že se účastníci vžijí do role tvůrce politik, si z první ruky vyzkoušejí, proč záleží na počtu slidů, jazyce a výběru obsahu – a jak velký rozdíl může způsobit správné zarámování sdělení.
• Účastníci si z cvičení odnesou praktický soubor doporučení, co dělat a čemu se vyhnout při strukturování, rámování a prezentaci výzkumu pro policy publikum.

Jak tento formát funguje?

Krok 1: Projděte slidy

Rozdejte účastníkům elektronickou nebo tištěnou verzi fiktivní prezentace (ODKAZ BUDE DOPLNĚN) a požádejte je, aby si slidy prošli podle následujícího scénáře:

Pracujete pro poslance Evropského parlamentu. Váš přítel je výzkumník, který koordinuje projekt EU o udržitelné veřejné dopravě v Evropě.

Evropské sdružení veřejné dopravy pozvalo vašeho přítele, aby na své policy konferenci v Bruselu představil výsledky výzkumu z projektu EU i doporučení pro budoucnost udržitelné veřejné dopravy v Evropě. Organizátoři dali jasně najevo, že prezentace nesmí přesáhnout 10 minut.

Konference propojí 300 tvůrců politik z místní, regionální, národní i evropské úrovně, stejně jako zástupce dopravních podniků, občanské společnosti a akademické sféry. Protože váš přítel ještě nikdy nepřednášel pro tvůrce politik, požádá vás o zpětnou vazbu k pracovní verzi své prezentace. Máte návrhy, jak prezentaci zlepšit?

Krok 2: Ověřte, co si účastníci zapamatovali

Poté, co si účastníci slidy projdou, požádejte je, aby prezentaci zavřeli a zpaměti odpověděli na následující otázky:

• V prezentaci je zmíněno 17 výzkumníků. Kolik jejich jmen si pamatujete?
• Co si pamatujete o čtyřech zapojených univerzitách?
• Vzpomínáte si na počty studentů, zaměstnanců a výzkumných ústavů, které byly zmíněny?
• Pamatujete si názvy předchozích projektů projektu SUSTRA(I)N?

Většina účastníků bude mít problém si tyto informace vybavit – a právě o to jde. Využijte jejich reakce k otevření diskuse o tom, proč tyto informace neutkvěly v paměti a co nám to říká o tom, jak bývají výzkumné prezentace obvykle strukturovány.

Fiktivní prezentace má 24 slidů. Prvních 16 popisuje projekt a konsorcium, místo aby představilo policy relevantní zjištění. To je příliš mnoho. Tvůrci politik vstupují do kontaktu s výzkumníky kvůli jejich expertíze – nikoli proto, že jejich univerzita má pět kateder a 32 výzkumných ústavů.

• Začněte třemi klíčovými sděleními, která si mají tvůrci politik zapamatovat. Strukturu prezentace postavte kolem těchto klíčových sdělení.
• Na stručné představení konsorcia, instituce nebo projektu použijte pouze 1–2 slidy.

Prezentace také ve velké míře používá zkratky, které publikum mimo výzkumnou komunitu pravděpodobně nezná. Analýza jednotlivých slidů obvykle odhalí následující problémy, které mohou facilitátoři využít ke strukturování společného vyhodnocení:

• Slide 5: Čtyři akademičtí partneři jsou popsáni podrobně, zatímco 14 partnerů z praxe není jmenováno. Při prezentaci na konferenci, kterou organizují a navštěvují zástupci praxe, by měli být zmíněni také partneři z praxe.
• Slide 16: Představeno je osm pracovních balíčků, včetně těch zaměřených na rozvoj teorie a metod. Zajímavé je, že pracovní balíčky týkající se dlouhodobého hodnocení veřejné infrastruktury (WP6), vnímání mobility ve venkovských oblastech (WP7) a policy doporučení a školení praktiků (WP8) se ve zbytku prezentace již neobjevují.
• Slide 19: Vynechte slidy věnované teorii nebo metodám, kterým tvůrci politik s velkou pravděpodobností nebudou rozumět.
• Slide 18: Při komunikaci s tvůrci politik si výzkumníci často stěžují na nedostatek financování. Někdy to dělají ještě předtím, než vůbec představí výsledky svého výzkumu, jako v tomto případě. Ačkoli je financování výzkumu velmi důležité, prezentovaný výzkumný projekt neanalyzoval samotné financování výzkumu. Stížnost na nedostatek financování proto působí nezdvořile a neprofesionálně.
• Je zcela v pořádku, aby výzkumníci s tvůrci politik diskutovali o financování výzkumu, neměli by však kvůli tomu „unesením“ programu přebírat jiné akce. K diskusi o financování výzkumu by si měli domluvit samostatná jednání s tvůrci politik. Měli by využívat formální kanály, jako jsou konzultace nebo poziční dokumenty, případně akademické asociace. Zároveň by měli být ohledně financování transparentní od začátku, nikoli tvůrce politik zaskočit, což by mohlo mít opačný efekt, než výzkumníci zamýšleli.
• Slide 20: Výzkumníci by měli svá zjištění prezentovat jasně a mohou i kritizovat výsledky veřejných politik, neměli by však používat jazyk, který mohou tvůrci politik vnímat jako nevhodný nebo neuctivý. Také 32 zkratek na jednom slidu je příliš mnoho, i když je většina z nich známá.
• Při prezentaci kritických výzkumných zjištění tvůrcům politik používejte respektující jazyk.
• Slide 21: Výzkumný projekt zjistil, že vláda má potíže s dlouhodobou implementací strategií a právních aktů v oblasti veřejné dopravy, zejména v době krizí. Aby byla zajištěna dlouhodobá implementace, výzkumníci doporučují úzkou spolupráci vládních a opozičních stran a vyčlenění zvláštní rezervy pro období krizí. Tato doporučení nejsou realistická.
• Formulujte realistická doporučení pro tvorbu politik.

Krok 3 (volitelný)

Požádejte účastníky, aby prezentaci přepracovali: snížili počet slidů a upravili zbývající slidy tak, aby byla prezentace pro policy publikum efektivnější.

Krok 4 (volitelný)

Požádejte účastníky, aby sestavili seznam deseti doporučení, co dělat a čemu se vyhnout při prezentaci výzkumu tvůrcům politik.

Celé cvičení trvá 20 až 40 minut podle toho, kolik diskuse společné vyhodnocení vyvolá.

Úkoly a zdroje

Stručný popis úkolů a zdrojů potřebných ze strany vědců, pracovníků pro transfer znalostí / výzkumných manažerů a tvůrců politik.

Doplnit text.

Facilitátoři workshopu

Sdílejte fiktivní prezentaci s účastníky předem nebo na začátku setkání. Proveďte účastníky scénářem, facilitujte test zapamatování ve druhém kroku a veďte společné vyhodnocení. Znalost běžných úskalí komunikace mezi vědou a tvorbou politik je užitečná, ale není nezbytná – fiktivní prezentace je navržena tak, aby problémy byly zřejmé i bez předchozí expertizy.

Vědci a další účastníci

Projdou si fiktivní prezentaci individuálně nebo ve dvojicích. Do společného vyhodnocení přispějí pozorováními z perspektivy tvůrce politik. V krocích 3 a 4 účastníci prezentaci přepracují a/nebo vytvoří vlastní seznam doporučení, co dělat a čemu se vyhnout.

Tvůrci politik

Pokud jsou přítomni tvůrci politik, vyzvěte je, aby sdíleli, co v prezentaci výzkumu hledají – a co je odrazuje. Jejich perspektiva bývá často nejzapamatovatelnější částí cvičení a dodává mu míru autenticity, kterou žádný facilitátor nemůže plně nahradit.

Přehled potřebných zdrojů

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

Klíčové body

• Toto cvičení pomáhá účastníkům identifikovat oblasti politik relevantní pro jejich výzkum tím, že pracují s klíčovými policy dokumenty, jako jsou vládní programy nebo sektorové strategie.
• Čtením dokumentů v plném rozsahu nebo pomocí obsahu a vyhledávací funkce si účastníci procvičují efektivní a cílený způsob orientace v rozsáhlých policy dokumentech.

Jak tento formát funguje?

Většina místních, regionálních nebo národních vlád v zemích OECD, Evropská komise, mezinárodní organizace i politické strany zveřejňují dokumenty, které vymezují jejich priority: vládní programy, strategické plány, pracovní programy nebo stranické programy. Pro výzkumníky, kteří chtějí efektivně komunikovat s tvůrci politik, jde o zásadní čtení: tyto dokumenty ukazují, která témata jsou na politické agendě, jakým jazykem je tvůrci politik popisují a kde existují možné vstupní body pro dialog mezi vědou a tvorbou politik. Toto cvičení účastníky seznamuje s tímto typem dokumentů a žádá je, aby propojili vlastní výzkumnou expertizu s aktuálními politickými prioritami.

Krok 1: Vyberte dokument

Požádejte účastníky, aby si vybrali dokument o politických prioritách relevantní pro jejich institucionální nebo národní kontext. Podle složení workshopu mohou facilitátoři předem vybrat 2–4 dokumenty, nebo mohou účastníky vyzvat, aby si zvolili vlastní dokument.

Krok 2: Orientujte se v dokumentu efektivně

Účastníci si mohou dokumenty přečíst celé, pokud chtějí. Alternativně je požádejte, aby použili pouze dva nástroje: obsah, díky němuž získají přehled o struktuře dokumentu, a vyhledávací funkci, pomocí níž najdou pojmy související s jejich výzkumem.

Požádejte účastníky, aby při procházení dokumentu uvažovali o těchto otázkách:

• Nacházíte v dokumentu témata, k nimž máte výzkumnou expertízu?
• Která policy témata vás zvláště zajímají?
• Jaký jazyk dokument používá k popisu témat, jimiž se zabýváte? Odpovídá terminologii, kterou používáte ve svém výzkumu? Rozumíte použité terminologii?
• Jsou zde témata, která jste očekávali, ale chybí, nebo naopak témata, která jste neočekávali, a přesto jsou výrazně zastoupena?

Krok 3: Společné vyhodnocení

Veďte krátkou plenární diskusi. Užitečné otázky zahrnují:

• Kde jste našli nejsilnější vazby na svůj vlastní výzkum?
• Překvapilo vás něco, například témata, která byla výraznější nebo méně výrazná, než jste čekali?
• Lišil se jazyk použitý v dokumentu od toho, jak byste stejná témata popsali v akademickém kontextu? Co to vypovídá o tom, jak komunikovat svůj výzkum tvůrcům politik?

Společné vyhodnocení obvykle trvá 10–20 minut a často otevírá produktivní diskuse o rozdílu mezi akademickým jazykem a jazykem tvorby politik. Kroky 1 a 2 lze účastníkům zadat předem, přičemž krok 3 proběhne jako plenární diskuse během workshopu. Celé cvičení – včetně společného vyhodnocení – trvá 30 až 60 minut v závislosti na velikosti skupiny a hloubce diskuse.

Úkoly a zdroje

Stručný popis úkolů a zdrojů potřebných ze strany vědců, pracovníků pro transfer znalostí / výzkumných manažerů a tvůrců politik.

Facilitátoři workshopu

Vyberte předem 2–4 dokumenty, které jsou pro účastníky workshopu nejrelevantnější, a pokud je to možné, sdílejte je s nimi ještě před konáním akce. U mezinárodních skupin připravte krátký přehled typů dokumentů o politických prioritách, které existují na národní, evropské a mezinárodní úrovni. Veďte společné vyhodnocení a věnujte zvláštní pozornost rozdílům mezi jazykem akademických a policy dokumentů – právě to bývá často nejproduktivnější rovina diskuse.

Vědci a další účastníci

Projdou vybraný dokument pomocí obsahu a vyhledávací funkce, zamyslí se nad otázkami v kroku 2 a zapojí se do společného vyhodnocení. Účastníci, kteří už s tvůrci politik komunikují, by se měli zamyslet nad tím, zda podobné dokumenty využívali při přípravě schůzek nebo při identifikaci relevantních kontaktů.

Tvůrci politik

Pokud jsou přítomni tvůrci politik, vyzvěte je, aby sdíleli, jak sami ve své každodenní práci používají dokumenty, jako jsou koaliční dohody nebo pracovní programy – a jak by očekávali, že s nimi budou pracovat výzkumníci. Jejich pohled na rozdíl mezi politickým a výzkumným jazykem bývá často velmi podnětný.

Přehled potřebných zdrojů

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

Klíčové body

• Toto cvičení pomáhá účastníkům porozumět tomu, jak jsou instituce zapojené do tvorby politik strukturovány, a to prostřednictvím organizačních schémat ministerstev, Evropské komise, mezinárodních organizací a dalších veřejných institucí.
• Propojením vlastní výzkumné expertizy s vnitřní strukturou ministerstva nebo generálního ředitelství účastníci identifikují konkrétní vstupní body pro dialog mezi vědou a tvorbou politik.
• Namísto zahlcení účastníků teoretickými přednáškami o vládnoucí struktuře využívá tato metoda praktický, explorativní přístup, při němž si vědci sami vyhledávají reálné organizační struktury.

Jak tento formát funguje?

Organizační schémata patří mezi nejméně využívané nástroje v oblasti zapojení vědy do tvorby politik. Ukazují nejen to, čím se ministerstvo nebo generální ředitelství zabývá, ale také jak je strukturováno – jaké útvary existují, co pokrývají a kde se protínají jednotlivé oblasti politik. Pro výzkumníky, kteří se snaží najít správný kontakt ve velké instituci, představuje organizační schéma zásadní výchozí bod.

Toto cvičení vyzývá účastníky, aby prozkoumali organizační schémata institucí tvorby politik relevantních pro jejich vlastní výzkum a porovnali to, co najdou, se svými očekáváními.

Krok 1: Vyberte instituci

Požádejte účastníky, aby určili instituci tvorby politik relevantní pro jejich výzkumnou expertízu a navštívili její webové stránky. Účastníci si mohou zvolit ministerstva na národní nebo tam, kde je to relevantní, regionální úrovni, generální ředitelství Evropské komise nebo mezinárodní organizace.

Krok 2: Odhadněte strukturu dříve, než ji začnete zkoumat

Než se účastníci podívají na organizační schémata, požádejte je, aby si zapsali pět policy témat, u nichž očekávají, že se jimi daná instituce zabývá. Například výzkumník zaměřený na energetiku může očekávat útvary věnované obnovitelným zdrojům energie, jaderné energetice, elektrickým sítím a zdanění energií.

Tento predikční krok je důležitý: aktivuje předchozí předpoklady a díky tomu je porovnání ve třetím kroku podstatně přínosnější.

Krok 3: Prozkoumejte organizační schéma

Požádejte účastníky, aby si vyhledali organizační schéma zvolené instituce a porovnali je se svými odhady:

• Která z očekávaných policy témat se v organizačním schématu odrážejí?
• Která témata jste neočekávali?
• Jsou v organizačním schématu útvary, jejichž působnost není z názvu zřejmá?
• Porovnejte organizační strukturu regionálního nebo národního ministerstva s organizačním schématem generálního ředitelství Evropské komise nebo mezinárodní organizace: jaké rozdíly ve struktuře pozorujete?

Krok 4: Společné vyhodnocení

Veďte plenární diskusi. Proberte otázky položené ve třetím kroku. Další užitečné otázky jsou:

• Co vás na organizačním schématu nejvíce překvapilo?
• Kam byste na základě toho, co jste zjistili, směřovali policy brief nebo pozvánku na akci?
• Pomohla vám struktura identifikovat konkrétní útvar nebo kontaktní osobu, o níž jste dříve neuvažovali?

Společné vyhodnocení obvykle trvá 15–30 minut a často vede k živé diskusi. Celé cvičení – včetně predikčního kroku a společného vyhodnocení – trvá 30 až 60 minut v závislosti na velikosti skupiny a hloubce diskuse. Kroky 1–3 lze účastníkům zadat předem a krok 4 realizovat jako plenární diskusi během workshopu.

Úkoly a zdroje

Stručný popis úkolů a zdrojů potřebných ze strany vědců, pracovníků pro transfer znalostí / výzkumných manažerů a tvůrců politik.

Facilitátoři workshopu

Připravte krátký přehled toho, jak jsou relevantní instituce strukturovány (například standardní struktura německého spolkového ministerstva nebo systém generálních ředitelství Evropské komise), který účastníkům představíte před třetím krokem nebo během něj. Veďte společné vyhodnocení. Specializovaná znalost daných institucí není nutná – cvičení je navrženo tak, aby vycházelo z vlastních zjištění účastníků.

Vědci a další účastníci

Určí relevantní instituci tvorby politik, vytvoří odhady ve druhém kroku, prozkoumají organizační schéma ve třetím kroku a zapojí se do společného vyhodnocení. Účastníci, kteří již mají kontakty na ministerstvu nebo v generálním ředitelství Evropské komise, by se měli zamyslet nad tím, kde přesně se tyto kontakty v institucionální struktuře nacházejí a co to vypovídá o rozsahu jejich stávající sítě.

Tvůrci politik

Pokud jsou přítomni tvůrci politik, vyzvěte je, aby okomentovali, do jaké míry organizační schéma jejich instituce odráží – nebo neodráží – každodenní realitu. V praxi se formální struktury a neformální pracovní vztahy často liší a tvůrci politik mohou nabídnout velmi cenný vhled do toho, jak rozhodování v instituci skutečně probíhá.

Přehled potřebných zdrojů

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

Prezentace nestačí  – navazujte kontakty! Průvodce policy akcemi pro výzkumníky

O autorovi

Tome Sandevski (sandevski@pvw.uni-frankfurt.de) koordinuje společné iniciativy dialogu mezi vědou a tvorbou politik tří univerzit v oblasti Rýn-Mohan – Goetheovy univerzity ve Frankfurtu, Technické univerzity v Darmstadtu a Univerzity Johannese Gutenberga v Mohuči. Pravidelně organizuje osobní setkání mezi výzkumníky a tvůrci politik i policy akce ve Frankfurtu a regionu Rýn-Mohan, v Berlíně a v Bruselu. Vede workshopy o zapojení do tvorby politik pro začínající i zkušené výzkumníky a výzkumné manažery.

Klíčové body

• Policy akce nabízejí tři odlišné roviny vědeckého dopadu – od formální prezentace až po budování individuálních vztahů:

1. Formální zapojení: představení expertízy v panelových diskusích, přednáškách, prezentacích nebo workshopech.
2. Neformální networking: budování přímých kontaktů během přestávek na kávu, obědů nebo recepcí.
3. Strategický follow-up: proměna krátkých setkání v dlouhodobý, kolaborativní dialog mezi vědou a politikou po skončení akce.

• Vědci by se policy akcí neměli účastnit jen proto, aby přednesli příspěvek nebo vystoupili v panelové diskusi; měli by je využít také k neformálním rozhovorům a k domluvení 2–3 smysluplných navazujících setkání.

• Přestávky, obědy nebo recepce jsou stejně důležité jako samotné sekce: organizátoři policy akcí by měli vytvářet příležitosti pro networking a neformální diskusi během přestávek.

Jak tento formát funguje?

Aby výzkumníci maximalizovali svůj čas i dopad, měli by každou policy akci vnímat ve třech strukturálních rovinách.

1. Formální rovina (platforma)

Zahrnuje panelové diskuse, hlavní přednášky nebo interaktivní workshopy. Získání aktivní role řečníka nebo panelisty posiluje institucionální důvěryhodnost a zviditelňuje relevantní výzkum. Je to však pouze „háček“, nikoli konečný cíl.

2. Neformální rovina (kontakt)

Přestávky na kávu, obědy a večerní recepce jsou místem, kde často skutečně dochází ke sbližování stanovisek. Neformální prostředí podporuje otevřenější rozhovor o omezeních, politických časových rámcích a znalostních mezerách, než jaký umožňuje veřejný panel. Výzkumníci by se měli vyhnout pokušení kontrolovat e-maily, izolovat se v akademických skupinách nebo odejít příliš brzy.

3. Rovina follow-upu (dopad)

Hodnotné rozhovory by měly končit tím, že si výzkumníci vyžádají souhlas s dalším kontaktem. Krátký rozhovor se tak může proměnit v dlouhodobé přispění k tvorbě politik.

Názorný model: proč mikronetworking předčí velké prezentace

Výzkumníci často podceňují ústní výměnu poznatků ve srovnání s publikacemi. Při přirozeném tempu mluvčí řekne zhruba 130–160 slov za minutu (přibližně půl stránky textu). Zvažme rozdíl mezi dvěma strategiemi:

Výzkumník A (prezentující): přednese 15minutovou prezentaci a má 5 minut na otázky a odpovědi (celkem 20 minut mluveného času = přibližně 10 stran předaného textu). Během přestávek kontroluje e-maily, navazuje kontakty pouze se známými akademickými kolegy a odchází brzy.

Výzkumník B (networker): nemá žádnou formální řečnickou roli, ale během přestávek a recepcí aktivně oslovuje tvůrce politik po celkem 50 minut konverzačního času (přibližně 25 stran cíleně předaného textu). Získá tři výslovné dohody na budoucí kontakt. Výsledek: tři naplánovaná navazující setkání, na nichž může přímo představit relevantní poznatky.

Úkoly a zdroje

Výzkumníci

Jak se mohou výzkumníci připravit na networking?

Krok 1: Analyzujte a zmapujte místnost (před akcí)

• Výzkumníci by si měli předem projít program a seznam účastníků. Měli by vytipovat konkrétní tvůrce politik nebo další činitele z praxe, s nimiž se chtějí propojit.
• Pokud seznam není veřejný, měli by se výzkumníci organizátorů zeptat na očekávaný profil publika.

Krok 2: Připravte materiály vhodné pro publikum tvořené tvůrci politik

• Výzkumníci by si měli připravit šedesátisekundové stručné představení (elevator pitch) zaměřené výhradně na relevanci své expertízy pro tvorbu politik, nikoli na čistě akademické téma nebo metodologii.
• Výzkumníci by si měli přinést tištěné kopie stručných textů, například policy briefů, factsheetů nebo infografik.

Krok 3: Proveďte strategické oslovení a využijte icebreakery

• Vědci by měli vytipované osoby oslovovat během přestávek. Měli by respektovat hranice (nevyrušovat osoby, které právě telefonují nebo píší e-maily na notebooku), ale zároveň se nebát zdvořile připojit ke stojícím skupinám u stolů otázkou: „Nevadí, když se k vám přidám?“

• Otevřené icebreakerové otázky mohou zahrnovat:

• Na kterou sekci se nejvíce těšíte?
• Která sekce vás zatím nejvíce zaujala?
• Co říkáte na argument [jméno řečníka/řečnice] k tématu X?

• Navazující otázky mohou zahrnovat:

• Jaký typ vědeckých poznatků by pro vás byl užitečný?
• Jaká je největší výzva, které v tomto tématu čelíte?

Krok 4: Zajistěte přechod k follow-upu

• Pokud je kontakt pozitivní, měli by vědci před koncem přestávky navázat dalším krokem: „Rád/a bych vám poslal/a krátkou informaci, až budeme mít nové výsledky výzkumu. Mohu si vzít vaši vizitku nebo naskenovat váš LinkedIn QR kód?“
• Předání tištěného policy briefu s jasně uvedenými kontaktními údaji je účinný způsob, jak vytvořit okamžité a profesionální propojení.

Krok 5: Domluvte setkání (po akci)

• Vědci by měli do 48–72 hodin poslat cílený follow-up e-mail.
• Měli by doplnit odkazy na data nebo publikace, o nichž se mluvilo, a navrhnout navazující setkání v následujících týdnech.

Pracovníci pro transfer znalostí a výzkumní manažeři

Navrhování akcí, které maximalizují dopad dialogu mezi vědou a tvorbou politik, vyžaduje odklon od přeplněných prezentací a důraz na strukturovanou interakci. Pracovníci pro transfer znalostí nebo výzkumní manažeři, kteří akce organizují, by měli zvážit následující doporučení:

• Chraňte prostor pro networking: u každé akce delší než dvě hodiny by organizátoři měli zařadit přestávky na kávu v délce alespoň 20 až 30 minut. Přestávky by se nikdy neměly zkracovat, pokud se předchozí sekce protáhnou; řečníci by měli být předem informováni, že časové limity budou důsledně dodržovány.
• Připravte dobře viditelné materiály: organizátoři by měli zajistit velké a dobře čitelné jmenovky. Pokud je to možné, mohou na visačky doplnit QR kódy odkazující přímo na profesní profily účastníků.
• Moderujte dynamické bloky otázek a odpovědí: moderátoři by měli bloky Q&A strukturovat tak, aby se do diskuse zapojila expertíza v místnosti. Na začátku by měli jasně oznámit: „Otázky musí být omezeny na 1–2 minuty, aby se dostalo na všechny.“ Tím se omezí dlouhá prohlášení z publika a vědci snáze vytipují zajímavé partnery pro další přestávku.
• Pracovníci pro transfer znalostí a výzkumní manažeři mohou vědce podpořit společnou přípravou jasných elevator pitchů a srozumitelných factsheetů.
• Pracovníci pro transfer znalostí a výzkumní manažeři mohou během recepcí aktivně představovat výzkumníky zúčastněným tvůrcům politik.

Přehled potřebných zdrojů

Chcete se dozvědět více o toolkitu pro zapojení do tvorby politik? Chcete sdílet své zkušenosti se zapojením do tvorby politik? Uvažujete o tom, že do toolkitu přispějete? Neváhejte kontaktovat Tomeho Sandevského na adrese science-policy@pvw.uni-frankfurt.de.

Zdroje

Willis, Christina C. (2020), Sustainable Networking for Researchers and Engineers, https://doi.org/10.1117/3.2535500.

Zack, Devora (2019), Networking for People Who Hate Networking: A Field Guide for Introverts, the Overwhelmed, and the Underconnected, Berrett-Koehler Publishers.

Jazyk původní verze: angličtina.

Překlad a redakce české jazykové verze: Jaroslav Burian (Palacký University, Olomouc).

Popis:
Praktická školení vedená akademickými pracovníky pro zaměstnance veřejné správy představují dynamickou formu spolupráce mezi akademickou sférou a aplikačním sektorem. Tato školení usnadňují přímý přenos aktuálních znalostí z výzkumu, vývoje a univerzitního vzdělávání do každodenní praxe veřejné správy. Odlišují se od běžných komerčních kurzů vysokou mírou specializace, úzkým tematickým zaměřením a výrazným přizpůsobením konkrétním potřebám účastníků.
Cílem těchto školení je posílit profesní kompetence úředníků veřejné správy prostřednictvím interaktivní výuky založené na vědeckých poznatcích. Obsah vychází z reálných problémů a dat z veřejného sektoru. Schopnost pracovat s reálnými datovými sadami a přizpůsobit výukové materiály skutečným potřebám účastníků je klíčovou přidanou hodnotou tohoto modelu spolupráce.

Cíle
Školení na míru od odborníků si kladou za cíl:

• Přenášet specializované znalosti a dovednosti, které nejsou běžně součástí komerčních kurzů a odrážejí nejnovější vědecké a technologické trendy.
• Přizpůsobit obsah konkrétním skupinám účastníků a jejich institucionálním podmínkám.
• Zvýšit praktickou využitelnost odborných znalostí prostřednictvím práce s daty a reálnými příklady.
• Posílit mezioborovou a mezisektorovou spolupráci mezi univerzitami a subjekty veřejného sektoru.
• Budovat dlouhodobé vztahy a partnerství, která mohou vést ke smluvnímu výzkumu, odborným konzultacím nebo společným projektům financovaným z veřejných zdrojů.
• Poskytovat výzkumným pracovníkům cenné podněty a inspiraci pro nové výzkumné otázky a aplikované studie vycházející z reálných výzev, se kterými se setkávají odborníci ve veřejné správě.

Jak formát funguje?

Cílová skupina účastníků

Potenciální účastníci školení mohou být:

• Úředníci, analytici a technický personál v institucích státní a místní správy, veřejných agenturách a souvisejících organizacích.
• Vedoucí pracovníci, projektoví nebo týmoví manažeři.
• Starostové, místostarostové či jiní zástupci veřejné správy podílející se na zavádění nových technologií nebo postupů. Volba témat školení by měla být úzce spojena s profilem a potřebami dané skupiny účastníků.

Velikost skupiny
Doporučený počet účastníků je 5 až 10. Menší skupiny umožňují vyšší míru interaktivity, individuální konzultace a flexibilní tempo výuky.

Délka a časové zařazení
Doporučená délka školení je 1 až 2 pracovní dny v závislosti na složitosti tématu a požadované hloubce. Pro sladění časových možností úředníků i akademiků je vhodné školení plánovat mimo hlavní semestr (např. v létě nebo během zkouškového období).

Formát školení

• Školení jsou silně orientována na praxi, kladou důraz na reálné příklady, úkoly vedené účastníky a praktické zapojení.
• Doporučuje se pracovat s reálnými daty a příklady z institucí účastníků.
• Je třeba se vyhnout obecným nebo simulovaným datům – cílem je práce s reálnými institucionálními daty pod vedením školitele během samostatné práce.
• Osvědčil se model dvou školitelů – jeden vede hlavní přednášku a ukázky, druhý poskytuje individuální podporu méně pokročilým účastníkům.

Školitelé a odborné zajištění
Školení by mělo být odborně garantováno zkušeným akademickým pracovníkem s praxí ve výzkumu i aplikaci. Doporučuje se aktivní zapojení doktorandů a postdoktorandů – často přinášejí vysoce specializované a aktuální znalosti. Příprava na školení by měla zahrnovat úzkou komunikaci s cílovou institucí ohledně cílů školení, profilu účastníků a očekávání.

Příklady školení
Níže uvedené tematické okruhy jsou pouze orientační. Obsah je nutné vždy přizpůsobit:

• Práce s otevřenými daty, jejich analýza a využití při rozhodování.
• Geografické informační systémy (GIS) a kartografie – vizualizace prostorových dat.
• Základy automatizace procesů pomocí skriptování (např. Python, R).
• Použití grafického softwaru pro tvorbu map, infografik a reportů.
• Úvod do umělé inteligence a její využití ve veřejné správě.
• Analýza a vizualizace dat – tvorba interaktivních panelů, map a souhrnných grafů.

Přínosy pro účastníky

Účastníci (úředníci, pracovníci veřejné správy):

• Získání pokročilých dovedností a nástrojů využitelných v každodenní praxi.
• Možnost pracovat s vlastními daty a řešit reálné problémy.
• Rozvoj odborných kompetencí a profesní flexibility.

Akademici a univerzity:

• Možnost spolupráce s praxí a inspirace pro aplikovaný výzkum.
• Přenos akademických poznatků do praxe.
• Navázání dlouhodobé spolupráce s veřejným sektorem.

Instituce veřejné správy:

• Zvýšení kvalifikace zaměstnanců v moderních nástrojích a metodách.
• Efektivnější vnitřní procesy.
• Zvýšená inovační kapacita a připravenost na rozhodování založené na datech.

Výzvy (a jak na ně reagovat)
Jednou z výzev může být nutnost formální akreditace školení, zejména tam, kde instituce veřejné správy vyžadují oficiálně uznávané certifikáty pro profesní rozvoj svých zaměstnanců. V některých zemích, například v České republice, může akreditaci udělit státní orgán nebo profesní asociace (např. Ministerstvo vnitra). Tento proces však často vyžaduje rozsáhlou dokumentaci a splnění formálních požadavků, což může prodloužit přípravu. Řešením je včasné zahájení akreditačního řízení a jasná komunikace s akreditačními institucemi.
Další výzvou může být různorodá úroveň znalostí účastníků, která může ovlivnit dynamiku skupiny i celkovou efektivitu školení. Školitelé musí být flexibilní a připraveni upravovat rozsah, hloubku a tempo výuky podle aktuální situace. Zpětná vazba během školení – ideálně interaktivními metodami – umožňuje okamžité úpravy, např. vynechání nadbytečných částí nebo rozšíření složitějších témat. Důležité je zařadit mechanismy pro získávání zpětné vazby v reálném čase a podle potřeby upravit strukturu školení, aby byla relevantní pro všechny účastníky.

Financování aktivit
Školení obvykle financují objednávající instituce veřejné správy (města, úřady, atd.). Náklady se stanovují individuálně, podle pravidel univerzity a finančních možností instituce. Zahrnují přípravu školitele, výukové hodiny a případné využití vybavení či prostor. Školení se považují za vysoce specializované služby a mohou být financovány z rozpočtů na vzdělávání nebo z veřejných dotací.

Potřebné zdroje: 

Příklad:
Katedra geoinformatiky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci realizuje odborná školení pro pracovníky veřejné správy více než 15 let. Školení probíhají nepravidelně a jsou přizpůsobena konkrétním požadavkům. Jsou akreditována Českou asociací pro geoinformace (ČAGI).
Kurzy se zaměřují na kartografii, GIS a dálkový průzkum. Klíčovým principem je přizpůsobení – včetně použití dat účastníků a specifických úloh. Školení probíhají v počítačových učebnách univerzity, obvykle se softwarem QGIS a ArcGIS. Účastníci je dlouhodobě hodnotí jako velmi přínosné.

Příkladem takového kurzu byl kurz Bezpilotní letecké systémy – provoz, mapování, fotogrammetrie a laserové skenování, realizovaný v rámci dalšího profesního vzdělávání. Dvoudenní školení (20 kontaktních hodin) kombinovalo přednášky zaměřené na principy provozu bezpilotních leteckých systémů (UAS), příslušnou českou a evropskou legislativu a senzorové technologie s praktickými cvičeními zahrnujícími létání s vícerotorovými i křídlovými drony. Následně účastníci zpracovávali získaná data za účelem tvorby ortofotomap, digitálních modelů terénu a 3D bodových mračen.

O čem tento formát je? 

Studentské stáže představují osvědčený způsob spolupráce mezi univerzitami a institucemi zapojenými do tvorby a implementace veřejných politik. Stáže jsou vhodné pro studenty vyšších ročníků bakalářského nebo magisterského studia. Studenti během stáží získávají cenné profesní zkušenosti a poznávají fungování institucí zevnitř: seznamují se s organizací práce, rozhodovacími procesy, strategickým směřováním i každodenní agendou. Zároveň jim stáže poskytují příležitost navázat profesní kontakty, které mohou být užitečné pro jejich další kariérní rozvoj. Naproti tomu hostitelská instituce získá možnost využít odborné znalosti studentů, aktuální akademické poznatky a nové pohledy na řešené problémy. Úspěšná realizace stáží vyžaduje aktivní zapojení a dlouhodobou organizační podporu jak ze strany univerzity, tak hostitelské instituce. Tento formát tak přispívá k budování institucionalizované podpory dialogu mezi vědou a tvorbou politik, k rozšiřování profesních sítí i mimo samotné výzkumníky a k vytváření dlouhodobých podpůrných mechanismů spolupráce, které se stávají součástí fungování univerzit i institucí veřejné správy.

Jak tento formát funguje? 

Délka stáže, její náplň i formální podmínky jsou stanoveny na základě dohody mezi univerzitou a hostitelskou institucí. V některých studijních oborech jsou stáže povinnou součástí studia, jinde představují volitelný předmět, který může nahradit část výuky nebo rozšířit praktické zkušenosti studenta. V obou případech je vhodné studentům aktivně nabízet možnost realizovat stáž v oblasti veřejné správy. Důležitou rolí pracovníků odpovědných za organizaci a koordinaci stáží je vyhledat a propojit studenty s odpovídajícím profilem s oddělením či odborem dané instituce tak, aby jejich znalosti a dovednosti odpovídaly potřebám pracoviště a zároveň jim stáž umožnila získat relevantní praktické zkušenosti. Výběr vhodného zájemce o stáž je možné provést např. formou sestavení požadovaného profilu uchazeče ze strany hostitelské instituce a spárování studenta na základě jeho motivačního dopisu a kvalifikací dosažených během studia. 

Před samotným zahájením stáže je nutné vyřešit praktické záležitosti jako je domluva na katedře o vyslání studenta, zápis stáže ve formě ECTS kreditů, uzavření smlouvy mezi studentem a hostitelskou institucí a zajištění supervize (kdo a jak bude studenta vést). Konkrétní podmínky stáže, které stanovuje smlouva, mohou kromě popisu náplně práce obsahovat například i určení pracovní doby a pracovního místa, formy zapojení do chodu pracoviště, úrovně přístupů k informacím a k interním systémům a nástrojům nebo zapůjčení vybavení potřebného pro práci.

V průběhu stáže se student zapojuje do každodenního chodu instituce a podílí se na plnění úkolů, které odpovídají jeho dosavadním znalostem a dovednostem získaným studiem, a zároveň reflektují aktuální potřeby hostitelské organizace. Na začátku stáže je proto důležité sladit očekávání – tedy vyjasnit si, co student již umí, co by se měl během stáže naučit a co od něj potřebuje pracoviště. Student zpravidla začíná plněním základních úkolů, které slouží k ověření jeho schopností a zároveň mají vzdělávací charakter. Postupně může přecházet ke složitějším úkolům, při nichž již aktivně přispívá k práci pracoviště. Součástí stáže může být také konkrétní výstup.

Po ukončení stáže by mělo následovat její vyhodnocení. Evaluace může mít různý formát (hodnotící formulář, report apod.), měla by se ale vždy zaměřit na to, co se student naučil a čím přispěl pracovišti. Písemné hodnocení pak student předkládá své katedře pro zápis kreditů a jako potvrzení o absolvování stáže.

Výzvy a jejich řešení:

• Formu, obsah i očekávané výstupy stáže je nutné přizpůsobit její délce. Jinak bude koncipována týdenní stáž zaměřená především na seznámení s fungováním instituce a jinak několikaměsíční stáž, která umožňuje postupné zapojení studenta do odborné práce a převzetí větší míry odpovědnosti.
• Studenti mohou přicházet s kvalitními teoretickými znalostmi, ale bez zkušenosti s jejich aplikací v praxi. Konkrétní zadání, průběžná zpětná vazba a jasně definované očekávané výstupy pomáhají předejít nedorozuměním.
• V případě studentů bez předchozí pracovní zkušenosti je potřeba věnovat dostatečnou pozornost jejich adaptaci na pracovní prostředí včetně jasného nastavení pravidel, očekávání a formálních i neformálních pracovních zvyklostí.
• Realizace stáže klade zvýšené časové nároky na supervizora i další pracovníky zapojené do vedení studenta. Je proto vhodné s touto časovou investicí počítat již při plánování stáže a přizpůsobit jí rozsah úkolů i kapacitní možnosti pracoviště.
• Na některých univerzitách a institucích realizace stáží probíhá spíše operativně podle potřeb a možností jednotlivých kateder/pracovišť nebo prostřednictvím personálního oddělení, které příležitostně zprostředkovává nabídky stáží. To může mít za následek omezenou nabídku a organizační nedostatky spojené s koordinací stáží. Vhodným řešením je nastavit jednotný systém stáží na úrovni celé instituce, který jasně určí kontaktní místo pro koordinaci stáží, postup jejich zadávání a komunikace s univerzitami/institucemi a zároveň umožní jednotlivým pracovištím definovat své potřeby a kapacity. Díky tomu lze lépe propojovat studenty s relevantními pracovišti.

Úkoly a zdroje:

Student:

Student je povinen seznámit se s podmínkami a náplní stáže a dohodnout si s institucí a univerzitou formální náležitosti stáže (např. administrativní požadavky, zápis kreditů, termín a rozsah stáže). V průběhu stáže se aktivně zapojuje do činností pracoviště a plní zadané úkoly v dohodnutém rozsahu a termínech. Využívá znalosti a dovednosti získané studiem při řešení úkolů a zároveň se učí novým postupům a způsobům práce v praxi. Komunikuje se supervizorem, průběžně si ověřuje porozumění zadaným úkolům a využívá poskytovanou zpětnou vazbu. Respektuje pravidla a fungování hostitelské instituce včetně pracovních postupů, interních pravidel a případných požadavků na zachování důvěrnosti informací. Po skončení stáže plní požadavky stanovené univerzitou a hostitelskou institucí pro uznání absolvování stáže.

Supervizor: 

Supervizor zajišťuje odborné vedení studenta během stáže. Zadává mu úkoly odpovídající jeho znalostem a schopnostem podle probíhající fáze stáže tak, aby postupně zvyšoval míru jeho samostatnosti. Průběžně kontroluje plnění zadaných úkolů, poskytuje studentovi zpětnou vazbu, pomáhá mu porozumět souvislostem jeho práce a podporuje jeho zapojení do fungování pracoviště.

Koordinační pracovníci: 

Příslušný pracovník na straně univerzity (personalista, sekretářka/asistent katedry, jiný podpůrný personál) zajistí zveřejnění nabídky stáže, výběr vhodného zájemce a jeho propojení s příslušným pracovištěm hostitelské instituce. Poskytuje studentovi veškeré informace k organizaci a podmínkám stáže, případně zajišťuje komunikaci s vedením katedry, studijním oddělením apod. Příslušný pracovník na straně hostitelské instituce funguje jako kontaktní osoba pro studenta před zahájením stáže i v průběhu její realizace, zajišťuje komunikaci s vedením pracoviště a s vybraným supervizorem, finalizaci podmínek stáže a vyřízení potřebné dokumentace (smlouva, hodnotící formulář…).

Požadované zdroje:  

Příklad: 

Stáž studentky bakalářského programu Sociálněvědní analytik na Odboru kontroly – oddělení podpory a zpracování dat Krajského úřadu Olomouckého kraje.

Rozsah a organizace stáže:

Stáž byla realizována v rozsahu 350 hodin rozdělených do dvou semestrů. Studentka docházela na pracoviště tři dny v týdnu. Měla k dispozici vlastní pracovní místo v kanceláři a potřebné technické vybavení včetně počítače. Na vedení stáže se podíleli dva supervizoři, se kterými studentka sdílela pracovní prostor a kteří jí poskytovali průběžnou podporu a vedení. Se studentkou byla uzavřena smlouva o stáži a po skončení stáže obdržela potvrzení o absolvování praxe a písemné hodnocení stáže. 

Odborné zaměření:

Studentka se zaměřuje na kvalitativní analýzu dat, interpretaci lidského chování a sociálně vědní souvislosti. To se liší od běžné agendy pracoviště, které pracuje především s exaktními daty a jejich kvantitativním zpracováním. Zatímco pracoviště běžně analyzuje především číselná data, studentka přinesla perspektivu zaměřenou na porozumění souvislostem a faktorům, které se za těmito daty skrývají. Její odborné zaměření tak doplnilo technicky orientovaný přístup pracoviště o pohled ze společenskovědní oblasti.

Náplň stáže a úkoly: 

V první polovině stáže se studentka věnovala základní přípravě a čištění dat. Konkrétně se jednalo o: 

• Zpracování a kategorizaci sady dat o kulturních a kreativních odvětvích v kraji 
• Zpracování seznamu investic kraje z hlediska geografické polohy investic pro budoucí mapové zobrazení
• Grafickou prezentaci dat: úpravu interaktivních grafů a tabulek, sjednocení názvosloví a zajištění konzistence exportovaných dat
• Práci s metadaty u datových sad na datovém portálu: využití AI k vytvoření průvodních listů a popisných tabulek pro otevřené datové sady na datovém portálu

Ve druhé polovině stáže se studentka věnovala náročnějším úkolům, například: 

• Statistickému vyhodnocení dat o kulturně-kreativních odvětvích v kraji (např. v souvislosti s demografií obcí, vzděláním, zaměstnaností atd.)
• Seznámení se s prostorovými analýzami a mapovým zobrazením dat v softwaru ArcGIS
• Identifikaci potenciálních nových datových sad vhodných k publikaci ve formě otevřených dat a zpracování výsledků do formy prezentace pro veřejný open datový portál

Přínosy spolupráce: 

Spolupráce byla přínosná pro obě strany. Studentka díky svému zaměření a znalostem ze svého oboru přinesla na pracoviště jiný typ práce s daty, zejména kvalitativní analýzu s přesahem do oblasti psychometriky, a zároveň časově výrazně ulevila pracovišti při plnění rutinních úkolů. Studentka si během stáže rozšířila znalosti v oblasti kvantitativního zpracování dat, které představuje techničtější stránku práce s daty. Naučila se pracovat s různými formáty dat, zpracovávat je do standardizované podoby, dbát na konzistenci ve zpracování dat a pracovat s volně dostupným softwarovým nástrojem pro vizualizaci dat. Pro studentku se zároveň jednalo o první pracovní zkušenost a první zkušenost s fungováním instituce veřejné správy.